Dusík, Jan Ladislav
(Wenceslaus Joannes; Johann Ludwig; Johann Ladislaus; Dussik nebo Dussek)
Charakteristika: skladatel, klavírista, hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:12.2.1760
Datum úmrtí/ukončení aktivity:20.3.1812
Text
Dusík, Jan Ladislav (též Dussik nebo Dussek, Johann Ludwig nebo Johann Ladislaus), skladatel, klavírista, hudební pedagog, narozen 12. 2. 1760, Čáslav, zemřel 20. 3. 1812, Saint Germain-en-Laye u Paříže nebo v Paříži.
Základy hudebního vzdělání získal od svého otce – kantora, varhaníka a skladatele Jana Josefa Dusíka, na jeho hudební výchově se patrně podílela též matka Veronika, rozená Štěbetová, jež byla talentovanou harfenistkou a zpěvačkou. Již v pěti letech ovládal základy klavírní hry, o čtyři roky později i hry na varhany. Díky výrazným varhanickým a pěveckým schopnostem byl přijat jako choralista k jihlavským minoritům. Zde jeho talent rozvíjel regenschori Ladislav Spinar (po tomto hudebníkovi patrně přejal Jan Dusík své druhé jméno Ladislav). Ve studiích pokračoval na jezuitských gymnáziích v Kutné Hoře a v Praze. Roku 1778 nastoupil na pražskou univerzitu, kde se věnoval filosofii a teologii, avšak již v prvním semestru se rozhodl pro atraktivnější dráhu cestujícího klavíristy. Jeho následující kariéra byla proto spojena s řadou evropských měst a pedagogických angažmá u několika šlechtických rodin.
Díky pozvání hraběte Maennera mohl podniknout svoji první zahraniční uměleckou cestu, a to do Belgie a Nizozemí. Skladatel doprovázel hraběte do Mechelenu, kde získal místo varhaníka u sv. Rombauta. V prosinci 1779 se zde uskutečnil jeho první veřejný koncert. O rok později přijal místo varhaníka a učitele hudby v Bergen op Zoom, poté v Amsterdamu a nakonec v Den Haagu, kde vyučoval hudbu v rodině nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského. Během pobytu v Nizozemí se rovněž intenzivně věnoval komponování. V letech 1782–86 podnikl další koncertní cesty. V rámci svých klavírních produkcí se v Hamburku seznámil s Carlem Philippem Emanuelem Bachem (1714–88), u nějž údajně krátce studoval. Roku 1783 odjel do Petrohradu, kde mimo jiné koncertoval před carevnou Kateřinou II. a stal se kapelníkem u litevského knížete Karola Stanislava Radziwilla. Na jeho dvoře v Litvě setrval přibližně dva roky. Již roku 1785 koncertoval opět v Německu a o rok později odcestoval do Paříže, kde setrval, vyjma krátkého turné do Milána, až do roku 1789. Události Velké francouzské revoluce donutily Dusíka, který se předtím intenzivně stýkal s francouzskou aristokracií a byl oblíben i u francouzské královny Marie Antoinetty, odcestovat do Londýna.
