Český hudební slovník osob a institucí

Reichenauer, Antonín

Reichenauer, Antonín (též Jan Antonín, Johann Anton), skladatel, varhaník, narozen 1694, místo neznámé, zemřel 17. 3. 1730, Jindřichův Hradec.

Přesné datum ani místo narození Antonína Reichenauera není známo. Snad pocházel z oblasti kolem Chlumu sv. Máří v severních Čechách, kde žila rodina nesoucí toto příjmení, ovšem přímou souvislost nelze doložit. O jeho životě ani průběhu případného hudebního vzdělání nemáme žádné zprávy, většina informací se vztahuje až k jeho působení v kapele hraběte Václava Morzina.

Nejstarší známou stopou jsou zápisy o křtu jeho dětí v matrikách několika pražských kostelů. První zápis pochází z 1. ledna 1722 a vztahuje se ke křtu jeho syna Jana Dominika v matrice farnosti při maltézském kostele Panny Marie pod Řetězem v Praze na Malé Straně. V dalším z matričních záznamů z roku 1723 je při křtu dalšího syna Václava zachycen Reichenauer jako „musicus od P. hrabgiete Morczyna“. Po narození dalších dětí v letech 1724 a 1726 ovšem jeho stopy v matrikách na několik let mizí.

V kapele hraběte Václava Morzina působil Reichenauer od roku 1723, přičemž v letech 1724–29 byl dle Morzinovy účetní knihy hrabětem pravidelně honorován za dodané skladby. Badatelé se shodují, že s největší pravděpodobností byl současně také varhaníkem některého z malostranských kůrů. Patrně se mohlo jednat o kůr malostranského dominikánského kostela sv. Marie Magdaleny, což dokládá jedna z Reichenauerových mší věnovaná nepříliš známému dominikánskému světci sv. Ludvíku Bertrandovi. S malostranskými dominikány byl ostatně v kontaktu i hrabě Morzin.

Reichenauer v době své služby u Morzina snad pracoval také pro hraběte Františka Josefa Černína, který mělo rovněž vlastní kapelu. Zda šlo pouze o dodávání skladeb či příležitostné hraní v kapele se dosud nepodařilo spolehlivě objasnit. Tuto možnost podporuje i fakt, že Reichenauer na sklonku svého života odešel z Prahy do Jindřichova Hradce, kde zastával místo varhaníka. Toto působení ovšem bylo velice krátké. Ještě v únoru roku 1730 dle údajů zaznamenávajících úmrtí syna Václava pobýval v Praze, přičemž již v polovině března stejného roku, patrně tedy těsně po nástupu na nové místo, zemřel.

Reichenauerova tvorba je poměrně rozsáhlá, obsahuje jak církevní, tak světské skladby. Dochovala se jak v domácích sbírkách, tak v zahraničí, především v Drážďanech a Varšavě. Díla, a to zejména koncerty, vychází ze vzoru Antonia Vivaldiho, ouvertury pak stojí ve stylové blízkosti Georga Friedricha Händela. Četné poznámky o provozu jeho děl ještě z druhé poloviny 18. století se dochovaly na několika pražských kůrech.