Podéšť, Ludvík
(Ludvík Binovský)
Charakteristika: Skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:19.12.1921
Datum úmrtí/ukončení aktivity:27.2.1968
Text
• Dílo • Literatura •
Podéšť, Ludvík (pseud. Ludvík Binovský) skladatel, narozen 19. 12. 1921, Dubňany (u Hodonína), zemřel 27. 2. 1968, Praha.
Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově (maturita roku 1940), kde zpíval ve sboru, hrál na klavír a kontrabas v amatérských tanečních orchestrech a pokoušel se o první vlastní kompozice (výňatek z jeho smyčcového kvartetu byl uveřejněn ve studentském časopisu kyjovského gymnázia). Po maturitě pokračoval krátce na obchodní akademii v Hodoníně a na Ústavu moderních řečí v Brně (1940–41). Roku 1941 vstoupil na brněnskou konzervatoř, kde byl ve skladbě žákem Jaroslava Kvapila (absolvoval roku 1948). V době okupace byl totálně nasazen v dole v Dubňanech (1942), u firmy Baťa ve Zlíně (1943) a v dolech v Ratiškovicích. Mezi léty 1947–51 pracoval Ludvík Podéšť jako referent hudebního vysílání Československého rozhlasu v Brně. Souběžně studoval v letech 1945–49 hudební vědu na brněnské Masarykově univerzitě u Jana Racka a Bohumíra Štědroně (PhDr. 1949 na základě disertace Hudba v pojetí socialistického realismu). V Brně též spolupracoval se souborem mládeže Radost, pro který složil velký počet masových písní. V letech 1953–56 se stal po Radimu Drejslovi uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, 1958–61 byl zaměstnán jako vedoucí hudebního vysílání Československé televize v Praze. Roku 1955 se stal nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (za Hudbu k vojenskému vystoupení na I. celostátní spartakiádě 1955). Po roce 1961 se věnoval již jen výhradně kompoziční činnosti ve svobodném povolání. Mezi lety 1966–68 žil se svojí ženou lékařkou v Maroku.
Ludvík Podéšť je též autorem několika odborných časopiseckých studií jako např.: Za odkazem V. Nejedlého (Hudební rozhledy, roč. 8, 1955), Harmonická práce L. Janáčka (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957), Hovoříme o hudbě (Blok, roč. 3, s. 302).
Ve své tvorbě z oblasti vážné hudby byl ovlivněn nejprve konstruktivismem (Smyčcový kvartet č. 1, čtyři fantazie pro klavír Písně smutné paní, Dechový kvintet, Sonáta pro violoncello a klavír a další), později nacházel inspiraci v moravském folklóru a v díle Leoše Janáčka (symfonická báseň Raymonda Dienová, orchestrální rapsodie Advent, dětské sbory s orchestrem Maminka a jiné). Je autorem dvou oper. V dílech vzniklých v době jeho marockého pobytu zužitkoval některé prvky tamější hudební kultury (orchestrální skladba Hamada a Partita pro smyčce, kytaru a bicí nástroje) a začal modernizovat svoji hudební řeč. Díky předčasné smrti však tyto snahy zůstaly torzem.
Pro písňovou tvorbu Ludvíka Podéště je charakteristický silný lyrický tón a melodika čerpající z moravského folklóru v kombinaci s harmonickými a rytmickými prvky moderní taneční hudby. Od padesátých let se věnoval s úspěchem skládání filmové hudby, např. k filmům Zítra se bude tančit všude (1952), Písnička za groš (1953) V proudech (1957), Florenc 13,30 (1957) a Valčík pro milion (1960), z něhož dosáhla velké popularity zvláště píseň Babičko, nauč mně charleston, jež byla komponována na vlastní text pod pseudonymem Ludvík Binovský (gramofonová nahrávka se zpěvačkou Editou Štaubertovou a Orchestrem Karla Vlacha). Ludvík Podéšť se osvědčil též jako plodný autor masových a mládežnických písní. Písně vznikaly nejprve pro brněnský soubor Radost, poté pro Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého a v první polovině padesátých let dosáhly značné popularity. Ludvík Podéšť je také autorem několika operet a hudebních komedií, scénických hudeb k divadelním i rozhlasovým hrám.
Dílo
Dílo hudební (výběr)
Komorní skladby
Písně smutné paní. Čtyři fantazie pro klavír (1941);
Smyčcový kvartet č. 1 (1942);
Litanie. Smyčcový kvartet, jednovětý (1944);
Hojačky pro 2 klarinety a klavír (1945);
Sonatina pro klavír (1945);
Stesky. Cyklus drobných skladeb pro klavír (1946);
Dechový kvintet (1946);
Suita pro klavír (1946);
Sonáta pro klavír (1946);
Sonáta pro housle a klavír (1947);
Pět jarních dní. Smyčcový kvartet č. 2 (1948);
Suita pro violu a klavír (1956), vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1958;
Sonáta pro 2 violoncella a klavír (1957).
