Kupka, Karel
Charakteristika: Skladatel a sbormistr
Datum narození/zahájení aktivity:19.6.1927
Datum úmrtí/ukončení aktivity:26.10.1985
Text
Kupka, Karel, skladatel a sbormistr, narozen 19. 6. 1927, Rychvald (Karviná), zemřel 26. 10. 1985, Ostrava.
V mládí navštěvoval ostravský Ústav hudby a zpěvu, kde byli jeho učiteli František Míťa Hradil, Emil Mikelka a Miroslav Barvík. Na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze jej učil také Jan Pešat. Pak studoval na pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka, intonaci a hudební teorii u Metoda Doležila a klavír znovu u Emila Mikelky (základy ve skladbě získal v době pražských studií za války soukromě u Miloslava Kabeláče); v letech 1946 až 1952 dojížděl do Brna k externímu studiu na JAMU na hodiny skladby nejprve k Jaroslavu Kvapilovi a pak k Vilému Petrželkovi. Ve školním roce 1948/49 se stal ředitelem hudební školy v Karviné a po návratu z Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde dva roky působil jako lektor v době základní vojenské služby, byl jmenován ředitelem hudební školy v Petřvaldě. V roce 1954 nastoupil do funkce korepetitora v ostravském Státním divadle, kde pak působil až do konce svého života jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru. Od svých sedmnácti let komponoval. Zasáhl téměř do všech žánrů od oper, baletů, kantát, komorních děl až po scénickou hudbu pro ostravské činoherní soubory. Stylově byl ovlivněn nejprve Leošem Janáčkem, Igorem Stravinským a Bélou Bartókem, postupně se však propracoval k vlastnímu výrazu. Na přelomu padesátých a šedesátých let vyvolaly jeho skladby velký ohlas, zvláště Picassiáda, která 1963 získala 1. cenu Kusevického nadace v USA a v televizním baletním zpracování Pavla Šmoka byla uvedena v celé řadě zemí.
Dílo
Dílo hudební (výběr)
Komorní
Smyčcové kvartety č. 1 – 7, 1952–82;
Tři fragmenty pro bicí, klavír a ženský hlas, 1971;
Studie pro bicí a klavír, 1977;
Movimento pro hoboj a klavír, 1978;
Coloris imagination pro šest bicích nástrojů, 1979;
Žesťový kvintet, 1982;
Večery na Doškorově pro klavír, 1982.
Orchestrální
Slezská rapsódie, 1955;
Svita v barokním slohu pro smyčce, 1957;
Šachty, symfonický obraz, 1958;
Picassiáda, svita pro velký orchestr na Picassovy kresby k Ovidiovým Metamorfózám, 1958;
Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1959;
Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1961;
Concertino da camera pro housle, 1968;
Koncert pro fagot a orchestr, 1972;
Kontrasty pro velký orchestr, 1974;
Tembrofonie pro velký orchestr, 1979;
Reflexy pro velký orchestr, 1980;
Paraboly pro komorní smyčcový orchestr, 1982.
Vokální
Poklady se otevírají, kantáta pro sóla, sbor a orchestr, 1959.
Zjevení svatého Jana, 1969.
Zpěv pro bas, klarinet, klavír a bicí, 1971.
Zpěvy milosti pro baryton, violu a klavír, 1973.
Český sen, komorní kantáta pro sóla a komorní soubor, 1973.
Zpěvy Sapfó pro ženský hlas a žesťové kvinteto, 1983.
Hudebně dramatické
Taškář, opera podle Plauta, 1955;
Lysistrata, opera podle Aristophana, 1957;
Učitel tance, balet, 1958;
Když tančí růže, opera, 1959;
Sokratova smrt, opera, 1961;
Cassandra, balet, 1962;
Idiot, balet, 1962;
Jeptiška, opera, 1964;
A z celé duše miluji, opera, 1967;
Pták, balet, 1977;
Prométheus, balet, 1980;
Mít vlastní pokoj v rezidenci, opera na libreto Ladislava Slívy, 1982;
Opus Odysseus, opera – suita na libreto Miloslava Nekvasila, 1984.
I. Lexika
ČSHS.
MGG1.
MGG2.
NewGrove1.
NewGrove2.
MEH.
ČSS.
Biografický slovník Slezska a severní Moravy 3 (Opava – Ostrava 1995).
HSPK.
Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I (Ostrava 2005).
II. Ostatní
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava, 1981, s. 119–120).
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984, s. 161–162).
Karel Steinmetz