Karásek, Bohumil
Charakteristika: Hudební publicista a redaktor
Datum narození/zahájení aktivity:24.6.1926
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.8.1969
Text
Karásek, Bohumil, hudební publicista a redaktor, narozen 24. 6. 1926, Praha, zemřel 15. 8. 1969, Slapy (přehrada).
Maturoval na gymnáziu v Praze (1945), studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu (1945–50, nedokončil), skladbu soukromě u Jaroslava Řídkého (1944-48). Působil jako redaktor na Ministerstvu informací (1947–50), pak jako šéfredaktor Hudební matice (1950) a zástupce šéfredaktora nakladatelství Orbis (1950–52). Dlouhodobě spojil svůj život s periodikem Hudební rozhledy (redaktor od ročníku 2, 1949/50, č. 4/5; od ročníku 3, 1950/51 do ročníku 7, 1954 vedoucí redaktor; pak zástupce šéfredaktora; od ročníku 13, 1960 do ročníku 22, 1969 šéfredaktor). Souběžně s činností v Hudebních rozhledech působil jako dramaturg opery Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1952–54), konal přednášky pro Ústřední dům lidové tvořivosti a pro různá divadla, působil v různých porotách (např. Divadelní žatva), ve vydavatelství Orbis řídil edici Za novou hudbu (1950–52, od č. 4), hojně vystupoval se zásadními referáty na zasedáních orgánů Svazu československých skladatelů (občas též na některých odborných muzikologických akcích, např. na kongresu Leoš Janáček a soudobá hudba, Brno 1958 nebo Přehlídka soudobé opery, Praha 1959). S Jaroslavem Jiránkem řídil zpočátku (1961) sborník Hudební věda.
Publicisticky se uplatňoval již během gymnaziálních let ve studentských časopisech, pak v periodikách My 46 až My 48, v Kulturní politice, v Divadle (1947–50), v Tvorbě, novinářsky přispíval do Práce (1946–51), průběžně do Obrany lidu, Večerní Prahy; trvale a hojně publikoval kritiky a články v ústředním deníku Komunistické strany Československa (KSČ) Rudé právo (od 1951), kde jeho materiály (podobně jako jeho svazové projevy), byly zhusta pokládány za režimové směrodatné ideologické pokyny. Po celou dobu svého působení patřil Karásek k zastáncům kulturní politiky KSČ a jejích orgánů (včetně režimově loajálního Svazu československých skladatelů), což se projevovalo i v jeho řízení Hudebních rozhledů, jež byly oficiální svazovou tiskovou platformou (heslo v ČSHS odrazilo tuto jeho pozici formulacemi „.. Soustavně bojuje za pokrokovou socialistickou linii naší hudby, zvláště na poli operním, a sleduje příklad sovětské hudby. ... Čelný a vzdělaný kritik bystrého postřehu a jasné formulace, bojující neúnavně za pokrokové směry naší hudby."). Karásek psal o různých jevech hudebního života, zvláště se věnoval problematice opery a operních inscenací, ze skladatelských jevů Mozartovi, Smetanovi, E. F. Burianovi, pomýšlel na monografii o Jaroslavu Ježkovi.
Karásek patřil v průběhu padesátých let spolu s Miroslavem Barvíkem, Václavem Felixem, Jaroslavem Jiránkem, Antonínem Sychrou k ideologicky rozhodující skupině hudebních publicistů a kritiků; novinářsky a redaktorsky byl pohotový a zdatný. Na rozdíl od některých jiných časopisů, zaměřených k umění, resp. kulturní politice, se v Hudebních rozhledech proces postupného rozvolňování rigidní atmosféry v 60. letech prosazoval jen zvolna, váhavě a bez jeho přispění. Jeho podíl na činnosti redakce a vůbec i jeho publicistické aktivity se umenšovaly s postupující proměnou poměrů a jeho zdravotního stavu, poznamenaného alkoholismem (Jan Šmolík jej v eseji Třiačtvrtkrát HR charakterizoval slovy „...někdy těžce nesl, že nedokončil vysokou školu, vynahrazoval to výkonností, šarmem a přirozeným bohémstvím. V jeho osobnosti sváděla boj svobodomyslnost a ustrašenost. Řešil to pivem..."). Jeho smrt a tím i odchod z vedení časopisu byly chápány jako možnost nové orientace časopisu, jehož vedení se ujal Ivan Vojtěch a načas jej proměnil v náročnější hudební revue (od té doby vycházejí Hudební rozhledy jako měsíčník). Karáskovo nevyjasněné utonutí na Slapské přehradě (nehoda při rybaření, sebevražda?) zavdalo některým lidem z okruhu nastupující tzv. normalizace příležitost k nevybíravým útokům vůči Karáskovým kritikům z období před tzv. Pražským jarem i během něj (nejvýraznějším z nich byl Jan Klusák).
Dílo
Dílo literární
Samostatně vydané publikace
Bedřich Smetana, genius české hudby (Praha, Ministerstvo informací a osvěty 1949);
Wolfgang Amadeus Mozart: Náčrt životopisu (Praha, Orbis 1956);
Wolfgang Amadeus Mozart (Praha, KLHU 1959, 2 1975);
Česká hudba 1945 až 1955 (skripta pro vojenské hudební školy);
Tradice a současnost v české hudbě (s Jaroslavem Jiránkem, Praha 1964);
Zur Geschichte der Tschechischen und Slowakischen Musik (s Vladimírem Štěpánkem, Praha, Orbis 1964; vyšlo též francouzsky a anglicky);
Bedřich Smetana (Praha 1966; vyšlo též německy a francouzsky).
