Český hudební slovník osob a institucí

Regnart, Jacob

Regnart, Jacob, skladatel a zpěvák, narozen mezi lety 1540–45, Douai (Francie), zemřel 16. 10. 1599, Praha.

První hudební vzdělání získal Regnart patrně v Douai. Podle vlastních slov byl od roku 1557 ve službách Habsburků. Pravděpodobně zde začínal jako sborista v kapele na pražském dvoře arcivévody Maxmiliána, jejímž kapelníkem byl další vlámský hudebník Jacobus Vaet. Regnartovo jméno se ve dvorních účtech poprvé objevuje v roce 1560, kdy měl jako tenorista měsíční plat sedm guldenů, který byl zvýšen roku 1564 na standardní výši dvanácti guldenů. V té době převzal Maxmilián I. vládu a přenesl svůj dvůr do Vídně. V roce 1568 Regnart odcestoval na studijní pobyt do Itálie, odkud se vrátil v říjnu 1570. V té době se důkladně seznámil s italským hudebním stylem, který měl významný vliv na jeho další kompoziční tvorbu a jako skladatel si také velmi rychle získal respekt.

Po svém návratu do Vídně byl nejprve 1. listopadu 1570 pověřen vedením choralistů v dvorní kapli. Následujícího roku mu císař udělil erb a roku 1573 došlo také ke zvýšení platu. Po smrti císaře Maxmiliána I. byl sice jeho dvůr v roce 1576 rozpuštěn, ovšem Rudolf II. hned Regnartovi nabídl místo v dvorní kapele, kterou dosud vedl Philippe de Monte, s měsíční mzdou patnáct guldenů. Také v Praze Regnart pokračoval v kompoziční činnosti a v publikování svých děl, s nímž započal již roku 1574. V říjnu 1579 získal post vícekapelníka. Dokladem vynikající pověsti, jíž se v té době těšil, bylo doporučení na uvolněné místo dvorního kapelníka na saském dvoře v Drážďanech v roce 1580, které nenapsal nikdo menší, než Orlando di Lasso. Regnart však nakonec dal přednost setrvání na císařském dvoře v Praze.

K opuštění Prahy jej však později přesvědčil arcivévoda Ferdinand Tyrolský a Regnart přijel do Innsbrucku 9. dubna 1582, aby se ujal místa vícekapelníka. Od 1. ledna 1585 pak působil jako kapelník. V tomto období se poněkud snížila Regnartova kompoziční aktivita, což bylo dáno tím, že se zaměřil především na nové uspořádání a organizaci innsbrucké kapely, pro kterou získal řadu nových hudebníků z Itálie i Nizozemí. Z váženého hudebníka se mezitím stal také bohatý člověk. V roce 1589 zakoupil dům a pozemek v Innsbrucku a v letech 1598 a 1598 jsou doloženy také jeho vysoké půjčky pro potřeby tyrolské komory. Arcivévoda Ferdinand se rozhodl svého kapelníka za jeho zásluhy odměnit povýšením do šlechtického stavu, ale protože to již nestihl před svou smrtí (1595), nobilitoval Regnarta až arcivévoda Matyáš. Ačkoliv byla po arcivévodově smrti kapela rozpuštěna, Regnart ještě nějaký čas v Innsbrucku zůstal a teprve v listopadu 1596 se vrátil opět do Prahy, kde znovu zaujal místo vícekapelníka v kapele Rudolfa II. Od 1. ledna 1598 mu byl měsíční příjem zvýšen na dvacet guldenů. Následujícího roku v Praze zemřel.

Regnart patřil mezi velmi uznávané komponisty druhé poloviny 16. století a řada jeho děl zůstala živá dlouho po jeho smrti. Dokládají to jednak dochované inventáře hudebnin ze 17. století z rakouských a německých zemí, stejně jako zveřejňování jeho skladeb v mnoha sbírkách až do roku 1655. Asi největší úspěch pro něj znamenala třídílná sbírka Teutsche Lieder, publikovaná tiskem postupně v letech 1574, 1577 a 1579, jejichž kompletní edici, do roku 1593 publikovanou ještě dvakrát, připravila v roce 1580 norimberská tiskařka Katharina Gerlachová. Jako zpěvák se věnoval většinou vokální tvorbě duchovní i světské, z instrumentálních kompozic je známo 29 loutnových intavolací. Některé jeho písně byly také upraveny do podoby loutnových transkripcí.