Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Krtička, Stanislav

Tisk

(Stach, Stolín)

Charakteristika: klarinetista, hudební pedagog, hudební spisovatel, organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:24.7.1887
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.2.1969
Text
DíloLiteratura

Krtička, Stanislav, klarinetista, hudební pedagog, hudební spisovatel a organizátor hudebního dění, narozen 24. 7. 1887, Velké Svatoňovice (okres Trutnov), zemřel 14. 2. 1969, Brno.

 

Studoval na Cimrově hudební akademii hudby a zpěvu v Praze (1901–05), klavír u Edmunda Ondřeje Cimra, hudební teorii u Karla Strnada a klarinet u Stanislava Hönicha. Působil jako klarinetista v německém divadle v Praze (1905) a v Městském divadle v Plzni (1905–07). Během vojenské služby hrál pod Juliem Fučíkem v kapele 86. pluku v Budapešti a Subotici (1907–10). Stal se členem divadelního orchestru v Záhřebu (1911–14, 1916–19) a současně vyučoval na tamní hudební akademii (1912–14). V roce 1919 přijal nabídku nového šéfa brněnské opery Františka Neumanna a nastoupil jako klarinetista do operního orchestru (1919–56). Ve stejném roce začal vyučovat klarinet a saxofon na brněnské konzervatoři (1919–28, profesor 1927), na hudební škole Filharmonického sboru Besedy brněnské (od 1919) a na hudební škole Jaroslava Kvapila (1921–56). Na brněnské konzervatoři, kde založil klarinetovou třídu, zavedl francouzský systém klarinetu. Pravidelně vystupoval v komorním obsazení. Hrál klarinetový part Concertina Leoše Janáčka na festivalu soudobé hudby ve Frankfurtu nad Mohanem (1927). Stal se předsedou svazu chorvatských hudebníků, předsedou brněnské odbočky a zemským tajemníkem pro Moravu (1937–47) Unie českých hudebníků z povolání. Zasloužil se o šíření české hudby v Jugoslávii a Bulharsku. Napsal přibližně 300 informativních, propagačních a vzpomínkových článků do různých českých a jugoslávských periodik (pseudonymy Stolín, Stach, Stk, ka, Sum., S. K.). Pravidelně psal do českých (Hudební věstník, Věstník československých hudebníků), jugoslávských (Jugoslavenski muzičar), bulharských (Muzikalen Pregled), francouzských a amerických periodik, jednotlivé články psal do Almanachu Zemského divadla v Brně, Ročenky Slovanské hudební Unie, Zpravodaje československé obce hudebnické, Ročenky Kalendar Jugoslavskiho Muzičara atd. Do zahraničního tisku psal převážně o české hudbě, Leoši Janáčkovi a Brnu. Je autorem mnoha proslovů, přednášek, úvodů a programů ke koncertům. Do Pazdírkova hudebního slovníku naučného napsal hesla o dechových nástrojích. Napsal i revidoval řadu skladeb pro klarinet a saxofon, je autorem četné instruktivní literatury. Významný je jeho dvousvazkový příspěvek k dějinám hudební kultury v Brně (Brněnská hudební epocha), ve kterém reflektoval dějiny českého divadla v Brně od počátku 19. století přes vrcholnou éru brněnské opery za Františka Neumanna, období šéfa opery Milana Sachse a Rafaela Kubelíka až po uzavření divadla za okupace v roce 1941.


Dílo

Dílo (výběr)

 

Instruktivní

Elementární škola pro klarinet (vyd. Jaroslav Stožický, Brno 1924).

Česko-hrvatská lidová a praktická škola na klarinet se zřetelem pro samouky (vyd. Jaroslav Stožický, Brno 1925; od 10. vyd. jako Lidová škola pro klarinet).

60 praktických cvičení pro klarinet (vyd. Jaroslav Stožický, Brno 1932).

Postup při vyučování hře na klarinet basový klarinet, saxofon, klarinet altový, roh bassetový, tarogató (vyd. Oldřich Pazdírek, Brno 1936).

Postup při vyučování klarinetu a nástrojů příbuzných (Brno 1936).

Péče o plátek (vyd. Unie českých hudebníků, Praha 1937).

Velká dvoudílná škola pro francouzský a normální klarinet (vyd. Ladislav Hnyk, Hradec Králové 1939).

Hmatové tabely (vyd. Ladislav Hnyk, Hradec králové 1939).

Lidová a praktická škola na klarinet se zřetelem pro samouky (vyd. Jaroslav Stožický, Brno 1941).

Rukověť praktické hry na klarinet, třídílná o 80 etudách, kompendium problémů (vyd. Ladislav Hnyk, Hradec Králové 1942).

Klarinetová a saxofonová hubička (vyd. Hudební matice, Praha 1942).

Velká dvoudílná škola pro saxofon obou stylů (Orbis, Praha 1945).

Sborník 120 českých operních melodií o třech dílech (1. díl vyd. Ladislav Hnyk, Hradec Králové 1949; 2. a 3. díl rukopis).

Klarinet a jeho mutační druhy. Kniha druhá (vyd. Český hudební fond, Praha 1959).

Škola hry na saxofon (vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1953).

Metodika klarinetové hry (rukopis, přes 1000 hudebních příkladů).

 

O hudebních nástrojích

K otázce původu a hodnocení dechové skupiny orchestrální (vyd. Unie českých hudebníků, Praha 1937).

Názvosloví orchestrálních nástrojů (vyd. Unie českých hudebníků, Praha 1939).

Klarinet a jeho mutační druhy. Kniha prvá (vyd. Český hudební fond, Praha 1958).

 

Ostatní

Živá hudba – mrtvá teorie. O vztahu výkonného hudebníka k teorii. S výčtem českých spisů hudebně teoretických (vyd. Odborné sdružení hudebníků československých, Praha 1938).

Česká národní opera v mluvě skutečnosti (vyd. Unie českých hudebníků, Praha 1940).

Julius Fučík, tvůrce české umělecké hudby lidové (1942, rukopis).

Král pochodů Julius Fučík, tvůrce české umělecké hudby lidové. Osobnost a dílo (rukopis, 1942).

Edition Continental: 1928–1948. Šedesátileté výročí narození zakladatele nakladatelství Continental (vyd. Edition Continental, Praha 1948).

Brněnská hudební epocha. Operní a symfonické děje 1919 až 1941 (2 sv., 1954, strojopis rozmnožil Česká hudební fond).

Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).

Dufková, Eugenie – Srba, Bořivoj: Postavy Brněnského jeviště 1884–1984 (Brno 1984).

http://encyklopedie.brna.cz/

 

II. Ostatní

DČHK.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 9.2.2016