Český hudební slovník osob a institucí

Palla, Hynek

Palla, Hynek, český skladatel, dirigent, hudební kritik a organizátor hudebního života, narozen 12. 12. 1837, Praha, zemřel 24. 7. 1896, Plzeň.

V letech 1850–56 studoval na pražské reálce, poté rok na polytechnice. Od dětství vynikal v tělocviku a v hudbě. Učil se hře na kytaru a zpěvu u Víta Schweizera a Antonína Nedvěda. Už na škole komponoval sborové písně a zpíval v kostele. Roku 1858 vyhrál v pěvecké soutěži se sborem Náš zpěv na slova Hálkovy básně. Stal se členem umělecké skupiny sdružené kolem rodiny Pechovy a učil se hudební teorii u Jindřicha Pechy. V roce 1867 se oženil s Julianou Pechovou, sestrou Jindřicha Pechy a spisovatelky Elišky Krásnohorské (vl. jménem Alžběty Pechové). Kompozici studoval u Josefa Krejčího, ředitele varhanické školy a kůru u sv. Jakuba a u Křižovníků, a později u Josefa Leopolda Zvonaře.
V roce 1864 se přestěhoval do Plzně, kde se v tělovýchovném ústavu Jana Malýpetra, jenž byl jedním z Pallových učitelů na reálce, seznámil s Miroslavem Tyršem a sám se stal významným sokolským pracovníkem. V roce 1864 začal vyučovat zpěv (do roku 1875) a tělocvik (do roku 1891) na plzeňském gymnáziu a stal se propagátorem a prvním učitelem ženského tělocviku. Působil jako vůdce plzeňského Sokola a deset let jako sbormistr a ředitel pěveckého spolku Hlahol (1864–74), při němž zřídil také ženský a smíšený sbor. Aktivně se podílel na kulturním životě Plzně. V roce 1882 založil Plzeňský filharmonický spolek, stal se dirigentem jeho symfonického orchestru a zavedl večery komorní hudby. Za jeho vedení provedl Hlahol např. Beethovenovo oratorium Kristus na hoře Olivetské (1866), operu Marta (1865), Davidovu symfonickou ódu Poušť pro sbor a orchestr, téměř všechny symfonické básně ze Smetanova cyklu Má vlast (Z českých luhů a hájů, Vyšehrad, Tábor, Šárka), Čajkovského houslový koncert D dur aj. Soustředil se i na skladby českých skladatelů (Procházka, Bendl, Javůrek, Jelen aj.).
Z jeho skladatelského odkazu je významná především vokální tvorba. Složil několik kantát pro mužský sbor, skladby instrumentální a chorální, písně s doprovodem klavíru a vokální mši pro mužský sbor a sólový čtyřzpěv (provedena v roce 1864 pražským Hlaholem v klementinském chrámu). Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří chorální kantáta Oslava geniů pro mužský sbor a orchestr (1874) provedená např. roku 1884 na koncertě žurnalistů v pražském Národním divadle pražským Hlaholem a orchestrem Národního divadla, pětivětá programní kantáta pro smíšené hlasy s doprovodem orchestru Noc nad Vltavou (1868) na slova Elišky Krásnohorské, kantáty Zavedený ovčák pro smíšený hlas nebo Sláva jara pro smíšené hlasy a orchestr (1871), která byla provedena na ročním koncertě Akademického čtenářského spolku v Praze. Velký úspěch měly také jeho České tance řady II, které provedl rovněž Hlahol v roce 1894. Z Pallových instrumentálních skladeb stojí za povšimnutí především symfonická báseň pro velký orchestr Svatvečer nebo smuteční orchestrální hudba Za korunním princem Rudolfem. Mezi jeho nejvýznamnější cykly písní patří Z máje žití, Dumy při měsíčku a Poslední písně.
Jako hudební kritik a estetik publikoval v různých časopisech, zejména v hudebním časopisu Dalibor (rozbory Fibichovy Hippodamie a opery Bouře), v Plzeňských novinách, Plzeňských listech a listu Pilsner Reform. V rukopisu zůstal jeho spis Královské město Plzeň a jeho vývoj hudební.