Akademie múzických umění v Praze
(AMU; HAMU)
Charakteristika: Vysoká hudební škola
Datum narození/zahájení aktivity:27.10.1945
Text
• Literatura •
Akademie múzických umění, vysoká hudební škola v Praze, založena 27. 10. 1945.
Od roku 1811 působila v Praze na úrovni střední odborné umělecké školy konzervatoř, spojená od poloviny roku 1890 s varhanickou školou. Po roce 1919 (zákonem ze dne 4. 12. 1919) byla postátněna; v rámci této reorganizace měla Státní konzervatoř pro obory hra na housle, klavír, violoncello, varhany, skladba a dirigování tzv. mistrovské školy, jež byly postaveny na roveň vysokých škol. V čele konzervatoře stanuli ve funkcích rektorů postupně (vždy pro jednoroční funkční období) Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster, Karel Hoffmeister, Josef Suk, Karel Hoffmann, Vilém Kurz, Jaroslav Kocian, Ladislav Zelenka a Jaroslav Křička.
Po roce 1945 byla dekretem prezidenta republiky z 27. 10. 1945 ustavena jako samostatná vysoká škola uměleckého směru Akademie múzických umění (dále jen AMU). AMU byla složena ze tří fakult: hudební, divadelní a filmové (později rovněž filmové a televizní). Hudební fakulta AMU (HAMU), jejíž vznik už v letech nacistické okupace 1939–45 připravovali pedagogové Pražské konzervatoře Václav Holzknecht, Emil Hradecký a Karel Janeček, měla katedry skladby, dirigování, operní režie a zpěvu, instrumentální s výukou nástrojů smyčcového kvarteta a dechového kvinteta, varhan, klavíru a harfy, a katedru hudební teorie. Počet oborů byl postupně rozšiřován (v sedmdesátých a osmdesátých letech přibyly obory cembalo a kytara, nejnověji v roce 2000 obor bicích nástrojů; obor pantomimy vedl jeho zakladatel Ladislav Fialka; po příchodu Ctibora Turby je od devadesátých let označován jako obor nonverbálního a komediálního divadla ).
Dnes má hudební fakulta deset kateder (skladby, dirigování, zpěvu a operní režie, klávesových nástrojů, strunných nástrojů, dechových nástrojů, bicích nástrojů, teorie a dějin hudby, tance, nonverbálního a komediálního divadla). Vyučují se i obory hudební režie, hudebního managementu, taneční pedagogiky, choreografie, taneční vědy a zvukové tvorby. Od roku 1990 má fakulta Ústav teorie hudby, který vyvíjí vědeckovýzkumnou činnost, dále Zvukové studio (založeno 1986) a Ústav taneční vědy (založen 1998).
V čele AMU stojí rektor; v této funkci působili postupně violoncellista Ladislav Zelenka (1946–48), divadelní režisér Jiří Frejka (1948–49), filmový kritik a teoretik Antonín Martin Brousil (1940–69), pěvkyně Marie Budíková-Jeremiášová (1969–72), divadelní teoretik Karel Martínek (1973–80), televizní a filmový kameraman Ilja Bojanovský (1980–91), spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek (1991–92), divadelní teoretik, kritik a dramatik Jaroslav Vostrý (1993–95), výtvarník a scénograf Jaroslav Malina (1996–98), pianista Peter Toperczer (1999–2004) a filmový a televizní producent Ivo Mathé (2005–dosud, 2007).
Jednotlivé fakulty vedou pedagogové ve funkci děkana. Děkany Hudební fakulty byli Metod Doležil, Karel Pravoslav Sádlo, Antonín Sychra, František Daniel, Marie Budíková-Jeremiášová, Alfred Holeček, v letech normalizace Josef Ceremuga, Jiří Dvořáček, Antonín Moravec, Václav Felix, po sametové revoluci Josef Chuchro, Ivan Kurz, Jiří Hlaváč, Peter Toperczer (dosud – 2007).
