(Jednota pro hudbu komorní v Praze; (Deutscher) Kammermusikverein Prag)
Charakteristika: hudební spolek
Datum narození/zahájení aktivity:23.12.1876
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1942
Text
Verein für Kammermusik Prag (Jednota pro hudbu komorní v Praze; (Deutscher) Kammermusikverein Prag), hudební spolek, zahájení činnosti 23. 12. 1876, Praha, ukončení činnosti 1942.
Komorní hudba se stala v průběhu 19. století oborem, provozovaným veřejně profesionálními soubory stabilního obsazení. I poté však zůstala – především interpretace smyčcových kvartetů – ještě dlouho předmětem záliby, prováděné v soukromém prostředí hudebními diletanty. Mezi ně patřil textilní průmyslník, majitel kartounky v Praze na Smíchově Josef Porges von Portheim (1871–1904), nadšený amatérský violoncellista. V barokní vile Portheimka, patřící rodině Portheimů od roku 1815 (podle předchozích majitelů zvané také Dienzenhoferův či Buquoyův palác, dnešní Štefánikova 12, Praha 5), pořádal Josef Porges hudební salony, v nichž vystupovali jak hudební diletanti, tak profesionální umělci, mezi nimi Ludevít Procházka, Antonín Dvořák, Anton Bennewitz a další. Na základě Porgesova dojmu z vystoupení tehdy proslulého Florentinského kvarteta (Florentiner Streichquartett) založeného houslistou Jeanem Beckerem, které hostovalo v Praze roku 1872, vzešel podnět k založení spolku, který si kladl za cíl podporu a provozování komorní hudby. Zaregistrován byl ke 23. prosinci 1876 pod názvem Verein für Kammermusic in Prag (spolkový katastr XII/22).
Spolek byl tzv. jazykově utrakvistický, bez ohledu na jazyk a národní příslušnost; v češtině užíval název Jednota pro komorní hudbu. První volby výboru se uskutečnily 21. ledna 1877; předsedou se stal rada pražského místodržitelství Gregor Smolarz, členy výboru stavební inženýr Zdenko von Wessely, Josef Porges von Portheim, Ludevít Procházka, advokát dr. Wendelin Polz, pedagog Emanuel Bondy a obchodník Adolf Popelka. Funkci protektora přijal pražský místodržící Philipp Weber von Ebenhof. Spolek pořádal dva typy koncertů, soukromé nadále v Portheimce, veřejné koncerty nejprve na Žofíně a od roku 1885, kdy bylo otevřeno Rudolfinum, v jeho prostorách, později v německém divadle, po roce 1930 v Německém domě (dnešní Slovanský dům Na Příkopě), případně také na Německé univerzitě.
Výzva ke vstupu do spolku měla obrovskou odezvu, už v lednu 1877 vykazoval přes 500 členů. První koncert, určený ještě pouze členům spolku, se uskutečnil 19. února 1877 v Konviktu. Kmenovým kvartetním souborem, který pro spolek účinkoval, bylo v počátečních letech kvarteto v obsazení Anton Bennewitz (profesor houslové hry na pražské konzervatoři a později její ředitel) – 1. housle, Eduard Wittich – 2. housle, Wilhelm Bauer – viola (oba absolventi pražské konzervatoře) a člen orchestru Německého zemského (Stavovského) divadla Bruno Wilfert – violoncello. Po roce 1887, kdy se stal Anton Bennewitz ředitelem konzervatoře, se účinkování v kvartetu vzdal. Odchodem Ludevíta Procházky do Hamburku (1879) se oslabil český vliv ve výboru spolku, ale když bylo na pražské konzervatoři založeno ve třídě violoncellisty Hanuše Wihana smyčcové kvarteto, představilo se 12. listopadu 1891 na koncertě Jednoty pro komorní hudbu a brzy – už pod názvem České kvarteto – nahradilo většinou nesehrané výkony náhodně sestavovaných kvartetních sdružení cílevědomým studiem děl. Účinkování na koncertech Jednoty se pro mladý soubor stalo důležitým vstupem na veřejnost a zahájením jeho kariéry. Z českých umělců se na činnosti spolku podíleli také Zdeněk Fibich, houslisté František Ondříček a Otakar Ševčík (oba Bennewitzovi žáci), Heinrich (Jindřich) Kàan, Karel Kovařovic a další.
