Český hudební slovník osob a institucí

Nebuška, Otakar

Nebuška, Otakar, hudební spisovatel, skladatel a organizátor, narozen 28. 5. 1875, Mladá Boleslav, zemřel 28. 10. 1952, Praha.

Vystudoval gymnázium v Písku (1884–92), hře na housle a klavír se učil u píseckého skladatele Františka Gregory a Bohuslava Jeremiáše. Od roku 1892 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, zároveň však navštěvoval přednášky Karla Steckera na Filozofické fakultě. Hudební vzdělání si systematicky budoval živým stykem s pražským hudebním životem, v době vojenské služby ve Vídni v letech 1899–1900 poznal též vídeňský hudební život. Později studoval klavír u Adolfa Mikeše a účastnil se schůzek Podskalské filharmonie. Od 4. 8. 1899 byl ve finanční službě u přímých daní v Čechách, za války (1916–18) působil v zásobovací službě u místodržitelství, od prosince 1918 do května 1920 potom na ministerstvu zásobování. 26. května 1920 byl jmenován zástupcem tajemníka v kanceláři poslanecké sněmovny a zastával tento úřad až do 31. března 1937, kdy odešel do výslužby. Celoživotně vyvíjel velmi horlivou a prospěšnou činnost v českém hudebním světě. Ve skladbě byl samoukem, již za dob právnických studií komponoval pro Krasoumný kroužek v Písku a v Praze. Přestože jeho skladby byly úspěšné (některé z nich přijalo do svého kmenového repertoáru Pěvecké sdružení moravských učitelů), vzdal se později skladby ve prospěch činnosti publicistické a organizační. Jeho první referáty vyšly roku 1896 v časopise Student, od roku 1897 byl kritikem Radikálních listů, přispíval do Kalendáře českých hudebníků (sestavil životopisy Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Oskara Nedbala a Karla Hoffmeistra). Později publikoval do Samostatnosti, Národních listů, Dalibora a zejména do Hudební revue, jejímž byl spoluzakladatelem a spolu se Steckrem a Hoffmeistrem hlavním organizátorem. Do třinácti ročníků tohoto časopisu napsal více než dvacet rozsáhlejších článků a studií, ale také drobnější zprávy, knižní recenze, polemické poznámky atd. Do Umělecké besedy vstoupil roku 1900 spolu s Josefem Sukem, Vítězslavem Novákem a Oskarem Nedbalem. Od roku 1906 byl potom členem správního výboru Umělecké besedy, reformoval její hudební večírky, stal se úřadujícím místopředsedou a roku 1935 potom čestným členem. Spolu s Antonínem B. Svojsíkem a Antonínem Šilhanem roku 1907 reorganizoval a osamostatnil Hudební matici, vypracoval její program a zasloužil se o to, že se stala vůdčím vydavatelským podnikem moderní české hudby. Připravil k tisku téměř všechna díla, která zde byla vydána v letech 1907–25. Upravil klavírní výtahy Její pastorkyně (1917) a Amara (1938). Na Nebuškův podnět umožnila Umělecká beseda ve dvacátých letech vydat Slovanstvo ve svých zpěvech – monumentální patnáctisvazkové dílo Ludvíka Kuby, jehož první svazek vyšel již roku 1884. Pro potřebu ochotnických divadel pořídil Nebuška úryvky ze Sukovy hudby k Radúzovi a Mahuleně pro komorní soubor. V posledních letech byl činný v dozorčí radě orchestru FOK, působil ve Společnosti Bedřicha Smetany. Velmi agilní byl v komisi pro přípravu nově vydávaných skladeb Dvořákových, jejímž byl místopředsedou. Ještě krátce před smrtí jako právník bojoval za záchranu Umělecké besedy a jejího malostranského domu proti poúnorovým likvidátorům.