Jedenáctiletý pobyt v Anglii byl pro Dusíkovu kariéru stěžejní. Kromě intenzivní pedagogické činnosti se věnoval hlavně veřejným hudebním produkcím – nejprve v koncertním domě Hanover Square Rooms a poté v rámci koncertů pořádaných hudebním podnikatelem Johannem Peterem Salomonem. Zde se setkal a také dvakrát koncertoval s Josephem Haydnem, který se později o Dusíkově umění vyjádřil velmi pochvalně, a to v dopise adresovaném Dusíkovu otci (kompletní znění dopisu publikoval ve svém Allgemeines historisches Künstler-Lexikonu již Johann Gottfried Dlabacž). Ve stejné době poznal i skladatele a klavíristu Muzia Clementiho. 31. srpna 1792 se v Londýně oženil se zpěvačkou a instrumentalistkou Sophií Corri; rok poté za Dusíkem přijela do Londýna jeho sestra Kateřina Veronika a začala zde působit jako harfenistka a učitelka hudby. Společně se svým tchánem Domenicem Corrim založil Dusík hudební vydavatelství, jež neslo název Corri, Dussek & Co. Toto vydavatelství publikovalo řadu Dusíkových skladeb. V rámci dalších hudebních aktivit se Dusíkovi podařilo přesvědčit známou londýnskou firmu Broadwood vyrábějící klavíry, aby u některých svých nástrojů rozšířila klaviaturu z pěti na pět a půl, později dokonce na šest oktáv. Díky tomu byla následně řada kompozic (nejen Dusíkových) vydávaná ve dvou verzích – pro starší nástroje i nové klavíry s rozšířenou klaviaturou. Vedle používání rozšířené klaviatury je Dusík spojován s výrazným uplatněním pedálu, který jako první skladatel ve svých skladbách důsledně vypisoval. Vydavatelství Corii, Dussek & Co. se na konci roku 1799 přiblížilo bankrotu, což skladatele přimělo k útěku do Hamburku, přičemž v Anglii zanechal manželku i dceru. Z Hamburku odcestoval na měsíc do rodné Čáslavi, kde, kromě návštěvy svých rodičů, dvakrát koncertoval se slavným hornistou Janem Václavem Stichem-Punto. Poté třikrát vystoupil v Praze. Tyto pražské koncerty mimo jiné výrazně zapůsobily na Václava Jana Křtitele Tomáška, což tento autor později vylíčil ve své autobiografii.
Za druhé stěžejní období můžeme považovat roky 1804–06, kdy byl Dusík angažován jako kapelník u hudbymilovného prince Ludvíka Ferdinanda Pruského (synovce Friedricha II. Velikého) v Magdeburgu. Princ byl znám jako velmi talentovaný skladatel. Zemřel v bitvě u Saalfeldu roku 1806. Na základě této události zkomponoval Dusík jedno ze svých nejvýraznějších děl Elégie harmonique sur la mort de Son Altesse Royale, le Prince Louis Ferdinand de Prusse Op. 61. Po smrti Ludvíka Ferdinanda strávil kratší dobu ve službách prince Isenburga na postu komorního hudebníka. Nakonec odcestoval do Paříže, kde až do smrti koncertoval, vyučoval hře na klavír a u francouzského ministra zahraničí, knížete Charlese Maurice Talleyrand- Périgorda, organizoval pravidelné koncerty. Zemřel patrně na následky dny a alkoholismu v 52 letech.
Převážnou část svého díla věnoval Dusík klavíru. Jeho kompoziční práce je mnohdy hodnocena jako nevyrovnaná, což bývá přisuzováno skladatelovu poměrně hektickému životnímu stylu. Řada jeho skladeb, především variací na oblíbené nápěvy i lidové písně, zůstala zapomenuta, a to i přes jejich značnou dobovou popularitu. V Dusíkových skladbách se mnohdy promítají jeho momentální duševní rozpoložení nebo životní události. Prudké změny nálad a náhlé tempové i harmonické kontrasty v autorových raných dílech lze po estetické stránce spojovat s hnutím „Sturm und Drang“. Dusíkovy vrcholné práce jsou však typickými reprezentanty klasicismu, ovlivněné dílem Carla Philippa Emanuela Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta a Josefa Haydna. Závěr autorovy tvorby pak předznamenává hudební romantismus.
Dusíkovy klavírní skladby mají virtuózní charakter. Obliba těchto klavírních prací si vyžádala i několik dotisků edic. Vedle klavírních skladeb komponoval také instrumentální a vokálně-instrumentální díla. Dobová kritika nejvíce oceňovala Dusíkovu originalitu, umělecké použití klavírního pedálu, dokonalou prstovou techniku, zpěvný tón a melodiku. Johann Gottfried Dlabacž i Ernst Ludwig Gerber Dusíka zmiňují coby velmi oblíbeného skladatele a jednoho z nejlepších hráčů na klavír a rovněž na dobově vysoce oblíbenou skleněnou harmoniku.