Stati, články (symptomatický výběr)
Jaroslav Řídký (Rytmus 11, 1947/48, s. 98);
E. F. Burian (Umělecký měsíčník D 48, 11, č. 5);
Pěvec nepřemožitelné síly ruského lidu (Šaporinova kantáta Na poli Kulikově, Hudební rozhledy 3, 1950/51, č. 14, s. 12–15);
Za další rozkvět našeho operního umění (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 9, s. 18–20 a 28–29);
Za Sergejem Prokofěvem (Hudební rozhledy 6, 1953, s. 279);
O životné provedení Smetanových oper (Hudební rozhledy 6, 1953, s. 296–299);
VIII. předsjezdový koncert SČS (Hudební rozhledy 6, 1953, s. 492–494);
V boji za pokrokové umění (Dvacet let práce plk. E. F. Buriana, nositele Řádu práce, v divadle D a AUD) (Hudební rozhledy 6, 1953, s. 636–639);
Významná a podnětná inscenace Smetanovy „Libuše" (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 498–501);
Dvořákova Rusalka na scéně charkovské opery (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 517–518);
Hudbou za mírovou spolupráci národů (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 556–557);
K pražské premiéře X. symfonie D. Šostakoviče (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 562–564);
Jaro naší hudby. Deset let čs. hudební tvorby na nových cestách (s Jaroslavem Jiránkem, Hudební rozhledy 8, 1955, s. 378–386);
Zbyněk Vostřák (Divadlo 6, 1955, s. 400);
Knížka „Na míru člověka" (k monografii o Jaroslavu Ježkovi od Václava Holzknechta, Hudební rozhledy 10, 1957, s. 952–953);
Návrat Těžké Barbory (Hudební rozhledy 11, 1958, s. 979);
Za Emilem Františkem Burianem (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 622–633);
Strhující jevištní báseň (E.F. Buriana Láska, vzdor a smrt v D 34, Hudební rozhledy 12, 1959, č. 20, s. 860);
Velké dílo moderní české opery. Na okraj Maryši E. F. Buriana (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 15, s. 622–627 a č. 16, s. 672–676);
Z historie bojů o socialistický charakter naší kultury. Poznámky na okraj knihy Jaroslava Jiránka o Vítu Nejedlém (Hudební rozhledy 13, 1960, s. 884–887);
Bohuslav Martinů - compositeur tchèque (Hudební rozhledy 13,1960, s. 969–971);
Nad partiturou Burianovy Vojny. Něco z historie a několik poznámek o tvůrčí metodě (sborník Hudební věda 1961, svazek 1, s. 33–73);
Poznámky o umělecké kritice (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 94–97);
Festival křižovatek a konfrontací (o Varšavské jeseni, Hudební rozhledy 15, 1962, s. 810–813);
Burian, Emil František (heslo v ČSHS);
Cesta velké iniciativy (před III. sjezdem SČS, Hudební rozhledy 16, 1963, s. 6–11);
Ne pomník, ale výheň živé tvorby (k 80. sezóně Národního divadla, Hudební rozhledy 16, 1963, s. 836–839);
Prodaná nevěsta k jubileu a několik úvah kolem ní (Hudební rozhledy 16, 1963, s. 977–979);
Hudba v osvobozené vlasti (referát na zasedání ÚV SČS, Hudební rozhledy 18, 1965, s. 355–363);
Společná zodpovědnost (předsjezdový úvodník, Hudební rozhledy 20, 1967, s. 1–2);
Ediční čin (k vydání partitury Mé vlasti, Hudební rozhledy 20, 1967, s. 78);
Velké výročí Října ( Hudební rozhledy 20, 1967, s. 577–580);
Úvahy předsjezdové (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 641–645);
Emil František Burian - skladatel (Hudební věda 5, 1968, č. 4, s. 522–547);
Sto let (k Národnímu divadlu, Hudební rozhledy 21, 1968, s. 281–282);
Prostor nejsvobodnější („posrpnový" úvodník, Hudební rozhledy 21, 1968, s. 537–539);
Don Giovanni pražský i mezinárodní (Hudební rozhledy 21, 1968, s. 582–583);
A není klidu - jen dál... (úvodník, Hudební rozhledy 21, 1968, s. 601–604);
Variace na téma reality (úvodník, Hudební rozhledy 21, 1968, s. 729);
Kroky ledna (úvodník, Hudební rozhledy 22, 1969, s. 66–67);
Hamburský týden (Hudební rozhledy 22, 1969, s. 442–446);
Jaký bude Svaz (podíl na besedě, Hudební rozhledy 22, 1969, s. 68–72).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MEH.
HSPK.
II. Ostatní
Bachtík, Josef: Nová popularizační edice (o smetanovské monografii, Hudební rozhledy 21, 1968, s. 490).
Kučera, Václav: In memoriam 24. VI. 1926-15. VIII. 1969 (s. 481).
Jirko, Ivan: Jeden z generace (s. 520–521).
Redakce: B. K. (s. 521).
Jirko, Ivan: Elegie na smrt přítele. K nedožitým padesátinám Bohumila Karáska (Hudební rozhledy 29, 1976, s. 228–229).
Jiránek, Jaroslav: Bohumil Karásek (1926-1969) (Hudební rozhledy 39, 1986, č. 12, s. 534).
Poledňák, Ivan: Vášeň rozumu. Skladatel Jan Klusák – člověk, osobnost, tvůrce (Olomouc 2004; viz rejstřík).
Macek, Petr: Směleji a rozhodněji za českou hudbu! „Společenské vědomí" české hudební kultury 1945–1969 v zrcadle dobové hudební publicistiky (Praha, KLP 2006; viz rejstřík).
Šmolík, Jan: Třiačtvrtkrát HR (Hudební rozhledy 60, 2007, č. 10, s. 12).
Ivan Poledňák
TextDatum poslední změny: 18.1.2010