V průběhu šesti desetiletí trvání AMU působili na jednotlivých katedrách přední čeští hudební umělci: na katedře nástrojů strunných mimo jiné Jindřich Feld, Josef Micka, František Daniel, Josef Peška, Jaroslav Pekelský, Marie Hlouňová, Alexander Plocek, Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Josef Vlach, Ladislav Černý, Ladislav Zelenka, Karel Pravoslav Sádlo, Miloš Sádlo, Antonín Kohout, Alexandr Večtomov, František Hertl, Marie Zunová, Karel Patras a další, v současné době Václav Bernášek, Jiří Hošek, Jiří Hudec, Josef Chuchro, Renata Kodadová, Lubomír Malý, Petr Messiereur, Jaroslav Motlík, Jindřich Pazdera, Jan Pěruška, Miroslav Petráš, Štěpán Rak, Václav Snítil, Jiří Tomášek, Ivan Štraus, Milan Škampa, Daniel Veis, Milan Zelenka, Radomír Žalud; na katedře nástrojů klávesových v minulosti vyučovali mimo jiné Jan Heřman, Albín Šíma, Ilona Štěpánová-Kurzová, František Maxián, Josef Páleníček, František Rauch, Pavel Štěpán, Valentina Kameníková, Zdeněk Jílek, Jan Panenka, Ivan Moravec, Dagmar Baloghová, Alfréd Holeček, Bedřich Antonín Wiedermann, Jiří Reinberger, Milan Šlechta, Jan Hora, Jiří Ropek, Zuzana Růžičková, v současnosti Ivan Klánský, Miroslav Langer, Peter Toperczer, Boris Krajný a další; na katedře nástrojů dechových učili mimo jiné Josef Bok, František Čech, František Hanták, Vladimír Říha, Karel Pivoňka, Milan Etlík, Emanuel Kaucký, Vladimír Kubát, Václav Junek, Miloslav Hejda, František Hertl, v současnosti Jiří Hlaváč, František Herman, Vlastimil Mareš, Jiří Mihule, Jiří Seidl, Jiří Válek, Radomír Pivoda, Vladimír Rejlek, Jana Brožková, Liběna Séquardtová, Jiří Sušický; na katedře nástrojů bicích (od 2000) vyučují Vladimír Vlasák, Tomáš Ondrůšek a Daniel Mikolášek. Pedagogy katedry skladby byli mimo jiné Pavel Bořkovec, Jaroslav Řídký, Emil Hlobil, Václav Dobiáš, Jiří Pauer, Vladimír Sommer, Jiří Dvořáček, Petr Eben, Václav Kučera, v současné době Marek Kopelent, Ivan Kurz, Hanuš Bartoň, Václav Riedlbauch, Milan Slavický, Vladimír Tichý, Ivana Loudová, Juraj Filas. Na katedře zpěvu a operní režie působili mimo jiné Kamila Ungrová, Ludmila Červinková, Zdeněk Otava, Marie Budíková-Jeremiášová, Marta Krásová, František Pujman, nyní Magdalena Hajóssyová, Jana Jonášová, Libuše Márová, Naděžda Kniplová, Jiřina Přívratská, Miloš Nekvasil, Martin Otava, Miroslav Podskalský, Ivan Kusnjer, na katedře dirigování Pavel Dědeček, Karel Ančerl, Metod Doležil, Václav Talich, Jan Kühn, Robert Brock, Alois Klíma, Radomil Eliška, v současnosti mimo jiné Jiří Chvála, Jiří Bělohlávek, na katedře hudební teorie a dějin hudby Karel Janeček, Emil Hradecký, Mirko Očadlík, Zdeněk Sádecký, Antonín Sychra, Jaroslav Zich, Ivan Jirko; tento obor byl po roce 1950 z příkazu Zdeňka Nejedlého zrušen a vyhrazen jen pro filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde ji původně Nejedlý založil. V současnosti tu působí Jaromír Havlík, Jaroslav Smolka, Vladimír Tichý, Jan Vičar, Milan Holas, Jiří Kollert, Vlastislav Matoušek, Ivana Bažantová, Roman Bělor, Roman Dykast, Otomar Kvěch, Ilja Šmíd, Lukáš Matoušek, Antonín Matzner, Miroslav Pudlák, Jiří Štilec a další. Koncem 80. let byly zřízeny hlavní studijní obory teorie, hudební režie a hudebního managementu, později obor hry na tubu, obor tance (od 1960 Jan Reimoser, Ivanka Kubicová, Dorota Gremlicová, Helena Kazárová, Pavel Šmok, Elvíra Němečková, Vladimír Vašut a další), od roku 1992 samostatná katedra nonverbálního a komediálního divadla (v osmdesátých letech šlo o obor klasické pantomimy), kde působili Ladislav Fialka, Ctibor Turba, nyní od 1992 Boris Hybner, Noemi Zárubová-Pfeffermannová, Václav Veber, Josef Platz, Monika Rebcová a další).
