Charakteristika: Muzikolog a publicista
Datum narození/zahájení aktivity:11.4.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.6.2009
Text
Kotek, Josef, muzikolog, publicista, narozen 11. 4. 1928, Praha, zemřel 3. 6. 2009, tamtéž.
Maturoval 1947 na gymnáziu v Mladé Boleslavi, začal studovat na právnické fakultě University Karlovy, avšak po Únoru 1948 byl ze studií z politických důvodů vyloučen. Zprvu pracoval jako dělník, pak jako pomocný úředník, vojenskou službu konal v tzv. PTP (Pomocných technických praporech) mimo jiné prací v kladenském dole (k tomu viz jeho vzpomínku Taneček s paní Čepičkovou v listu Zpravodaj PTP XII/94–I/95, č. 13, s. 4). Ke studiu hudební vědy na Karlově univerzitě mohl přistoupil až 1953–57 (promovaný historik, diplomní práce Příspěvky k otázce české hudební deklamace předsmetanovské, PhDr. 1969, CSc. 1970 na základě práce Hudební šlágr a jeho recepce v Československu 1949–1966). Zároveň 1953–54 studoval dirigování na Hudební fakultě Akademie múzických umění a byl krátce sbormistrem souboru Zdeňka Nejedlého při ministerstvu zahraničního obchodu. Pracoval jako redaktor časopisu Hudební rozhledy (1957–61), celoživotně pak od 1962 jako odborný (od 1970 vědecký) pracovník Ústavu pro hudební vědu ČSAV (v době normalizace Ústav teorie a dějin umění ČSAV, od 1990 Ústav pro hudební vědu AV ČR) až do odchodu do důchodu (v částečném úvazku zde působil 1993–98), specializovaný na výzkum populární hudby. V souvislosti se svým pracovním zaměřením byl členem poradní komise pro zábavnou hudbu při ministerstvu kultury, členem několika redakčních rad (Melodie 1963–83, Gramorevue, Hudební věda), spolupořadatelem sborníků Taneční hudba a jazz (1962–69). Byl hudebním referentem deníku Mladá fronta (1954–63), později (zejména v 60. a 70. letech) vyvíjel rozsáhlou publicistickou činnost (informativní stati, kritiky, recenze apod.) zvláště v časopisech Hudební rozhledy, Melodie, Aktuality Melodie, Gramorevue; připravil mnoho rozhlasových pořadů o české populární hudbě pro Československý a pak Český rozhlas. Vědecky publikoval zejména v ústavním čtvrtletníku Hudební věda, kde byl po léta členem redakční rady. Hesly přispěl do Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I (Část věcná, Praha 1980, 21983) a III (Část jmenná – československá scéna, Praha 1990) a Slovníku české hudební kultury (Praha 1997). Manžel šansoniérky Aleny Havlíčkové, otec filmového režiséra a scénáristy Petra Kotka.
Hlavní Kotkův význam spočívá v soustředěné celoživotní práci ve výzkumu dějin české populární hudby a to zhruba v rozpětí od začátku 19. století do hloubky druhé poloviny 20. století. Postupoval přitom systematicky od orientace v rozsáhlé pramenné základně ke sběru dílčích materiálů (např. písničkových edic), k soupisovým pracem (bibliografie, diskografie atp.), k doplňkovým sociologickým apod. sondám, k publikaci dobových materiálů (Kronika české synkopy I-II), k dílčím či předběžným shrnutím (Od rejdováku k rocku), aby v závěru své tvůrčí kariéry dospěl ke zralým syntetickým pracem (Dějiny české populární hudby a zpěvu I-II). Vytvořil tak nejen relativně vyčerpávající syntézu, ale pevný základ další badatelské práce. Všude osvědčoval úctu k faktům, střízlivost pohledů, nepoplatnost dobové ideologii; podobné rysy měla i jeho činnost hudebně kritická, která byla zpočátku obrácena i k hudbě artificiální. V sociologické práci se obíral zejména vývojem společenského vkusu a přinesl některé vlastní koncepty, zejména pokus o rozfázování procesu společenského osvojování populární hudby a pojem tzv. generačního kyvadla. Pracovní soustředěnost na zmíněné dvě oblasti výzkumu přinesla rozsáhlý publikační soubor (některé historiografické studie, zejména ty publikované ve čtvrtletníku Hudební věda, vytvořily ovšem textový základ pro Dějiny české populární hudby I–II).
