Český hudební slovník osob a institucí

Pokorná, Mirka

Pokorná, Mirka, klavíristka, narozena 28. 10. 1930, Vsetín, zemřela 24. 1. 2017, Rožnov pod Radhoštěm.
 
Hře na klavír se učila nejprve u svého otce Miroslava Pokorného ve Vsetíně. Od roku 1943 byla soukromou žačkou Viléma Kurze, po Kurzově smrti se stala žačkou Ilony Štěpánové-Kurzové. Její posluchačkou byla také v průběhu studia na AMU v Praze (1946–51, aspirantura 1952–55). V roce 1952 studovala rovněž u Bruna Seidelhofera na Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Vídni.
Již v mládí získala mimo jiné první cenu v soutěži středních uměleckých škol (1945), druhou cenu na Festivalu mládeže v Berlíně (1951), národní cenu Bedřicha Smetany (1951) a druhou cenu v soutěži Pražského jara (1951). Po ukončení studia na AMU absolventským koncertem 23. listopadu 1952 zahájila obsáhlou koncertní činnost (sólově i ve spolupráci s předními domácími i zahraničními orchestry) s využitím širokého repertoáru (mimo jiné skladby Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händla, Josepha Haydna, Johannese Brahmse, Bohuslava Matěje Černohorského, Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna, Franze Schuberta, Ference Liszta, Clauda Debussyho, Maurice Ravela, Alexandra Skrjabina, Modesta Musorgského, Sergeje Rachmaninova, Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče, Arama Chačaturjana, Caesara Francka, z české hudby Jana Ladislava Dusíka, Jana Václava Hugo Voříška, Václava Jana Tomáška, Bohuslava Matěje Černohorského, Bedřicha Smetany, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Radima Drejsla, Václava Dobiáše, Vladimíra Sommera, Josefa Boháče, Miloslava Kabeláče, Ilji Hurníka a dalších.
Od roku 1956 dosahovala rovněž významných úspěchů za hranicemi (Rakousko, Maďarsko, Velká Británie, Bulharsko, Itálie, Německo, Švýcarsko, Jugoslávie, Belgie, Finsko, Dánsko, Španělsko, Egypt, SSSR, Indie, Japonsko atd.). Vystoupila v programech mezinárodních hudebních festivalů (Praha, Bratislava, Salzburg, Vídeň, Ženeva, Lipsko, Barcelona, Bombaj, Kodaň, Istanbul, Káhira, Berlín a jinde).
Nastudovala početnou řadu děl pro premiérové uvedení v Československu, mimo jiné skladby Sergeje Prokofjeva (suita z baletu Romeo a Julie – 1952a Koncert č. 1 Des dur pro klavír – 1953), Dmitrije Šostakoviče (Preludia a fugy – 1953), Arama Chačaturjana (Koncert pro klavír – 1955), Alexandra Skrjabina (Sonáta č. 5 – 1958), Radima Drejsla (Koncert pro klavír – 1958), Josefa Boháče (Koncert pro klavír – 1976).
Pro gramofonové firmy Supraphon, Opus, Panton, Eterna a Deutsche Grammophon Gesselschaft nahrála mimo jiné díla Ludwiga van Beethovena (Sonáta op. 2 a Sonáta op. 13),Fryderyka Chopina (Etudy op. 10 a op. 25),Ference Liszta (Sonáta h moll, Koncert pro dva klavíry, Španělská rapsodie, Legenda o svatém Františkovi a Venezia e Napoli),Roberta Schumanna (Symfonické etudy),Fryderyka Chopina (výběr z Etud),Johanesse Brahmse (Variace na Paganiniho téma),Sergeje Prokofjeva (suita z baletu Romeo a Julie, Koncert č. 1 Des dur),Alexandra Skrjabina (Sonáty č. 5 a č. 9,výběr z Etud, Preludia, op. 74),Leoše Janáčka (Sonáta 1. X. 1905,výběr z cyklu Po zarostlém chodníčku),Bedřicha Smetany (České tance, Polky),dále klavírní koncerty Arama Chačaturjana, Sergeje Rachmaninova(Koncerty č. 2 a 3),Sergeje Prokofjeva (Koncert č. 1 Des dur),Radima Drejsla a Josefa Boháče.
Hra Mirky Pokorné se vyznačovala oslňující technickou brilancí, prudkým temperamentem, velkou tónovou kulturou v širokém dynamickém rejstříku a schopností poetizovat hudební výraz (zejména v dílech Roberta Schumanna, Fryderyka Chopina a Bedřicha Smetany). Početnou řadu recenzí jejích vystoupení otiskl v letech 1951–85 měsíčník Hudební rozhledy; kritické články vyšly rovněž v zahraničních odborných periodikách a denících (mimo jiné Salzburger Tagblatt, Bombay Chronicle, The Mainichi – Osaka, Sovetskaja Muzyka, Der Morgen – Berlín, Magyar Nemzet, Kölner Stadt – Anzeiger, Thüringer Landeszeitung – Výmar, Bonner Rundschau, Ilta Sanomat – Helsinky, Basler Volsksblatt, Sachsische Neueste Nachrichten – Drážďany a další).
V letech 1970–71 pedagogicky působila v hodnosti docentky na Konzervatoři Richarda Strausse v Mnichově; 1972–80 byla sólistkou Státní filharmonie Brno, 1980–90 sólistkou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. V roce 1985 jí byl propůjčen titul Zasloužilá umělkyně.