Nárůst členstva překročil na začátku devadesátých let administrativně organizační možnosti spolku a přestal přijímat nové členy. V té době už byl dvojjazyčný spolek v pražské kultuře svým způsobem anomálií (dvojjazyčnost si zachovala do konce první světové války pražská konzervatoř, kterou založila a spravovala Jednota pro zvelebení hudby v Čechách / Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen; do okupace zůstala dvojjazyčná roku 1927 založená Mozartova obec / Mozartgemeinde). Opomíjení tvorby českých skladatelů v programech, údajné odmítnutí výboru angažovat České kvarteto jako stálý soubor spolku a převaha německého elementu v jeho vedení vedly roku 1894 k založení samostatného Českého spolku pro komorní hudbu (spolkový katastr XII/54). Valná hromada původní Jednoty pro komorní hudbu, konaná 17. ledna 1895, projednala změnu stanov, spolek se stal ryze německým a užíval nadále název Deutscher Kammermusikverein (Kammermusikverein) – (Německý) komorní spolek. Rozdělení spolku se interpretovalo různě, část zahraničního tisku je využila k protičesky motivovaným vysvětlením a uplatnila přitom i víceznačnost německého názvu Českého kvarteta (Böhmisches Streichquartett). Pražský německý list Politik se v souvislosti s tím důrazně ohradil vůči nařčení, že spolek rozbil Hanuš Wihan a dalším nepravdám.
Programy osamostatněného Německého komorního spolku se v prvních letech se držely osvědčeného repertoáru období vídeňského klasicismu a romantismu (Haydn, Mozart, Beethoven, Schubert, Schumann, Mendelssohn). Roku 1900 se stal předsedou spolku ředitel severní dráhy dr. Alexander Baudis, činný rovněž ve výboru Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách (Pražské konzervatoře); vazba na konzervatoř zůstala nadále pro spolek důležitým kontaktem, později také vazba na Německou univerzitu. V letech 1911–27 vedl spolek hudební historik Heinrich Rietsch; zejména v jeho období se začala hojněji uvádět soudobá hudba, např. díla Ernsta Křenka, Paula Hindemitha, Hanse Pfitznera, Philippa Jarnacha, Daria Milhauda, Igora Stravinského a jiných. Péče o uvádění děl soudobých skladatelů byla v oněch letech zakotvena i ve statutu spolku. Z programů však až do roku 1930 naprosto vymizela díla českých skladatelů. Teprve Pražské kvarteto, jehož složení bylo česko-německo-ruské (Willy Schweyda, Herbert Berger, Ladislav Černý a Ivan Večtomov), uvádělo opět české skladby – poprvé 18. října 1931 Dvořákův Klavírní kvintet op. 87, klavírní part hrál Georg Széll. Po roce 1933 vystupovalo na spolkových koncertech také (znovu) České kvarteto, které zařazovalo Dvořáka a Smetanu. Také někteří pražští němečtí umělci se obrátili k české tvorbě, např. klavírista Franz Langer, který provedl cyklus Životem a snem Josefa Suka a spoluúčinkoval s Pražským kvartetem při provedení Sukova Klavírního kvintetu op. 8. Po roce 1930 se na tvorbě programů podílel Gustav Becking, který se stal po smrti Heinricha Rietsche vedoucím hudebněvědeckého ústavu Německé univerzity. V první polovině třicátých let se v programech v provedení Pražského kvarteta objevila kromě stabilního Antonína Dvořáka také díla Vítězslava Nováka či Bohuslava Martinů; Pražské kvarteto také premiérovalo dnes ztracený Smyčcový kvartet č. 2 Viktora Ullmanna.