Dílo
Knihy
Šlágrový trh v Československu 1949–1966 podle prodejnosti čs. gramofonových desek (Praha 1969);
Od rejdováku k rocku. Historie české populární hudby v kostce (Praha 1989; časopisecky vycházelo v Gramorevue 1985, č. 1–12);
O české populární hudbě a jejích posluchačích. Od historie k současnosti (Praha 1990);
Dějiny české populární hudby a zpěvu (1) 19. a 20. století (do roku 1918) (Praha 1994);
Dějiny české populární hudby a zpěvu (2) /1918–1968/ (Praha 1998).
Edice
Kronika české synkopy. Půlstoletí českého jazzu a moderní populární hudby v obrazech a svědectví současníků 1. 1903–1938 (spolueditor Jaromír Hořec z důvodu cenzury neuveden, Praha 1975);
Kronika české synkopy. Půlstoletí českého jazzu a moderní populární hudby v obrazech a svědectví současníků 2. 1939–1961 (s J. Hořcem, Praha 1990);
Smích Červené sedmy. Ze zlaté doby českého kabaretu (antologie, s Jaromírem Kazdou, Praha 1981);
Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj! (antologie, Praha 1985).
Edice zvukových dokumentů (s průvodními texty)
Sjezd swingařů. Desetiletí české swingové hudby 1939–1949 (Supraphon 1969)
Doctor Swing redivivus. Za znějící historií českého swingu 30. až 50. let (Supraphon 1974);
Písničky a songy E. F. Buriana (Supraphon 1976);
Kocourkovští učitelé (Supraphon 1979);
Jazzové klávesy Jiřího Verbergera (Supraphon 1982);
Jaroslav Ježek a orchestr Osvobozeného divadla 1930–1938 (Supraphon 1982);
Osvobozené divadlo za války aneb Co vzkazovali V+W přes oceán domů. Album původních nahrávek z válečného Hlasu Ameriky (Panton 1990, CD 2002).
Studie a stati (výběr)
a) K metodologii, sociologii, estetice
Žánry bezprostředně spjaté s životem mas jako předmět hudebněvědeckého bádání (s Lubomírem Fendrychem, Hudební věda 1962, č. 3–4, s. 200–206);
Co s twistovými [rockovými] skupinami (Melodie 1, 1963, č. 4, s. 49–51);
K metodologii a metodice výzkumu masových hudebních žánrů (s L. Fendrychem, Hudební věda 1, 1964, č. 4, s. 608–616);
Hudební publikum: iluze a realita (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 5, s. 129–133 a č. 7, s. 195–198);
Jak se dělá šlágr-hit (Melodie 4, 1966, č. 8, s. 198–200 a č. 10, s. 232–233);
Vývoj teoretických názorů na populární hudbu a píseň v padesátých letech (Hudební věda 5, 1968, č. 4, s. 509–521);
Šlágr a jeho společenská recepce v letech 1949–1966 (Hudební věda 6, 1969, č. 1, s. 57–91);
Underground music a její sociální otazníky (Melodie 7, 1969, č. 2, s. 37–40);
Populární hudba a naše společnost (Melodie 12, 1974, č. 1–12);
Teorie a dějiny tzv. bytové hudby jako samostatná muzikologická disciplína (s Ivanem Poledňákem, Hudební věda 11, 1974, č. 4, s. 335–355);
Vývoj hudebního vkusu obyvatelstva po roce 1945 (Hudební věda 15, 1978, č. 3, s. 195–233);
Die Rezeption der funktionalen Musik als gesellschaftlicher Aneignungsprozess (International Review of the Aesthetics & Sociology of Music 1978, č. 2);
Kriticky o kritice populární hudby (Melodie 1979, č. 9, s. 257–258 a č. 10, s. 289–291);
Náš hudební vkus pod lupou sociologie (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 5, s. 224–226, č. 6, s. 281–283 a č. 7, s. 331–333);
S budoucností v patách. Hrst futurologických úvah o české populární hudbě – a nejen o ní (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 11, s. 506–515);
Jak si společnost osvojuje populární hudbu (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 3, s. 124–128 a č. 4, s. 185–188);
