(Ruličková)
Charakteristika: muzikoložka, hudební publicistka, kritička, pedagožka
Datum narození/zahájení aktivity:28.9.1942
Text
Bártová, Jindra, muzikoložka, narozena 28. 9. 1942, Uherské Hradiště.
Její dědeček Otakar Rulička vyrůstal po smrti svého otce jako fundatista starobrněnského kláštera a posléze byl na Učitelském ústavu v Brně žákem Leoše Janáčka, který jej pověřoval prestižními úkoly (sóla při mších). Jeho hudební nadání zdědil i prvorozený syn Otakar (1906–1995), který se však věnoval hudbě jen amatérsky. Jindřiška Ruličková vystudovala na brněnské univerzitě obory hudební věda a čeština (1959–64) s titulem promovaná historička a v roce 1967 získala titul PhDr. Působila jako odborná asistentka v hudebně historickém oddělení Moravského muzea (1964–69) a jako tajemnice brněnské pobočky hudebně vědecké sekce Svazu československých skladatelů (1968–71). V této funkci se společně s Rudolfem Pečmanem podílela na vzniku časopisu Opus musicum. Od roku 1972 působila pedagogicky na brněnské konzervatoři (dějiny hudby, 1972–89) a od roku 1989 působí na Hudební fakultě JAMU jako vyučující hudebně historických a teoretických předmětů (doc. 1992, prof. 1999). Od roku 1990 je vedoucí Katedry hudebních a humanitních věd. Byla dlouholetou členkou Akademického senátu JAMU i senátu Hudební fakulty, v nichž několikrát vykonávala i funkce předsedkyně, dále je členkou Umělecké rady JAMU a Umělecké rady Hudební fakulty JAMU, členkou Vědecké rady Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Vědecké rady Ostravské univerzity. Na těchto třech vysokých školách je rovněž členkou Oborových rad pro doktorský studijní program. Jejím manželem se 1. 2. 1964 stal hudební skladatel Jiří Bárta, což spolupůsobilo na krystalizaci jejího zájmu o hudbu druhé poloviny 20. století, zejména českou. Až do poloviny devadesátých let se pravidelně věnovala hudební kritice v denním i odborném tisku, později tuto činnost vykonávala občas. Byla spoluzakladatelkou skladatelské skupiny Camerata Brno a v letech 1989–2008 působila jako její mluvčí. Je členkou Advisory Committee The Kapralova Society v Torontu. V rámci této funkce organizovala dopracování a světovou premiéru kantáty Vítězslavy Kaprálové Ilena (2007 na JAMU).
Dílo
Dílo literární:
Monografie
Jan Kapr (Brno 1994).
Miloslav Ištvan (Brno 1997).
Camerata Brno (Brno 2003; německy Brno 2004).
Přemítání nejen o hudbě (Brno 2010).
František Jílek. Osobnost dirigenta (Brno 2014).
Edice, kapitoly v kolektivních monografiích, knihy ve spolupráci s jinými autory, učební texty
ČSS.
Petrželka, Ivan – Bártová, Jindřiška (eds.): Konzervatoř Brno. Sborník k sedmdesátému výročí
trvání první moravské odborné umělecké školy (Brno 1989).
Bártová, Jindřiška – Schnierer, Miloš – Zouharová, Věra: Dějiny hudby (České Budějovice 1995).
Komponisten der Gegenwart (München od 1992, do 2002 spoluautor Jiří Fukač).
Vokální hudba dvacátého století (Brno 2002).
Bártová, Jindřiška – Holá, Monika: Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně (Brno 2004).
Bártová, Jindřiška – Holá, Monika: Operní režisér v minulosti a současnosti (Brno 2008).
Bártová, Jindřiška (ed.): Jan Kapr. Proměny a konstanty tvorby skladatele (Brno 2015).
Studie
Názorová orientace Bohuslava Martinů v počátečních letech jeho pařížského pobytu (Časopis
Moravského muzea 50, 1965, s. 243–260).
Tři mladí z Brna (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 5, s. 134–137).
Česká hudba a Francie mezi dvěma válkami (Časopis Moravského muzea 51, 1966, s. 303–324).
Martinů a Stravinskij (Časopis Moravského muzea 52, 1967, s. 301–313).
Die Rundfunkoper Die Stimme des Waldes. Ein Versuch Bohuslav Martinůs um eine neue Lösung
der musikdramatischen Form (The Stage Works of Bohuslav Martinů / Bohuslav Martinůs
Bühnenschaffen, Praha 1967, s. 159–173).
