Český hudební slovník osob a institucí

Lejsek, František Květoslav

Lejsek, František Květoslav, hudební pedagog, sbormistr, skladatel, narozen 2. 5. 1888, Čehovice (okres Prostějov), zemřel 24. 1. 1955, Brno.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži (1907) absolvoval roční abiturientský učitelský kurz v Brně, kde na něj zapůsobil Ferdinand Vach. Pak se stal učitelem na obecných a měšťanských školách v Brně a zároveň si ještě doplňoval hudební vzdělání, housle u Rudolfa Reissiga (1912–13) a Ladislava Malého (1922–24), hudební teorie u Jana Kunce a Jaroslava Kvapila (1923–24). Přitom také působil jako sbormistr: řídil Studentské pěvecké sdružení v Židenicích (1911–14), dirigoval Akademický hudební spolek (1912–14), založil a řídil pěvecký spolek Dalibor (1920–27). V letech 1927–36 byl sbormistrem Pěveckého spolku Veleslavín a od roku 1936 do začátku roku 1939 řídil Dělnickou pěveckou župu Vachovu. V letech 1934–38 studoval na brněnské filozofické fakultě hudební vědu (část z nedokončené disertační práce o Josefu Čapkovi-Drahlovském publikoval v časopise Akordeon ročník 2, 1938. Psal články do časopisů Hudební obzor, Hudební národ, Hudební besídka a Akordeon (zde např. publikoval v roce 1938 pojednání „Jak se dívám na úkoly dělnických pěveckých spolků“ a části své nedokončené disertace). Vydal folkloristickou humornou knížku Plke, plke, plkačke, pro stréčke a tetičce! (Olomouc 1930). Komponoval skladby pro housle a klavír (Per aspera ad astra), písňové balady (Král Baltazar, Markýz Géro) a hlavně sbory dětské (Pozdrav), mužské (Letní noci), smíšené s klavírem (Milenka travička, Bílé stíny, Česká balada). Lejsek byl autorem též hudebních frašek Červené kohót a Mene tekel ufarzin. Užitečné byly i jeho zpěvníky lidových písní určené mládeži (Hanácky pěsničke, Písně moravsko-slezské a Písně moravsko-slovenské). Po válce učil na hudební škole v Dolních Kounicích. Byl otcem klavíristy Vlastimila Lejska.