Tematický katalog díla Jana Ladislava Dusíka je součástí monografie Howarda Allena Crawa A Biography and Thematic Catalog of the Works of J. L. Dussek vydané roku 1964. Většina Dusíkova díla byla publikována již za autorova života zvláště u Corii, Dussek & Co. nebo Ignaze Pleyela.
Dílo
Dílo hudební
Vokální skladby - mše
Missa Solemnis pro C, A, T, B soli, C, A, T, B ripieni a orchestr [Craw, dále jen c 256] (1811).
Vokální skladby – opera:
The Captive of Spilberg, a musical drama [c155] (1798).
Vokální skladby – ostatní vokální formy:
6 kanconet pro sólový hlas a klavír Op. 52 [c200–205] (1804).
6 kánonů pro 3 až 4 hlasy [c215–220] (1807).
Kánon Il escorcismo della podagra pro 4 hlasy [c262] (sine anno).
Instrumentální skladby
Sonáty pro klavír
Sonáta in As Op. 5, [c43] (1788): edice: V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáty Op. 9 in B, C, D [c57–59] (c. 1789): edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 46, (1960).
Sonáty Op. 10 in A, g, E [c60–62] (c. 1789): edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 46, (1960).
Sonáty Op. 14 in C, G, F [c71–73] (1791).
Sonáty Op. 18, 2 [c80] (c. 1792): edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 53, (1961).
Sonáta Op. 24 in B [c96] (1793): edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 53, (1961).
Sonáta Op. 25, 2 in D [c127] (1795): edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 53, (1961).
Sonáta in Op. 31, 2 D [c133] (c. 1795): edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 53, (1961).
Sonáty Op. 35 B, G, c [c149–151] (1797), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 53, (1961).
Sonáty Op. 39 in G, C, B [c166–168] (1799), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 53, (1961).
Sonáta Op. 43 in A [c177] (1800), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 59 (1962).
Sonáta Op. 44 in Es La Mort de Marie Antoinette [c178] (1800), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 59 (1962).
Sonáty Op. 45 in B, G, D [c179–181] (1802), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 59 (1962).
Sonáty Op. 47 in D, G [c184–185] (1801), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 59 (1962).
Sonáta Op. 61 in fis Elégie harmonique sur la mort du Prince Louis Ferdinand de Prusse [c211] (1806–7), edice: 1) V. J. Sýkora, MAB 20 (1953–1954), 2) V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáta Op. 64 (70) in As Le retour à Paris, Plus ultra [c221] (1807), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáta Op. 69 in D [c242] (1811): edice: V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáta Op. 75 in Es [c247] (1811), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) edice: V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáta Op. 77 in f L'invocation [c259] (1812), edice: V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáty pro klavír na 4 ruce
Sonáta Op. 32, 33 in C Grande Ouverture [c144] (1796).
Sonáta Op. 48 in C [c186] (c. 1801), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817).
Sonáty Op. 66, 67 in C, F, B [c230–232] (1809), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817).
Sonáta Op. 74 in B (c234) (1811), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817).
Sonáta Op. 72 in Es [c239] (1810), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) V. J. Sýkora, MAB 63 (1963).
Sonáta Op. 73 in F [c243] (1813).
Ostatní skladby pro klavír nebo harfu
Airs variés Op. 6 in Es, F, A, d, g, g (1788), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817).
Douze Études Mélodiques (1794), edice: J. Racek – V. J. Sýkora, MAB 21 (1954, 1970).
3 Preludia in B, D, C (1795), edice: V. J. Sýkora, MAB 20 (1953–1954).
6 Sonatin pro harfu in C, F, G, B, F, Es (1799), edice: M. Zunová, MAB 22 (1956).
Sonáta pro harfu The Lass of Richmond Hill (c. 1800).