Die Volkstümlichkeit im Opernwerk Leoš Janáčeks und Bohuslav Martinů (Acta Janáčkiana I.
Operní dílo Leoše Janáčka, Brno 1968, s. 60–64).
Konstanty, šifry a Jan Kapr (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 4, s. 84–87).
Autoři team-worku (Hudební rozhledy 22, 1969, č. 14, s. 419–422).
Slovanský přínos hudebnímu neoklasicismu (Mezinárodní hudební festival Musica slavorum, Brno
1973, s. 49–71).
Martinů – Stravinskij – Prokofjev a estetika „návratu do minulosti“ (Svazky, vztahy, paralely.
Ruská a česká hudba, Brno 1973, s. 135–142).
Programnost, ne však popisnost. Nad Kohoutkovým Panteonem (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 9,
s. 416–418).
Mám rád všechno, co je v hudbě dobré. Jiří Matys (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 1, s. 45–46).
Hudebně festivalové dění v Československu (Opus musicum 7, 1975, 3–4, s. 109–112).
Umění by mělo vracet člověka člověku. Rozhovor s Václavem Noskem (Hudební rozhledy 30,
1977, č. 3, s. 136–138).
Být věrným tlumočníkem skladatelova záměru. Rozhovor s Richardem Novákem (Hudební
rozhledy 30, 1977, č. 6, s. 319–321).
Kompoziční mnohostrannost. Náčrt profilu Evžena Zámečníka (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 10,
s. 465–467).
Zur Frage der Begriffsanalyse (sborník Colloquium Musica cameralis, Brno 1977, s. 285–288).
Co jsem chtěl vyjádřit v této skladbě aneb O koncertech-besedách s účastí skladatele Jiřího Matyse
(Hudební rozhledy 31, 1978, č. 5, s. 225–226).
Na český zpěv mám velmi přísná měřítka. S Vilémem Přibylem o Smetanovi a Janáčkovi i o jiném
(Hudební rozhledy 31, 1978, č. 10, s. 464–466).
Jevištní metamorfózy díla Bohuslava Martinů na brněnské scéně (Almanach Společnosti
Bohuslava Martinů 1979, Praha – Brno 1979, s. 47–51).
Umělec nemůže stát stranou prosazování pokrokového úsilí. Rozhovor se Ctiradem Kohoutkem
(Hudební rozhledy 32, 1979, č. 3, s. 120–122).
S Janáčkovci o Janáčkovi (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 12, s. 561–563).
O otázkách soudobého hudebního vývoje. Rozhovor s Miloslavem Ištvanem (Hudební rozhledy
33, 1980, č. 5, s. 226–228).
Co si myslí o Martinů konzervatoristé (Opus musicum 13, 1981, č. 4, s. 117–119).
S taktovkou v ruce jsem se nenarodil. Rozhovor s Petrem Vronským (Hudební rozhledy 34, 1981,
č. 11, s. 521–523).
Tvůrčí zápas o sdělnost současné hudby (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 11, s. 560–563).
Vážná hudba v rozhlase očima hudebního kritika (Seminář Prezentace vážné hudby v rozhlase,
Brno 1981, s. 40–51).
Artificiální hudba v československém rozhlase očima kritika (Opus musicum 13, 1981, č. 9, s.
257–260).
Dějepis hudby Graciana Černušáka. Srovnání jednotlivých vydání (In: Gracian Černušák a otázky
české hudební historiografie, kritiky, lexikografie, pedagogiky a výchovy hudebního publika, Brno
1983, s. 21–24).
Brahms a česká hudební historiografie (Opus musicum 15, 1983, č. 6, s. 171–174).
Ištvanova metoda montáže v hudbě aneb: existuje brněnská kompoziční škola? (sborník Morava
v české hudbě, Brno 1985, s. 114–115).
Problematika slavjanskich nacionaľnych kuľtur kak predmět češskoj muzykaľnoj istoriografii (In:
Colloquium Czech Music, Brno 1985, s. 214–217).
Miloslav Ištvan. Pokus o náčrt profilu skladatele (Hudební rozhledy 38, 1985, č. 7, s. 321–323).
Helfertova Česká moderní hudba. Postoje Vladimíra Helferta k českým skladatelům po Smetanovi
(In: Vladimír Helfert v českém a evropském kontextu, Brno 1987, s. 75–78; Opus musicum 18,
1986, č. 6, s. 163–165).
František Jílek a hudba našeho věku (In: Národní umělec František Jílek, nositel Řádu práce
a vyznamenání Za vynikající práci, Brno 1987, s. 52–70).
