Český hudební slovník osob a institucí

Pelc, Antonín

Pelc, Antonín, pěvec-tenorista, narozen 31. 8. 1890, Praha, zemřel 19. 1. 1974, Brno.

V Praze studoval nižší gymnázium, v letech 1906–10 se vyučil typografem, poté pracoval do roku 1915 v tiskárně. Zpěv studoval nejprve u Rudolfa Lanhause, pak u Emanuela Kroupy a Theodora Czernika. V únoru 1915 byl angažován do sboru pražského Národního divadla, jeho kariéru však přerušila vojenská služba. Po válce byl v letech 1918–20 sólistou v Plzni, kde poprvé vystoupil jako Junoš ve SmetanovýchBraniborech v Čechách. Čtyři roky působil v Českých Budějovicích, odkud jej v roce 1924 povolal František Neumann do Národního divadla v Brně, kde ještě téhož roku účinkoval jako Rechtor při premiéře Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. V Brně pak ztvárnil desítky rolí, vystupoval jako Jeník a později Vašek vProdané nevěstě, Princ a později Hajný v Rusalce, Junoš a později Warneman vBraniborech v Čechách, Ladislav ve Dvou vdovách, Lukáš a později Strážník vHubičce,Ovčák Jirka vČertovi a Káče, Jarek a později Michálek vČertově stěně či Kudrjáš vKáti Kabanové. Učitele Bendu v Jakobínu ztvárnil v pěti různých inscenacích. Nastudoval také řadu rolí světového repertoáru (např. Monostatos vKouzelné flétně, Car Berenděj ve Sněguročce, Peppe vKomediantech,  Goro vMadama Butterfly, Triquet vEvženu Oněginovi ad.). Podílel se na premiérách oper Leoše Janáčka (1926 - Mazal a Blankytný ve Výletu pana Broučka do Měsíce a Janek ve Věci Makropulos, 1930 - Z mrtvého domu) a Otakara Ostrčila (1934 - vojevůdce Ivan v Honzově království). V roce 1960 odešel do důchodu. Vyučoval také na brněnské konzervatoři, dával soukromé lekce zpěvu a účinkoval v rozhlase.