Duet Polonoise pro klavír in Es (c. 1802).
Fantasie a Fuga Op. 50, 55 in f (c. 1804), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813-1817), 2) N. Temperley, Garland Publishing (1985).
Fantasie in F (1811), edice: 1) Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813–1817), 2) K. Emingerova – K. Kredla, MAB 17 (1954, 1965).
Koncerty
Koncerty pro klavír Op. 1 in C, Es a G [c24] (před 1783).
Koncert pro klavír Op. 3 in Es [c33] (1787), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813-1817).
Koncert pro klavír nebo harfu a orchestr Op. 15 in Es [c53, c265] (1789).
Koncert pro klavír Op. 14 in F [c77] (c. 1791).
Koncert pro klavír nebo harfu a orchestr Op. 17 in F [c78, c266] (c. 1792).
Koncert pro klavír Op. 22 in B [c97] (1793), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Koncert pro klavír Op. 27 in F [c104] (1794)
Koncert pro klavír Op. 29 in C [c125] (1795)
Koncert pro klavír nebo harfu a orchestr Op. 30 in C [c129, c267] (1795).
Koncert pro klavír Op. 40 in B Militär [c153] (1798).
Koncert pro klavír nebo harfu a orchestr in F [c158] (c. 1798).
Koncert pro klavír Op. 49, 50 in g [c187] ( 1801).
Koncert pro dva klavíry a orchestr Op. 63 in B [c206] (1805–6)
Koncert pro klavír Op. 70 in Es [c238] (1810).
Komorní hudba – sonáty pro housle a klavír / flétnu a klavír / violoncello a klavír:
Sonáty pro housle a klavír Op. 1 in B, G, C [c5–7] (1782).
Sonáty pro housle a klavír Op. 2 in C, F, c [c14–16] (c. 1786).
Sonáty pro housle a klavír Op. 3, 46 in C, F, B, C, D, G [c17–22] (c. 1786), edice: L. Koehler, Henry Litolff’s Verlag (c. 1850).
Sonáty pro housle nebo flétnu a klavír Op. 4, 51 in G, D, C [c23–25] (c. 1786), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle a klavír in C, B, F [c27–29] (1787).
Sonáty pro housle a klavír Op. 4 in F, Es, f [c37–39] (1787).
Sonáty pro housle a klavír Op. 5 in G, B, As [c41–43] (1788).
Sonáty pro klavír a flétnu Op. 7 in C, G, Es [c50–52] (1789).
Sonáty pro housle a klavír Op. 8 in C, F, A [c54–56] (c. 1789), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle a klavír Op. 9 in B, C, D [c57–59] (c. 1789), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle a klavír Op. 10 in A, g, E [c60–62] (c. 1789), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle a klavír Op. 20, 21 in C, F, A [c54–56] (c. 1789), edice: L. Koehler, Henry Litolff’s Verlag (c. 1850).
Sonáty pro housle a klavír Op. 12 in F, B, C [c64–66] (1790), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle a klavír Op. 13 in B, D, G [c67–69] (1790).
Sonáty pro housle a klavír Op. 14 in C, G, F [c71–73] (1791).
Sonáty pro housle a klavír Op. 16, 17 in C, F, G [c74–76] (1791).
Sonáty pro housle a klavír Op. 18 in B, a, Es [c79–81] (c. 1792).
Sonatiny pro housle / flétnu a klavír Op. 19, 20 in G, C, F, A, C, Es [c88–93] (1793).
Sonáta pro housle a klavír Op. 24 in B [c96] (1793), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle a klavír Op. 28 in C, F, B, D, g, Es [c118–123] (1795), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáty pro housle / flétnu a klavír Op. 25 in F, D, G [c126–128] (1795), edice: Oeuvres de J. L. Dussek, Lipsko (1813– 1817).