Konzervatoř a kompoziční tvorba v Brně (In: Konzervatoř Brno. Sborník k sedmdesátému výročí
trvání první moravské odborné umělecké školy, Brno 1989, s. 17–22).
Musorgskij na brněnské hudební scéně (Opus musicum 21, 1989, č. 6, s. 176–182).
Kde hrát aneb Co se stane, když padá Besední dům (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 1, s. 49–50).
Za Miloslavem Ištvanem (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 4, s. 160–161).
Dvanáct let mlčení. Studie o Janu Kaprovi (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 4, s. 162–165).
Za Vilémem Přibylem (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 10, s. 449–450).
„Ach ty moje sladká poslušná žačko...“ Korespondence Bohuslava Martinů s Vítězslavou
Kaprálovou (Opus musicum 22, 1990, č. 10, s. 310–314).
Práce s textem v díle Miloslava Ištvana (Hudební věda 30, 1993, č. 3, s. 270–284).
Proč zapomněla Praha na Varèse? (Opus musicum 25, 1993, č. 3, s. 71–78).
Slovácká filharmonie a Západomoravská pěvecká župa sokolská aneb O některých amatérských
hudebních aktivitách první třetiny 20. století... a nejen o nich (Opus musicum 25, 1993, č. 7, s.
215–220).
Zemřel Karel IV. žízní? aneb Kterak John Tyrrell listování v čítankách vyprovokoval (Opus
musicum 25, 1993, č. 7, s. 223–224).
Miloslav Ištvan a brněnská kompoziční škola (In: Brno – město uprostřed Evropy, Brno 1994,
s. 59–61).
Poválečná hudební kritika z pohledu kulturních rubrik deníků v Brně (Opus musicum 26, 1994, č.
4, s. 115–119).
Das Musikhochschulwesen in Brno. Miloslav Ištvan und die Brünner Komponistenschule (In:
Grenzenloses Österreich, Wien 1994, s. 81–83).
Brněnské divadelní prostředí v 60. letech 20. století a jeho vliv na skladatelskou tvorbu (In:
Hudební divadlo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Ostrava 1995, s. 139–145).
Vliv divadla na skladatelskou tvorbu. Scénická a artificiální hudba v díle Miloslava Ištvana (Opus
musicum 28, 1996, č. 1, s. 8–14).
Wollte Varèse Dirigent werden? Edgard Varèse und sein Konzert mit der Tschechischen
Philharmonie (Das Orchester 44, 1996, č. 7–8, s. 15–18).
Miloslav Ištvan o vývoji evropské hudby a o mimoevropských hudebních kulturách (Ticho,
současník hudby, 1996, nulté číslo, s. 9–10).
Otázky dějin hudby ve studiu na brněnské JAMU (In: Muzikologické a pedagogické aspekty
výkladu dějin hudby, České Budějovice 1996, s. 23–24).
Jak vytvořit nepravdivý obraz české hudby. O vydávání děl Jana Kapra, Miloslava Ištvana
a Miloslava Kabeláče v 70. a 80. letech (In: Kritické edice hudebních památek II, Olomouc 1998,
s. 154–158).
Neznámý koncert připomínaný světovými lexikony. Otazníky kolem pražského dirigentského
vystoupení Edgarda Varèse (Ticho, současník hudby, 1997–98, č. 8–9, s. 46–50).
Janáčkovo působení na učitelském ústavu v Brně a hudební obzor venkovského učitele na přelomu
19. a 20. století (Hudební věda 35, 1998, č. 4, s. 377–383).
Leoš Janáček, c. k. učitel hudby (Opus musicum 30, 1998, č. 4–5, s. 131–138).
Neue Musik als Ziel und Ausgangspunkt (In: Die Musikentwicklung nach 1968/69. Im Vorzeichen
einer Überlebensphilosophie der Neuen Musik?, Praha – Brno 1999, s. 108–110).
Janáčkovská tradice brněnské konzervatoře v proměnách času (In: Sborník k 80. výročí založení
Konzervatoře Brno, Brno 1999, s. 30–32).
Brněnská opera na sklonku dvacátého století (In: Ročenka Národního divadla v Brně, Brno 1999,
s. 25–33).
Podivnosti kritických soudů v českém hudebním časopisectví na začátku století (Opus musicum
31, 1999, č. 4, s. 9–23).
Co vzešlo ze vzpomínek Zdenky Janáčkové (Opus musicum 31, 1999, č. 6, s. 41–44).
