Český hudební slovník osob a institucí

Jaroch, Jiří

Jaroch, Jiří, skladatel, violista, hudební režisér a rozhlasový pracovník, narozen 23. 9. 1920, Smilkov (u Votic), zemřel 30. 12. 1986, Praha.

Po studiích na reálném gymnáziu v Kolíně (maturoval 1939) byl přijat do kompozičního oddělení pražské konzervatoře, kde se stal žákem Jaroslava Řídkého (1940–46, absolvoval Ouverturou pro orchestr). U téhož pedagoga pokračoval v mimořádné studijní formě na AMU. Zároveň působil jako violista v orchestru Velké opery 5. května (1945–47; hru na violu studoval u Ladislava Černého). Následně zaměstnán jako úředník (1947–51), později referent hudebního vysílání (1951–52) a hudební režisér a dramaturg (od 1952) v Československém rozhlase v Praze. V letech 1954–55 vedl Kmochovu hudbu v Kolíně.

Jarochova skladatelská tvorba je orientována výlučně k oblasti hudby instrumentální. V počátcích byla výrazně ovlivněna vzorem Jaroslava Řídkého, což dosvědčuje např. I. symfonie (1954–56) či Dětská suita pro noneto (1952), úspěšně provedená Českým nonetem na mnoha koncertech v řadě zahraničních zemí. Významné tvůrčí podněty vneslo koncem 50. let do Jarochova díla přátelství s Miloslavem Kabeláčem. Jarochovy kompozice z této doby získávají přehlednou a promyšlenou tektonickou výstavbu a živý dramatický spád. Přelomovými v tomto ohledu jsou zejména II. symfonie (1958–60), jež získala zvláštní odměnu v umělecké soutěži k 15. výročí vzniku ČSR a roku 1962 byla mj. provedena na festivalu Varšavský podzim, a symfonická báseň Stařec a moře podle novely Ernsta Hemingwaye (1960). Na počátku 60. let se skladatel usilovně zabýval koncepcí vlastní skladebné metody, založené na tritonových intervalových vztazích, z nichž je budována jak horizontální, tak vertikální složka Jarochových pozdějších kompozic. Úspěchu dosáhl především Jarochův II. nonet (1964, cena Českého hudebního fondu), Fantazie pro violu a klavír (1966), věnovaná violistovi Lubomíru Malému, III. symfonie „Koncertantní“ pro housle a orchestr (1968–69), původně koncipovaná jako koncert pro japonskou houslistku Yuriko Kuronumu, a II. smyčcový kvartet (1970), jenž vznikl z podnětu Smetanova kvarteta.