Ze zahraničních souborů hostovalo v prvních letech existence spolku v Praze několikrát vídeňské Fitznerovo kvarteto, opakovaně Kvarteto Gewandhausu z Lipska, nejčastěji vídeňské Roséovo kvarteto, které 21. března 1904 uvedlo v Praze poprvé Schönbergův sextet Zjasněná noc (Verklärte Nacht), 24. ledna 1910 jeho Smyčcový kvartet č. 1 a 18. února 1912 Smyčcový kvartet č. 2. Dne 24. února 1913 došlo v rámci koncertu Komorního spolku k proslulému skandálu při pražské premiéře Schönbergova melodramu Pierrot lunaire v provedení vídeňských umělců (Albertine Zehme, Eduard Steuermann, Jakob Maliniak, Hans Kindler, Hans W. de Vries, Karl Essberger, řídil Arnold Schönberg). Až po dlouhé pauze, teprve 6. října 1932, zaznělo ve spolku v provedení Kolischova kvarteta další dílo autora Schönbergova okruhu, pražská premiéra Lyrické suity Albana Berga. V únoru 1935 uspořádal spolek koncert soudobé hudby, označený v tisku jako propagační, na němž zazněly Sonáta pro violu a klavír a Trio pro klavír, violu a heckelphon Paula Hindemitha, raná klavírní díla Bély Bartóka a Suita pro violu Hermanna Reuttera. Téhož roku následovalo matiné Pražského dechového kvinteta, na němž za spoluúčinkování Eugena Kalixe zazněly Divertimento Alberta Roussela a Janáčkův sextet Mládí (basklarinet Josef Kašpar). Pražské kvarteto uvedlo ve spolku Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Listy důvěrné“ a Smyčcový kvartet č. 2 Pavla Bořkovce.
Poslední zjištěný komorní koncert spolku se konal 25. dubna 1938, Pražské kvarteto na něm provedlo díla Josepha Haydna, Johannesa Brahmse a s Eugenem Kalixem Dvořákův Klavírní kvintet op. 81. Spolek pro komorní hudbu je poté ještě uveden jako pořadatel večera soudobé hudby, který se uskutečnil 29. dubna 1938 v evangelickém kostele sv. Michala v Jirchářích, na němž v provedení varhaníka Kurta Freitaga zazněly skladby pro varhany Isidora Stögbauera, Bruna Weigla, Theodora Veidla, Fidelia F. Finkeho, Franze Schmidta a jiných. Lze stěží soudit, zda měl takto sestavený program naznačovat, kam se spolek hodlá nadále ubírat. Ve spolkovém katastru je spolek veden do roku 1942, fakticky přestal existovat o čtyři roky dříve.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
II. Knižní publikace
Boleška, Josef: Deset let Českého kvarteta 1892–1905 (Praha 1902).
Procházka, Rudolf: Der Kammermusikverein in Prag. Denkschrift zur fünfzigjährigen Gründungsfeier (Prag 1926).
Lašťovka, Marek – Lašťovková, Barbora – Rataj, Tomáš – Ratajová, Jana – Třikač, Josef: Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895–1990. Documenta Pragensia Monographia Vol. 6 (Praha 1998, s. 266).
III. Časopisecké stati a výběr zpráv z denního tisku
Kunst und Literatur (Politik 38, 1. 1. 1899, č. 1, s. 8, nepodepsáno).
Bohemia 77, 4. 9. 1904, č. 244, s. 5–6 (nekrolog Josefa Porgese von Portheim).
Šilhan, Antonín: Dvacet let Českého kvarteta (Národní listy 53, 13. 3. 1913, č. 81, s. 18).
Schleissner, Leo: Ein netter Beitrag zur Prager Musikforschung oder Rudolph F. Procházka als Festschriftsteller (Der Auftakt 6, 1926, s. 239–241).
-rz [Friederike Schwarz]: Kammermusik (Der Auftakt 15, 1935, č. 5–6, s. 89).
Ludvová, Jitka: Německý hudební život v Praze 1880–1939 (Uměnovědné studie IV, Praha 1983, s. 147–152).
Archivalie
Registrace spolku Archiv hlavního města Prahy (spolkový katastr XII/22).
Vlasta Reittererová
Datum poslední změny: 7.12.2017