Český hudební slovník osob a institucí

Doležil, Hubert

Doležil, Hubert, hudební historik a kritik, narozen 25. 10. 1876 (Kunčice pod Ondřejníkem), zemřel 10. 6. 1945 (Praha).

Pocházel z učitelské rodiny, hudební základy (hra na klavír, varhany a housle) získal od svého otce Josefa Doležila. V letech 1887–95 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde na něj působila slovanská tradice (Jan Evangelista Kosina) a bohatý hudební život spolku Žerotín. Současně byl fundatistou dómského chlapeckého sboru řízeného Josefem Nešverou. Byl nejoblíbenějším Nešverovým žákem, později jeho pomocníkem a zástupcem. Klavírní hru studoval na hudební škole Žerotína u jejího prvního ředitele Antonína Petzolda (jeho také často zastupoval ve funkci dómského varhaníka). V letech 1895–1900 potom studoval na Karlově univerzitě v Praze dějepis, zeměpis, filozofii, estetiku a hudbu. Navštěvoval mimo jiné přednášky Jaroslava Golla, Josefa Pekaře, T. G. Masaryka, Otakara Hostinského, Karla Steckera. Během univerzitních studií se zrodil Doležilův hluboký vztah ke Smetanovi a Fibichovi, a to i díky Zdeňkovi Nejedlému a jejich přátelství. Prvním působištěm po vysokoškolských studiích a jednoroční prezenční vojenské službě ve Vídni se stala reálka v Hradci Králové (1900–02). V Hradci se stal Doležil též sbormistrem Slavjana, s nímž roku 1902 uskutečnil koncert u příležitosti šedesátin Josefa Nešvery. V letech 1902–1908 následovalo pedagogické působení na reálce v Olomouci, kde byl také činný jako referent deníku Pozor, vedle Petzolda byl potom druhým sbormistrem Žerotína a členem jeho pracovní rady (1903–07). K významným interpretačním počinům Žerotína za řízení Huberta Doležila patřilo Lisztovo oratorium Kristus. Byl i vyhledávaným klavírním doprovazečem a vyvíjel též pilnou činnost přednáškovou. V době Doležilova olomouckého působení vznikly některé jeho skladby, například Vánoční mše. V letech 1908–14 působil v Brně, kde byl profesorem druhého českého státního gymnázia, hudebním referentem brněnské Snahy, pravidelně přispíval i do pražských časopisů Hudební revue (od roku 1908) a Smetana (od roku 1911, zde též členem redakčního kruhu). V Brně se zapojil do hudebního dění ve spolku Beseda brněnská, přilnul ke kultu Vítězslava Nováka za Rudolfa Reissiga, zajímal se i o PSMU. Věnoval se moravskému směru v české hudbě a na toto téma i publikoval. Spolupráce se Zdeňkem Nejedlým ho inspirovala ke studiu husitství. Monografické práce byly zaměřeny na osobnosti Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Vítězslava Nováka a dalších. Během první světové války působil Doležil jako profesor české státní reálky v Plzni (1914–19). Po plzeňském údobí přesídlil do Prahy a vyučoval nejprve na malostranském gymnáziu (1919–20) a poté na smíchovském reálném gymnáziu (1920–37). Ve dvacátých a třicátých letech vrcholí Doležilova činnost hudebně historická a hudebně kritická, přispívá do denního tisku (Stráž socialismu, Československá republika, České slovo, Svobodné slovo) i odborných hudebních periodik (Smetana, Tempo, Národní a stavovské divadlo, OSN ND). Kromě redaktorské práce byl i častým členem porot a poradních sborů, zejména Národního divadla (1923–30). Vyvíjel rozsáhlou činnost přednáškovou, sepsal desítky portrétů umělců a rozborů jejich děl v různých časopisech.