Český hudební slovník osob a institucí

Figar, Vladimír

Figar, Vladimír, klavírista, skladatel, aranžér, dirigent, narozen 11. 12. 1944, Ostrava-Hrabůvka, zemřel 27. 3. 1989, Hlučín (okres Opava).

Hudební nadání (včetně absolutního sluchu) zdědil po otci ostravském hudebníku a učiteli Vladimíru Figarovi starším, které pak rozvíjel od svých osmi let na hudebních školách dr. Leoše Janáčka v Ostravě-Vítkovicích a Lidové škole umění v Ostravě-Zábřehu. Po základní škole byl v roce 1959 přijat na ostravskou konzervatoř na skladbu u Miroslava Klegy a na klavír k Terezii Trösterové a pak přešel k Zdeňku Duchoslavovi (absolvoval v roce 1965). Po návratu z dvouleté prezenční vojenské služby v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (hrál na klavír v tanečním orchestru Pavla Bayerleho) nastoupil v roce 1967 do Ostravského rozhlasového orchestru, s nímž spolupracoval již během studia na konzervatoři. Rok po vstupu do Ostravského rozhlasového orchestru založil spolu s několika hráči rozhlasového tělesa skupinu Flamingo, přejmenované v době normalizace na Plameňáky, která se zaměřovala kromě orchestrálních skladeb hlavně na písňovou tvorbu, zejména pro Marii Rottrovou Quasimodův sen (1971), Skořápky ořechů (1983), Lakomá (1984), Čas pro mou lásku (1986), Večerem zhýčkaná (1987) a jiné, ale i další ostravské zpěváky, jako Věru Špinarovou, Petra Němce, Hanu Zagorovou. Hlavně pro nahrávání v rozhase utvořil Figar své jazzové trio (Vladimír Figar – klávesy, Jiří Urbánek – basová kytara, Vlastimil Bílek a od roku 1976 Radek Dominik – bicí). S výjimkou skladeb z dob konzervatorních studií, psal Figar po celý život výhradně populární hudbu středního proudu a jazz (zkomponoval téměř 300 skladeb – písniček a orchestrálek). Mnoho gramofonových alb, na nichž se Figar podílel jako klavírista, skladatel či aranžér, vydal Supraphon (např. Flamingo – 1970; This Is Our Soul – 1971; Marie Rottrová – 1972; Plameňáci, Flamingo & Marie Rottrová 75 – 1976; Rhythm & Romance – 1977) a do zahraničí vyvezla Artia.