Český hudební slovník osob a institucí

Hanák, Mirko

Hanák, Mirko, dirigent, skladatel a houslista, narozen 4. 9. 1891, Slavkov u Brna, zemřel 22. 3. 1972, Ostrava. 

Již od šesti let hrál na housle v různých hudebních tělesech. V roce 1908 vstoupil na Janáčkovu varhanickou školu v Brně, po absolutoriu (1911) studoval ještě tři roky houslovou hru na konzervatoři v Krakově. Za první světové války se uplatnil ve vojenském symfonickém orchestru jako koncertní mistr houslí. Přechodně působil v Radomi a Kielcích (Polsko) a v Kyjevě a Charkově (Ukrajina). Po vzniku republiky se stal koncertním mistrem opery v Ostravě (1919), záhy však vystřídal ještě dvě působiště: Východočeské divadlo v Hradci Králové (zde byl na postu dirigenta) a divadlo v Olomouci. Roku 1922, po svém pohostinském vystoupení v ostravské opeře (řídil zde Bizetovu Carmen), byl v Ostravě angažován jako dirigent tamní opery i operety. Na tomto postu zůstal 36 let až do svého odchodu do důchodu (1958). Proslul zejména uváděním operetního repertoáru, a to jak světového s důrazem na románský (Offenbach, Planquette, Hervé, Gilbert, Kálman, Lehár, Dostal a další), tak českého – zde obsáhl prakticky kompletní operetní tvorbu (Starý, Piskáček, Friml, Marhula, Weiss, Jankovec, Beneš, Kvasnica, Vašica, Plichta, Nedbal, Loukota, Kalaš, Kmoch, Tichý, Jemelík, Stelibský). Po roce 1945 převzal větší část operetního úvazku nový šéf operety Vladimír Brázda; od té doby Hanák dirigoval více v opeře. I zde se soustředil na románský repertoár (Puccini, Donizetti, Gounod, Verdi, Giordano, Rossini, Mascagni, Bizet, Saint-Saëns, Halévy, Auber, Charpentier, Leoncavallo), doplňoval jej však hojně slovanskými autory (Čajkovskij, Moniuszko, Musorgskij, Gotovac). Velký prostor dával i české operní tvorbě, a to jak klasické (Smetana, Dvořák, Fibich, Blodek, Kovařovic), tak i méně známé (Roobovo Srdce Pikangovo, Čeledovo Za štěstím, Hřímalého Zakletý princ, Weinbergrův Švanda dudák, Weissův Polský žid, Karlova Smrt kmotřička či Křičkova Hipolyta). Zajímavým dramaturgickým počinem bylo jeho uvedení opery Ernsta Křenka Jonny hraje dokola (1929) a česká premiéra opery-baletu Witolda Maliszewského Siréna (1935). Patřil k dirigentům vysoké odborné úrovně, kteří se spoléhají na vyzkoušenou tradici, jsou ve své práci neokázalí a úsporní a podávají standardní výkony bez větších výkyvů kvality.
Jako skladatel se uplatnil zejména v operetním žánru; devět z dvanácti svých operet premiérově uvedl v ostravské opeře. Dále skládal scénickou hudbu, orchestrální skladby, písňové cykly, mužské sbory, dvě mše, přednesové jazzové skladby, masové a budovatelské písně. Jeho kompozice podléhaly tehdejšímu módnímu stylu, byly však ceněny pro svou melodičnost a šikovnou instrumentaci. I jako skladatel byl nekomplikovaný a srozumitelný pro nejširší obecenstvo, což se přičítá jeho lidovému původu. Většinu skladeb věnoval svému oblíbenému ostravskému kraji. Byl také dopisovatelem Divadelního listu Moravskoslezského divadla.

Hanák, Mirko, dirigent, skladatel a houslista, narozen 4. 9. 1891, Slavkov u Brna, zemřel 22. 3. 1972, Ostrava.

Již od šesti let hrál na housle v různých hudebních tělesech. V roce 1908 vstoupil na Janáčkovu varhanickou školu v Brně, po absolutoriu (1911) studoval ještě tři roky houslovou hru na konzervatoři v Krakově. Za první světové války se uplatnil ve vojenském symfonickém orchestru jako koncertní mistr houslí. Přechodně působil v Radomi a Kielcích (Polsko) a v Kyjevě a Charkově (Ukrajina). Po vzniku republiky se stal koncertním mistrem opery v Ostravě (1919), záhy však vystřídal ještě dvě působiště: Východočeské divadlo v Hradci Králové (zde byl na postu dirigenta) a divadlo v Olomouci. Roku 1922, po svém pohostinském vystoupení v ostravské opeře (řídil zde Bizetovu Carmen), byl v Ostravě angažován jako dirigent tamní opery i operety. Na tomto postu zůstal 36 let až do svého odchodu do důchodu (1958). Proslul zejména uváděním operetního repertoáru, a to jak světového s důrazem na románský (Offenbach, Planquette, Hervé, Gilbert, Kálman, Lehár, Dostal a další), tak českého – zde obsáhl prakticky kompletní operetní tvorbu (Starý, Piskáček, Friml, Marhula, Weiss, Jankovec, Beneš, Kvasnica, Vašica, Plichta, Nedbal, Loukota, Kalaš, Kmoch, Tichý, Jemelík, Stelibský). Po roce 1945 převzal větší část operetního úvazku nový šéf operety Vladimír Brázda; od té doby Hanák dirigoval více v opeře. I zde se soustředil na románský repertoár (Puccini, Donizetti, Gounod, Verdi, Giordano, Rossini, Mascagni, Bizet, Saint-Saëns, Halévy, Auber, Charpentier, Leoncavallo), doplňoval jej však hojně slovanskými autory (Čajkovskij, Moniuszko, Musorgskij, Gotovac). Velký prostor dával i české operní tvorbě, a to jak klasické (Smetana, Dvořák, Fibich, Blodek, Kovařovic), tak i méně známé (Roobovo Srdce Pikangovo, Čeledovo Za štěstím, Hřímalého Zakletý princ, Weinbergrův Švanda dudák, Weissův Polský žid, Karlova Smrt kmotřička či Křičkova Hipolyta). Zajímavým dramaturgickým počinem bylo jeho uvedení opery Ernsta Křenka Jonny hraje dokola (1929) a česká premiéra opery-baletu Witolda Maliszewského Siréna (1935). Patřil k dirigentům vysoké odborné úrovně, kteří se spoléhají na vyzkoušenou tradici, jsou ve své práci neokázalí a úsporní a podávají standardní výkony bez větších výkyvů kvality.