Český hudební slovník osob a institucí

Modr, Antonín

Modr, Antonín, hudební vědec, pedagog a skladatel, narozen 17. 5. 1898, Strašice (okr. Rokycany), zemřel 22. 4. 1983, tamtéž.

Počátky jeho hudebního vzdělání jsou spojeny s rodnými Strašicemi, kde se jako devítiletý učil u místního venkovského koláře hře na trubku, housle a violu. Jako čtrnáctiletý začínal hrát ve vojenských kapelách v Roveretu v Itálii (vojenská hudba Císařských tyrolských myslivců) a na Slovensku v Rimavské Sobotě. Ve svém rodišti pracoval jako dělník. Profesionální hudební dráhu zahájil studiem skladby na pražské konservatoři ve svých jednadvaceti letech (1919 ̶23), poté pokračoval na mistrovské škole u Josefa Suka v letech 1923 ̶25. Ve stejném období se věnoval také studiu hry na housle u Rudolfa Reissiga (do roku 1925, státní zkouška 1922). V letech 1923–27 byl jako violista členem České filharmonie, poté orchestru Národního divadla (1927–30) a Symfonického orchestru Českého rozhlasu (1934 ̶36), kde také občasně působil jako dirigent. Kromě hudební praxe působil jako pedagog na pražské konservatoři, kde vyučoval hudební teorii, hru na kytaru a staré nástroje (1928 ̶45). Od roku 1949 byl v invalidním důchodu. Externě pak vyučoval na Vyšší hudebně-pedagogické škole (1950 ̶58), byl sbormistrem pěveckého spolku Lukes (1931 ̶34) a členem sdružení Pro arte antiqua (1933). Jako skladatel se věnoval zejména tvorbě klavírní a písňové, přičemž využíval tradičních kompozičních forem. V průběhu druhé světové války se věnoval téměř výhradně chrámové hudbě. Je také autorem řady instruktivních skladeb. Spíše než skladatelským dílem však vynikl jako autor řady hudebně teoretických prací a didaktické literatury. Značnou pozornost věnoval studiu hudebních nástrojů, přičemž s největším ohlasem se setkala jeho organologická publikace Hudební nástroje, která vyšla několikrát u nás i v zahraničí. Mezi významné práce patří též Nauka o harmonii v otázkách a odpovědích, či Nauka o hudebních formách v otázkách a odpovědích.