Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

Menu

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

RYCHLÉ VYHLEDÁVÁNÍ
Podrobné vyhledávání

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Korecká, Anna

Tisk


Charakteristika: Tanečnice

Datum narození/zahájení aktivity:18.2.1880
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.5.1938
Text

Korecká Anna, tanečnice, narozena 18. 2. 1880, ?, zemřela 10. 5. 1938, Praha.
 
Byla žačkou Augustina Bergra a již od svých deseti let působila v Národním divadle v dětských rolích. Představovala např. Panenku ve výkladní skříni v Bayerově Královně loutek; ve svých deseti letech tančila již bezpečně na špičkách. Do sboru baletu Národního divadla nastoupila zřejmě ve svých patnácti letech, na ceduli ji zaznamenáváme v roce 1898, když byla nově studována Straussova opereta Netopýr; v čísle „Staří a mladí“ tančila Aninka Korecká. Almanach Národního divadla z roku 1900 ji uvádí ještě v sezóně 1899/90 jako sborovou tanečnici. Když se její učitel, baletní mistr Augustin Berger, loučil s Národním divadlem 25. 6. 1900 nově nastudovanou Coppélií jí ještě hlavní roli Svanildy nesvěřil, ale 21. 6. 1900 dostala roli princezny Bajaji ve stejnojmenném fantastickém Káanově baletu. Teprve v sezóně 1900/01 se stala sólovou tanečnicí a hned v nově obnovené Coppélii v pojetí Achille Viscusiho dostala roli Svanildy a v jeho nastudování baletu Terpsichora (14. 3. 1901) hlavní roli primabaleriny Xanti. Podle referenta v Národních listech ukázala svůj talent „co nejpříznivěji“ a zdůrazňovala se její technická jistota. Hned v další Viscusiho premiéře, v baletu Brahma (16. 6. 1901), tančila roli Pifei. Šla tedy z role do role a nevyhnula se ani roli Civilizace v Excelsioru (1903 a 1913). Byla první Odettou (tehdy se však postava jmenovala Milena) v Labutím jezeře (1907), princeznou Zlatovláskou v Nedbalově baletu Z pohádky do pohádky (1908) a princeznou Hyacintou ve stejnojmenném Nedbalově baletu (1811), vše ve Viscusiho choreografii. Byla malé postavy a podle fotografií vždy „plnoštíhlá“. Svědčily jí tedy role Nedbalových princezen. Nejvíc byla chválena za Zlatovlásku. Hned následující rok po premiéře Z pohádky do pohádky byla 1909 jmenována primabalerínou. Měla osobní půvab, dobrou špičkovou techniku a tančila s „bravurní lehkostí a virtuositou“. Tančila také Nailu v Delibesově baletu Pramen (1912). To vše v letech 1900–12. Když se stal od roku 1912 opět baletním mistrem v Národním divadle Augustin Berger, zůstala sice Anna Korecká i nadále primabalerínou, tančila jednu z rolí v Prométheovi (1912), tančila i Civilizaci (1913), ale již k 30. 8. 1914 byla penzionována. Objevila se po sedmi letech pohostinsky na jevišti Stavovského divadla v titulní roli baletu Sylvie (1921) v choreografii Bergrově a týdeník Jeviště psal, že je to jen první krok, „aby byla odčiněna křivda, která se stala této nadané umělkyni, když byla přinucena k výslužbě“. Bergrova Sylvie však tehdy propadla. Byl to titul, který patřil svým charakterem do minulého století a Bergerova choreografie se nelíbila. Uškodilo se i Korecké, která na roli již technicky nestačila. Zda odešla kdysi do penze pro nemoc (v březnu 1813 byla nemocna) nebo proto, že od podzimu 1913 do června 1914 zde hostovala Italka Gaetana Azzolini, není jasné.
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník (Praha 2001).

II. Ostatní
Almanachy Národního divadla 1900–10.
Cedule Národního divadla 1898–1914, divadelní oddělení Národního muzea v Praze.
Kalendář Národního divadla 1911–15.
Národní listy 1901, č. 163 z 15. 6.; č. 164 z 16. 6.; 1906 z 24. 5.
Divadelní listy 3, 1902, č. 14 z 20. 6., s. 383.
Divadlo 4, 1906, s. 206.
Jeviště 2 1921, č. 3, 20. 1., s. 45, č. 7 ze 17. 2., s. 108. Archivalie
Cedule Národního divadla 1898–1914, divadelní oddělení Národního muzea v Praze.
 
Božena Brodská Text

Datum poslední změny: 18.3.2009