Český hudební slovník osob a institucí

Mezinárodní folklorní festival Strážnice

Mezinárodní folklorní festival Strážnice (Strážnické slavnosti lidových písní a tanců), festival, zahájení činnosti 5. 7. 1946, Strážnice.

Jeden z nejvýznamnějších folklorních festivalů v České republice pořádaný Národním ústavem lidové kultury v prostorách strážnického zámeckého parku, v budově zámku, v areálu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy (strážnickém skanzenu), v historickém jádru města Strážnice a v místním kulturním domě Strážničan. První ročník s názvem Československo v tanci a zpěvu se konal 5.–7. července 1946. Od té doby je festival bez přerušení pořádán každoročně. Měnil se však jeho název, příp. podtitul. V archivních pramenech se tak můžeme setkat s názvy Slavnosti lidového tance a zpěvu (1949–51, 1954–61, 1963), Celostátní přehlídka souborů lidového tance a zpěvu (1952), Přehlídka souborů lidových písní a tanců (1953), Slavnosti lidových písní a tanců s mezinárodní účastí (1962), Slavnosti lidových písní a tanců (1964), Folkloristický festival Strážnice (1965–70), Mezinárodní folkloristický festival Strážnice (1971–89), Mezinárodní folklorní festival Strážnice, příp. Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici (1990–doposud). Často se setkáváme i se zjednodušenými názvy Strážnické slavnosti nebo Strážnice doplněnými o číslovku konkrétního roku konání.

V prvních letech byl festival koncipován jako přehlídka živých etnokulturních tradic z celého Československa a obsahově navazoval na podobné slavnosti 20. a 30. let 20. stol. Tomuto charakteru odpovídaly pořady volně seskládané z vystoupení nejrůznějších vesnických skupin a sólistů, bez podstatných autorských, dramaturgických nebo režijních zásahů. V programové struktuře prvních ročníků byly zařazeny soutěže kapel, zpěváků i tanečníků. Po roce 1948 došlo pod vlivem změn v politickém uspořádání země k postupné proměně programů festivalu, které často díky ideologickému podtextu získávaly manifestační a estrádní charakter. Přehlídkové pořady etnokulturních tradic prezentovaných vesnickými skupinami nahradily komponované pořady složené z vystoupení nově vznikajících souborů lidových písní a tanců, které v rámci tzv. folklorního hnutí původní folklorní a obyčejové tradice stylizovaly do podoby tematických režijně vedených jevištních vystoupení.

V souvislosti se založením Krajského střediska lidového umění (dnešního Národního ústavu lidové kultury) v roce 1956, které vzniklo profesionalizací a rozšířením původní kanceláře strážnických slavností, byla v následujícím období na půdě této odborné instituce zahájena diskuse o festivalové koncepci a snaha o jeho kritickou sebereflexi. V polovině šedesátých let byl pak prosazen kompromisní názor, díky kterému byl v programové struktuře festivalu prezentován folklor ve všech svých existujících formách. Prostor tak vedle souborů lidových písní a tanců dostali znovu i vesnické skupiny a tzv. nositelé lidových tradic. Do programové struktury byly znovu zařazeny soutěžní pořady. V roce 1957 se poprvé konala Dětská Strážnice s ambicí vytvořit dětskou obdobu festivalu dospělých. V tomto roce se v programové struktuře festivalu objevily také pořady zaměřené na konkrétní etnografický region a k účasti na festivalu začaly být pravidelně zvány zahraniční soubory. V souvislosti s přípravou mezinárodní konference International Folk Music Council v roce 1962 bylo rozhodnuto o zachování mezinárodního charakteru akce i v budoucnu. Pořady zahraničních souborů vytvářejí důležitou součást programové struktury dodnes.

Významné postavení festivalu mezi světovými folklorními festivaly potvrdilo v roce 1992 i získání statutu festivalu mezinárodní organizace Conseil International des Organisations de Festivals de Folklore et ďArts Traditionnels, která je poradním orgánem UNESCO. Rozvoj festivalu se projevil i ve velkorysém řešení festivalového areálu. V přírodním prostředí zámeckého parku postupně vzniklo několik amfiteátrů a hledišť s celkovou kapacitou pro několik tisíc diváků. V 60. letech se návštěvnost pohybovala kolem 40 000 lidí. Výrazný rozvoj folklorního hnutí ve druhé polovině 20. století, celostátní charakter festivalu, možnost vzájemného srovnávání výsledků práce souborů lidových písní a tanců či vesnických skupin, účast zahraničních souborů i snahy o reprezentativní výběr účinkujících pomohly ke společenské prestiži této kulturní akce, o kterou dlouhodobě projevují zájem i média. Strážnický festival se i z těchto důvodů stal vzorem pro vznik některých dalších folklorních festivalů, regionálních či místních folklorních slavností. Zásadní vliv na rozvoj festivalu mělo a má působení řady odborníků zaměstnaných v pořadatelské instituci, ale také velké množství spolupracujících externistů – etnografů/etnologů, muzikologů, choreografů, dramaturgů, představitelů tzv. folklorního hnutí, redaktorů z médií atd. Odborná diskuse o koncepci festivalu a o přípravě jednotlivých programů probíhá za účasti těchto expertů na jednáních programové rady, která je poradním orgánem ředitele Národního ústavu lidové kultury. Ke společenské prestiži festivalu přispívá v jeho novodobé historii slavnostní předávání Ceny Ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru vybrané významné osobnosti i ocenění laureátů výročních cen České národopisné společnosti.