Český hudební slovník osob a institucí

Habermann, František Václav

Habermann, František Václav (též Franz Johann Xaver), skladatel a regenschori, narozen 20. 9. 1706, Kynžvart, zemřel 8. 4. 1783, Cheb.

Vzdělání získal na jezuitském gymnáziu v západočeských Klatovech, kde se věnoval i hudbě, a dalším hudebním školením prošel patrně v Praze. Následně se vydal na studijní cestu do Itálie, Španělska a Francie, kde v roce 1731 vstoupil jako kapelník do služeb prince Louise Henriho de Condé z vedlejší větve vládnoucího rodu Bourbonnů. Po princově smrti 27. ledna 1740 se Habermannovo jméno objevuje na stejném postu na dvoře toskánských velkovévodů v italské Florencii. Někdy v průběhu první poloviny čtyřicátých let 18. století se vrátil zpět do Prahy, kde pro zdejší jezuity napsal operu k oslavám korunovace císařovny Marie Terezie českou královnou. Dílo, provedené 12. května 1743, je dnes ztraceno a není znám ani jeho titul. V Praze získal nejprve místo regenschoriho u theatinů v kostele Panny Marie ustavičné pomoci na Malé Straně a od roku 1750 působil v kostele Panny Marie pod řetězem u maltézských rytířů. V té době se stal také vyhledávaným učitelem. Roku 1773 opustil Prahu a nastoupil na post ředitele kůru děkanského kostela sv. Mikuláše v Chebu. V tomto městě také 8. dubna 1783 zemřel.

Z Habermannových duchovních děl se dochovala především sbírka šesti mší Philomela pia, vydaná tiskem v Kraslicích roku 1747. Jednotlivé mše jsou určeny českým zemským patronům sv. Václavovi, sv. Ludmile, sv. Vojtěchovi, sv. Janu Nepomuckému, sv. Prokopovi a sv. Ivanovi. Tento tisk napomohl významnému rozšíření Habermannovy hudby i mimo hranice českých zemí. Některé úseky z páté mše zmíněné sbírky přepracoval Georg Friedrich Händel ve svém oratoriu Jephtha a vKoncertu pro varhany, op. 7/3. Jedná se o díla v italském pozdně barokním koncertantním stylu, v nichž se střídá homofonní i kontrapunktická sazba. Z dalších duchovních děl, mezi nimiž bylo několik oratorií, školská hra či litanie, se dochovalo jen několik málo kompozic, nebo jejich autorství není jisté. Ztracena je také většina Habermannových instrumentálních děl.