Vladimír Karbusický – Jaroslav Kasan. Výzkum současné hudebnosti I/II (recenze, Hudební rozhledy 23, 1970, č. 5, s. 234–236);
Jaroslava Ježka jazzové zmrtvýchvstání (Melodie 20, 1982, č. 3, s. 65–67);
Nonartificiální (populární) hudba a sociologické aspekty jejího osvojování (sborník Hudební sociologie a hudební výchova, Praha 1982, s. 67–108);
Hudba a její posluchači v 80. letech (sborník Perspektivy kulturního rozvoje v 80. letech, Praha 1983);
Náš hudební vkus znovu pod lupou sociologie (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 4, s. 183–186);
Teorie a dějiny nonartificiální hudby (s I. Poledňákem, kapitola v týmové publikaci Hudební věda I–III (Praha 1988, díl III, s. 823–853, se soupisem literatury 1945–80);
Generační kyvadlo: náhoda či zákonitost? (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 5, s. 243–244);
Meziválečný rozvoj české populární hudby v rámci nového organizačního a technického zázemí (Hudební věda 30, 1993, č. 3, s. 249–269);
Populární hudba v zorném poli hudební historie a sociologie (Populární hudba a škola. Sborník příspěvků z konference v Praze 10.–12. května 1999, Praha 2000, Universita Karlova – Pedagogická fakulta, s. 72–74);
Sociální, kulturněpolitické a ekonomické vazby, předurčující vývoj české populární hudby v období komunistické nesvobody (1948–1989) (Miscellanea z výročních konferencí 1999 a 2000, Praha 2001, Česká společnost pro hudební vědu, s. 97–103).
b) K dějinám české populární hudby
Na rozhraní dvou stylů moderní taneční hudby (sborník Taneční hudba a jazz 1963, Praha 1963, s. 20–29);
Česká zábavná, taneční a jazzová hudba v základních obrysech svého historického vývoje (Taneční hudba a jazz 1964–65, Praha 1965, s. 14–37);
K historii stavovských organizací českých hudebníků 20. století (Hudební věda 3, 1966, č. 1, s. 133–150);
Český jazz v SSSR 1934–1937 (Taneční hudba a jazz 1966–67, Praha 1967, s. 37–49);
Písničky, které jsme měli rádi. Špičkové hity 1949–1966 ve světle čísel a grafů (Melodie 1969, č. 6, s. 170–172, č. 7, s. 214);
Milníky 25 let slovem i obrazem (se Stanislavem Titzlem, Melodie 8, 1970, č. 5);
Generace okouzlená jazzem. Ze vztahů mezi uměleckou hudbou a jazzem ve 20. letech (Melodie 9, 1971, č. 5–7, německy jako Eine Generation im Banne des Jazz, sborník Jazzforschung 2, Graz 1970);
Prvá setkání české hudby s jazzovými idiomy. K počátkům moderní populární hudby v Čechách (Hudební věda 9, 1972, č. 4, s. 321–343);
Das tschechische Kabaret vom Anfang bis zur Gegenwart (sborník Kassette, Almanach für Bühne, Podium und Manege I, Berlin 1977);
Život zaslíbený podkasané Múze (doslov k memoárům Járy Pospíšila Hvězdou operety, Praha 1978);
Český kuplet, jeho prostředí a pěstovatelé. K historii pódiových vokálních žánrů (Hudební věda 22, 1985, č. 2, s. 99–133);
Co všechno neodnes´ čas ze semaforských písniček (Hudební rozhledy 38, 1985, č. 10, s. 459–461);
Česká nonartificiální hudba po roce 1945 (Hudební věda 23, 1986, č. 1, s. 3–17);
Český hudební folklór 19. století (Hudební věda 23, 1986, č. 3, s. 195–216);
Ein Theater, das zur Legende wurde (= Osvobozené divadlo; sborník Kassette 9, Berlin 1986);
Podíl jazzu v české umělecké avantgardě 20. let (Estetika 24, 1987, č. 1, s. 34–39);
Písničky z válečného kufru V+W (Melodie 26, 1988, č. 4, s. 7–9);
Z písničkových textů básníka Kainara (předmluva ke klavírnímu albu Písně na Josefa Kainara, Praha 1988);