Orchestrální skladby
Symfonie (1947–48, 3 věty);
Hudba ve starém slohu pro smyčcový orchestr a klavír (1949);
Fašaňk. Suita pro orchestr (1951);
Raymonda Dienová. Symfonická báseň (1950, přepracováno 1952);
I. koncert pro klavír a orchestr (1952, přepracováno 1953);
Koncert pro housle a orchestr Jarní serenáda (1953);
Dva moravské tance pro orchestr (1953, Odzemek a Cigáň);
Čínské jaro. Suita pro orchestr (1954);
Advent. Rapsódie pro velký orchestr na motivy stejnojmenného filmu podle Jarmily Glazarové (1956);
Suita pro velký orchestr (1956);
Siciliana. Variace pro orchestr (1957);
II. koncert pro klavír a orchestr (1958–59);
Concertino pro 2 cimbály s průvodem orchestru (1962);
Azurové moře (1967);
Partita pro smyčce, kytaru a bicí nástroje (1967);
Hamada. Studie monotónnosti pro velký orchestr (1967).
Vokální skladby
Gitandžalí. Písně pro nižší hlas a klavír na slova I. Hubíkové (1942);
Smrt. Kantáta na slova Olgy Scheinpflugové (1942);
Písně pro alt a klavír na slova Olgy Scheinpflugové (1943);
Maminčiny písně pro soprán a klavír na slova Jaroslava Seiferta (1943);
Popěvky o vojácích pro soprán, tenor a orchestr na vlastní text (1945);
Píseň o rodné zemi. Mužský sbor na slova Jaroslava Seiferta (1946);
Písně a popěvky pro střední hlas a komorní soubor na slova Vítězslava Nezvala (1946);
Písně z koncentráku pro baryton a orchestr na slova Josefa Čapka (1946);
Měsíce. Písně pro soprán a orchestr na básně Karla Tomana (1948, přepracováno 1957–58);
Květomluva pro dětská sóla a komorní soubor (1948);
Každodenní malé písně pro střední hlas a klavír na vlastní text (1948);
Tiše. Písně na slova Františka Halase (1948–49);
Moja rodná pro tenor a orchestr na slova Jána Kostry (1949);
Píseň o Stalinu. Kantáta na slova Stanislava Kostky Neumanna (1950);
Píseň o veliké době. Kantáta na slova Ivana Skály (1950–51);
Veselé město. Suita pro smíšený sbor a velký estrádní orchestr (1952–53);
Domů jedu domovinou svou pro tenor a orchestr na slova Oldřicha Mikuláška (1954, cena ve Velké jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů 1955);
Maminka. Písně na slova Jaroslava Seiferta (1954), vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1956;
Láska pěknější. Kantáta pro ženský sbor a klavír na slova Josefa Kainara (1954–55, II. cena ve Velké jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů
Praha. Mužský sbor (1955);
Písně na staré motivy pro baryton nebo alt a komorní orchestr (1955–56), vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1958;
Maminka. Dětské sbory s doprovodem orchestru na slova Jaroslava Seiferta (1963).
Opery
Tři apokryfy. Tři jednoaktové komorní opery na vlastní libreto podle povídek Karla Čapka (1959, I. Staré zlaté časy, t. pod názvem O úpadku doby, II. Svatá noc, III. Romeo a Julie), vyd. Dilia 1962;
Hrátky s čertem. Komická opera o 7 obrazech na vlastní libreto podle hry Jana Drdy (1957–60).
Operety
Když se Anička vdávala. Opereta, libreto Pantůček a Štuchal (1950), vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1952;
Slepice a kostelník. Opereta, libreto Zrotal a Pantůček (1951), vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1955;
Bez cymbálu nejsou hody. Opereta, libreto Michal Sedloň (1953);
Emílek a dynamit. Opereta, libreto Vilém Dubský a Josef Barchánek (1960);
Filmová hvězda. Opereta, libreto K. M. Walló (1960).
Filmová hudba
Všední den (1950);
Zítra se bude tančit všude (1952);
Písnička za groš (1953);
Čínské jaro (1954);
Rudá záře nad Kladnem (1955);
Zaostřit prosím (1956);
Advent (1956);
V proudech (1957);
Florenc 13,30 (1957);
Valčík pro milion (1960). Literatura
I. Lexika
ABC skladatelů, textařů, interpretů, publicistů. (Praha 1960, příloha sborníku Taneční hudba a jazz 1960).
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
ČSHS.
MEH.
ČSS.
Bartošková, Šárka – Bartošek, Luboš: Filmové profily. Českoslovenští scénáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé a architekti hraných filmů (Praha 1986).
EJ.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
HSPK.
II. Ostatní
Vysloužil, Jiří: Písňová tvorba L. Podéště (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 648).
Novák, Přemysl: Raymonda Dienová (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 7, s. 8).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha 1961, s. 137–138).
Jiránek, Jaroslav – Karásek, Bohumil: Tradice a současnost v české hudbě (Praha 1964).
Soeldner, Ivan: Pozitiv-negativ filmového muzikálu (Taneční hudba a jazz, 1966–67, s. 143).
Karásek, Bohumil: Odešel Ludvík Podéšť (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 6, s. 148).
pz: Zavátý chodníček (Melodie, 1972, č. 1, s. 11).
Zapletal, Petar: Partita pro Ludvíka Podéště (Gramorevue, 1975, č. 8, s. 6).
Hostomská, Anna: Opera. Průvodce operní tvorbou (Praha 1999, s. 626–628).
Ondřej Pivoda Datum poslední změny: 23.3.2006