Janáčkův žák Otakar Rulička, správce školy v Popově (In: Leoš Janáček, jeho žáci,
spolupracovníci a přátelé, Ostrava 2000, s. 30–44).
Chvála knihoven, katalogizačních lístků a překvapení, jež skrývají (Opus musicum 32, 2000, č. 3,
s. 50–52).
Gustav Mahler jako symbol a inspirace (Opus musicum 32, 2000, č. 5, s. 13–22).
Gustav Mahler as a symbol and inspiration (In: Sborník Mezinárodní muzikologické konference ke
140. výročí narození Gustava Mahlera, Jihlava 2000, s. 21–27).
Otázky vztahu výuky hudebněhistorických a teoretických předmětů na konzervatoři a vysoké
umělecké škole (In: Konzervatoře a odborné hudební vzdělávání, Praha 2000, s. 23–25).
O kritice (Opus musicum 33, 2001, č. 4, s. 34–39).
Co zajímalo gymnazistu Helferta (Opus musicum 34, 2002, č. 4, s. 11–14).
Janáček je pro mne neustálá výzva. Vliv Janáčkova kompozičního myšlení na pozdější generace
skladatelů (zejména brněnských) (Opus musicum 36, 2004, č. 1, s. 66–73).
Janáček učitel, jeho žáci a jeho dědicové (In: Fenomén Janáček včera a dnes, Brno 2006, s.
161–166).
Brněnská kompoziční tvorba v šedesátých letech a její reflexe. Hommage à Jiří Fukač (In: Sborník
prací filozofické fakulty brněnské univerzity, H 38–40, 2003–2005, s. 69–77).
Rodové zázemí hudebního skladatele Miloslava Ištvana (In: Genealogické a heraldické informace
2005, Brno 2006, s. 63–80).
Státní filharmonie Brno a hudba dvacátého století. Historie a současnost Státní filharmonie Brno
(In: Sborník statí k 50. výročí Státní filharmonie Brno, Brno 2006, s. 6–9).
Interpret Janáčkova sborového díla Josef Veselka a genealogická sonda do problematiky vztahu
Veselka – Janáček (In: Genealogické a heraldické informace 2006, Brno 2007, s. 61–65; 2Sborník
prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, H 41, 2006, s. 39–46).
Dodatky k Miloslavu Ištvanovi. Co se do knihy nedostalo (Opus musicum 40, 2008, č. 6, s.
14–16).
Přínos Miloslava Ištvana české hudbě (In: Miscellanea z výroční konference České společnosti pro
hudební vědu 2008, Praha 2010, s. 169–175).
Teorie a dějiny hudby na JAMU v prvních letech její existence (Musicologica brunensia 44, 2009,
č. 1–2, s. 17–24).
Několik vzpomínkových střípků na kolegy z konzervatoře (In: Konzervatoř Brno. Sborník k
devadesátému výročí založení školy, Brno 2009, s. 9–11).
Činnost sdružení Camerata Brno v závěrečné fázi jeho existence (Musicologica brunensia 45, 2010,
č. 1–2, s. 29–36).
Stručná historie dlouhého čekání na brněnský koncertní sál (Opus musicum 42, 2010, č. 6, s.
73–77).
Neměl čas poznat, proč u nás volíme soudce (Jan Novák ve vzpomínkách přátel. Sborník k 90.
výročí narození skladatele, Brno 2011, s. 9–11).
Verbalizovat specifickou hudební skutečnost. Několik úvah nad knihami o současných skladatelích.
(In: K otázkám monografického pojetí skladatelské osobnosti a výkladu jejího díla, Praha 2013, s.
91–102).
Kaprálová in the Context of the Czech Music. The Kaprálová Companion, 2011, s. 13–25).
„Do Brna se vždy vracím rád.“ Firkušný, Janáček a Brno (In: Rudolf Firkušný člověk – pedagog –
umělec / Man – Educator – Artist, Brno 2012, s. 31–42).
Německé a české střední školy v Brně v době Janáčkově (2012, rkp.).
Některá specifika brněnského hudebního života ve druhé polovině 20. století aneb: Existovala
brněnská kompoziční škola? (Musicologica brunensia 48, 2013, č. 1, s. 15–22).
Jan Kapr v proměnách doby. Od publicisty k teoretikovi, pedagogovi a tvůrci vrcholných symfonií
(In: Jan Kapr. Proměny a konstanty tvorby skladatele, Brno 2015, s. 7–26).
Pavel Blatný dříve a dnes (Opus musicum 47, 2015, č. 2, s. 46–55).
Pavel Sýkora
TextDatum poslední změny: 29.2.2016