Hudba duševní bídy nebo spíš Křivé zrcadlo doby? (Melodie 28, 1990, č. 5, s. 139–141);
Šansony versus normalizace (Melodie 1990, č. 8, s. 232–233);
Populárně poslechová (salónní) hudba před rokem 1918 a způsoby jejího uplatňování (Hudební věda 28, 1991, č. 3, s. 195–206);
Jaroslav Ježek a jeho „hudba na míru člověka“. Půlstoletí od skladatelovy smrti (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 2, s. 3–6);
Dechová a populárně poslechová hudba v období budování samostatného státu (1918–1938) (Hudební věda 29, 1992, č. 2, s. 142–169);
Redutání (Hudební rozhledy 46, 1993, č. 4, s. 164–165);
Česká opereta a revue meziválečného období (Hudební věda 31, 1994, č. 2, s. 149–163);
Lidovka a trampská píseň meziválečného období (Hudební věda 32, 1995, č. 2, s. 158–181);
Poválečné snahy o obrodu zábavného hudebního divadla (Hudební věda 33, 1996, č. 1, s. 51–65);
Poválečná masová píseň a její dobové svědectví (Hudební věda 33, 1996, č. 4, s. 357–373);
Malá divadla a jejich písničkový repertoár (Hudební věda 34, 1997, č. 1, s. 29–48);
Masová píseň – od revolučních iluzí k budovatelským frázím (Literární noviny 1997, č. 18);
Posrpnové písně hněvu a vzdoru (1968–1969) (Soudobé dějiny 9, 2002, č. 3–4, s. 538–550).
c) Bibliografie a diskografie
Dokumentace materiálů zábavné, taneční a džezové hudby (Hudební věda 1, 1964, č. 3, s. 485–503);
Zábavná a taneční hudba, jazz. Komentovaný soupis české a slovenské knižní literatury a časopisů za léta 1889–1963 (sborník Taneční hudba a jazz 1964–65, příloha);
České a slovenské časopisy 1889–1963, věnované zábavné, taneční a jazzové hudbě a hospodářským, stavovským a sociálním otázkám jejích provozovatelů a zprostředkovatelů (Hudební věda 2, 1965, č. 1, s. 116–141);
Za znějící historií české populární hudby (Gramorevue 1977, č. 7).
I. Lexika
ČSHS.
EJ.
Kdo je kdo 91/92. 1. Česká republika. Federální orgány ČSFR (Praha 1991).
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Kdo je kdo v České republice 94/95 (Praha 1994).
Kdo je kdo v současné české muzikologii (Praha 2001, Česká společnost pro hudební vědu, s. 40).
II. Ostatní
Dolanská, Věra: Lehká múza na půdě ČSAV (rozhovor s Josefem Kotkem) (Melodie 3, 1965, č. 3, s 51).
Wasserberger, Igor: Osobnosti teórie a publicistiky českej modernej populárnej hudby (Rytmus 1983, č. 3, s. 27).
Poledňák, Ivan: Šedesátiny Josefa Kotka (Hudební věda 25, 1988, č. 3, s. 288–289).
Zapletal, Petar: Josef Kotek, Jaromír Hořec – Kronika české synkopy II (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 2, s. 94).
Fukač, Jiří: Josef Kotek – Dějiny české populární hudby a zpěvu (1) (Opus musicum 26, 1994, č. 4, s. II–V).
Šmolík, Jan: Osamělý běžec na dlouhé trati. Rozhovor s dr. Josefem Kotkem (Hudební rozhledy 48, 1995, č. 12, s. 30–31).
MK: Josef Kotek – Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 4, s. 41).
Šmolík, Jan: Kotkův široký horizont (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 10, s. 16–18).
Poledňák, Ivan: K sedmdesátinám Josefa Kotka (Hudební věda 35,1998, č. 2, s. 203–204).
Opekar, Aleš: Josef Kotek – učitel bez pověření (Hudební věda 35, 1998, č. 2, s. 204–206).
Výběrová bibliografie prací PhDr. Josefa Kotka, CSc. (Hudební věda 35, 1998, č. 2, s. 206–208).
Zapletal, Petar: Josef Kotek – Dějiny české populární hudby a zpěvu (2) (Hudební věda 35, 1998, č. 3, s. 303–306).
Ivan Poledňák