Sonáta pro housle a klavír Op. 36 in C [c154] (1798)
Sonáty pro housle a klavír Op. 69 in B, G, D [c240–242] (1811): edice: B. Štědroň, MAB 41 (1959).
Ostatní komorní hudba
Sonáty pro klavír, housle a violoncello Op. 2 in C, B, e [c30–32] (1787).
Sonáty pro klavír, flétnu a violoncello Op. 21 in C [c94] (1793).
Duet pro dva klavíry nebo harfu a klavír Op. 26 in F [c102] (c. 1794): edice: M. Madden – O. Rees, LPS, (1957).
Sonáty pro klavír, housle a violoncello Op. 31 in B, D, C [c132– 134] (c. 1795).
Sonáty pro klavír, housle a violoncello Op. 24 in F, D, B [c141– 143] (1796).
Sonáty pro harfu, housle a violoncello Op. 34 in Es, B [c147– 148] (1797).
The Naval Battle and Total Defeat of the Dutch Fleet by Admiral Duncan pro klavír, housle, violoncello a bicí nástroje (1799).
Sonáty pro klavír, housle a violoncello Op. 37 [c169] (1799).
Duet pro dva klavíry nebo harfu a klavír a 2-3 horny ad lib. Op. 38 in Es [c170] (1799).
Kvintet pro klavír, housle, violu, violoncello a violon Op. 41 in f [c172] (1799).
Smyčcové kvartety Op. 60 in G, B, Es [c208–210] (1807).
Trio pro klavír, flétnu a violoncello Op. 65 in F [c214] (1807).
Notturno concertante pro klavír, housle a hornu ad lib. Op. 68 in Es [c233] (1809).
Sonáty pro harfu a klavír Op. 69 in B, Es, F [c234, 239, 243] (1810–11).
Sonáty pro klavír, housle a violon Op. posth. in Es, B [c260–261] (1812).
Literární dílo
Instructions on the Art of Playing the Piano Forte or Harpsichord (Londýn, 1796).
LiteraturaI. Lexika
Gerber, Ernst Ludwig: Historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler in zwei Bänden (Lipsko 1790).
Dlabacz.
Neue Deutsche Biographie (Berlin 1959).
New Grove1.
MGG2.
New Grove2.
II. Ostatní
Unger, Max: Zu Johann Ludwig Dussek’s Lebenslauf (Allgemeine Musik-Zeitung 39, Berlin, 1912, s. 1231-1233, 1263-1265).
Unger, Max: Beiträge zur Lebensbeschreibung J. L. Dusseks (Neue Musikzeitung 35, Köln, Leipzig, Stuttgart, 1914, s. 170-174).
Zouhar, Zdeněk: Jan Ladislav Dusík (J. L. Dussek) (Brno 1960).
Marek, Milan: Dusíkovská kapitola (Čáslav, 1960).
Craw, Howard Allen: A Biography and Thematic Catalog of the Works of J. L. Dussek (1760-1812) (University of Southern California, Los Angeles, 1964).
Pilková, Zdeňka. Příspěvek k biografii J. L. Dusíka (1800–1806) (Hudební věda 11, č. 1, Praha, 1974, s. 36-53).
Klíma, Stanislav Václav: Návštěva Jana Ladislava Dusíka v Čechách v roce 1802 (Hudební věda 12, č. 2, Praha, 1975, s. 140-151).
Pilková, Zdeňka. Houslové sonáty českých skladatelů z let 1730– 1810 (Hudební věda 23, Praha, 1986, s. 291-311).
Palazzolo, Luca: Il tocco cantante: Jan Ladislav Dussek, compositore e virtuoso tra Mozart e Clementi (Akademos, Bologna, 1992).
Gerhard, Anselm. London und der Klassizismus in der Musik: die Idee der "absoluten" Musik und Muzio Clementis Klavierwerk (M&P Schriftenreihe für Wissenschaft und Forschung, Metzler, Stuttgart, 2002).
Petr Slouka
Datum poslední změny: 13.1.2016