Z nevyhovujících prostor (původně budova Rudolfina, poté budova na Korunní třídě) se hudební fakulta v roce 1993 přestěhovala do vlastního sídla v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze. To umožnilo i vznik řady dalších pracovišť (mimo jiné Oddělení zvukové tvorby, vedoucí Václav Syrový, Kabinet komorní hry, vedoucí Václav Bernášek, Oddělení klavírní spolupráce, vedoucí Petr Adamec, Studio soudobé hudby, vedoucí Ivana Loudová, Ústav teorie hudby, vedoucí Miloš Hons, Ústav pro taneční vědu, vedoucí Dorota Gremlicová, Oddělení hudební akustiky, vedoucí Pavel Dlask, Ústav taneční teorie) a vybudování účelových zařízení (Studio TON, umělecký provoz, metodické centrum, divadlo Inspirace, hudební knihovna a fonotéka apod.). Symfonický orchestr posluchačů vedl Alois Klíma; nyní zde působí soubor Akademičtí komorní sólisté, vedený dirigentem Štěpánem Koutníkem. Hudební fakulta je významným pořadatelem koncertů jak svých pedagogů a studentů, resp. absolventů, tak dalších hudebních umělců.
V devadesátých letech byl zřízen Akademický senát (jeho prvním předsedou byl Jan Panenka).
Hudební fakulta poskytuje v současné době možnost studia bakalářského, magisterského a doktorského. Jejími frekventanty a absolventy jsou četní tvůrčí i interpretační umělci, kteří reprezentují českou hudební kulturu ve světě (mimo jiné Josef Suk, Zuzana Růžičková, Ivan Moravec, Mirka Pokorná, Josef Hála, Jiří Hubička, Ilja Hurník, Ivan Klánský, Jiří Bělohlávek, Nora Grumlíková, Alexandr Večtomov, Milan Škampa, Jaroslav Tůma, Václav Hudeček, Miroslav Kejmar, Jana Brožková, Daniel Veis, Petr Eben, Alexej Fried, Vladimír Sommer, Jindřich Feld, Viktor Kalabis, Marek Kopelent, Jan Klusák, Luboš Fišer a desítky dalších). Studium na AMU je umožněno rovněž cizincům (k nejúspěšnějším absolventům patří např. japonská houslistka Shizuka Ishikawa).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
MEH.
SČHK.
II. Ostatní
Živá hudba, sborník Hudební fakulty AMU I. – XIII. (Praha 1959–2003).
Hudební fakulta AMU v Praze, informační publikace (Praha 1995 a 1996).
AMU = DAMU + FAMU + HAMU, Akademie múzických umění v Praze (Praha 2006).
Petar Zapletal Datum poslední změny: 13.4.2009