Český hudební slovník osob a institucí

Krtička, Stanislav

Krtička, Stanislav, klarinetista, hudební pedagog, hudební spisovatel a organizátor hudebního dění, narozen 24. 7. 1887, Velké Svatoňovice (okres Trutnov), zemřel 14. 2. 1969, Brno.

Studoval na Cimrově hudební akademii hudby a zpěvu v Praze (1901–05), klavír u Edmunda Ondřeje Cimra, hudební teorii u Karla Strnada a klarinet u Stanislava Hönicha. Působil jako klarinetista v německém divadle v Praze (1905) a v Městském divadle v Plzni (1905–07). Během vojenské služby hrál pod Juliem Fučíkem v kapele 86. pluku v Budapešti a Subotici (1907–10). Stal se členem divadelního orchestru v Záhřebu (1911–14, 1916–19) a současně vyučoval na tamní hudební akademii (1912–14). V roce 1919 přijal nabídku nového šéfa brněnské opery Františka Neumanna a nastoupil jako klarinetista do operního orchestru (1919–56). Ve stejném roce začal vyučovat klarinet a saxofon na brněnské konzervatoři (1919–28, profesor 1927), na hudební škole Filharmonického sboru Besedy brněnské (od 1919) a na hudební škole Jaroslava Kvapila (1921–56). Na brněnské konzervatoři, kde založil klarinetovou třídu, zavedl francouzský systém klarinetu. Pravidelně vystupoval v komorním obsazení. Hrál klarinetový part Concertina Leoše Janáčka na festivalu soudobé hudby ve Frankfurtu nad Mohanem (1927). Stal se předsedou svazu chorvatských hudebníků, předsedou brněnské odbočky a zemským tajemníkem pro Moravu (1937–47) Unie českých hudebníků z povolání. Zasloužil se o šíření české hudby v Jugoslávii a Bulharsku. Napsal přibližně 300 informativních, propagačních a vzpomínkových článků do různých českých a jugoslávských periodik (pseudonymy Stolín, Stach, Stk, ka, Sum., S. K.). Pravidelně psal do českých (Hudební věstník, Věstník československých hudebníků), jugoslávských (Jugoslavenski muzičar), bulharských (Muzikalen Pregled), francouzských a amerických periodik, jednotlivé články psal do Almanachu Zemského divadla v Brně, Ročenky Slovanské hudební Unie, Zpravodaje československé obce hudebnické, Ročenky Kalendar Jugoslavskiho Muzičara atd. Do zahraničního tisku psal převážně o české hudbě, Leoši Janáčkovi a Brnu. Je autorem mnoha proslovů, přednášek, úvodů a programů ke koncertům. Do Pazdírkova hudebního slovníku naučného napsal hesla o dechových nástrojích. Napsal i revidoval řadu skladeb pro klarinet a saxofon, je autorem četné instruktivní literatury. Významný je jeho dvousvazkový příspěvek k dějinám hudební kultury v Brně (Brněnská hudební epocha), ve kterém reflektoval dějiny českého divadla v Brně od počátku 19. století přes vrcholnou éru brněnské opery za Františka Neumanna, období šéfa opery Milana Sachse a Rafaela Kubelíka až po uzavření divadla za okupace v roce 1941.