Český hudební slovník osob a institucí

Gaierová, Nelly

Gaierová, Nelly (Cornelia, prov. Valentová, podruhé prov. Peyrová), operetní a muzikálová pěvkyně, činoherní a filmová herečka, dabérka, narozena 3. 10. 1908, Hradec Králové, zemřela 31. 10. 1995, Praha.

Její rodina byla hudebně založená – matka klavíristka a malířka, bratr varhaník, sestra hrála na klavír. V letech 1925–30 navštěvovala pražskou konzervatoř, kde studovala zpěv u Doubravky Branbergerové a absolvovala Šeherezádou Maurice Ravela. V roce 1928 na zájezdu konzervatoře do Brna u příležitosti Výstavy soudobé kultury upozornila na své mimořádné vlohy ztělesněním postavy Jiříka v operní aktovce Vítězslava Nováka Zvíkovský rarášek. Od roku 1927 pracovala v rozhlase a zde v deseti po sobě jdoucích relacích uspořádaných Otakarem Jeremiášem a Ferdinandem Pujmanem (1930) zpívala v Prodané nevěstě od původních skic přes jednotlivé vývojové podoby s mluvenou prózou až k prokomponovaným recitativům v dnešní konečné formě. Poprvé byla angažována v sezóně 1931/32 v Národním divadle v Moravské Ostravě, po roce odešla k Městskému divadlu v Plzni (1932–33), kde vystupovala v operetě i činohře a poté zpívala ve Velké operetě v Praze (1934–39). Za okupace působila dvě sezony v činoherním souboru Urania v pražských Holešovicích. V letech 1944–45 byla totálně nasazena. Po osvobození strávila jednu sezónu v Divadle 5. května, dvě sezony v Divadle státního filmu, působila i v Divadle V+W. Od roku 1955 se stala členkou Státního divadla v Karlíně. Za svůj život vytvořila řadu hlavních i vedlejších rolí v divadle (muzikály, operety, činohra), filmu a často účinkovala v rozhlase, televizi a věnovala se také dabingu. Před nástupem do karlínského divadla zpívala kuchtíka, všechny tři žínky a cizí kněžnu v Dvořákově Rusalce, ve Smetanově Prodané nevěstě Esmeraldu, v Mascagniho Cavallerii rusticaně Lolu. V operetě vytvořila Lehárovu Guidittu a Veselou vdovu, Frimlovu Rose Marii, Helenu v Nedbalově Polské krvi nebo Kálmánovu Hraběnku Maricu.

Ve Státním divadle Karlín (dnes Hudebním divadle v Karlíně) působila prakticky až do konce svého života. Uvedla se zde rolí Corinny v operetě Mamzelle Nitouche (Hervé), premiéra 1953. V padesátých letech se dále představila v Orfeovi v podsvětí (jako Veřejné mínění, 1955), v Boccacciovi (Peronella, žena Lambetuccia, 1956), v roce 1957 ztvárnila Fabiánu v operetě Bratránek z Batávie a vedoucí bufetu Korabljovou v operetě Bílý akát. V roce 1958 zpívala Cilku v Čardášové princezně a Palmatiku Blauschildovou ve Skandálu v Lisabonu. Rok 1959 přinesl role Olgy Horské (Milenci a meziměstská) a Violy Trhlíkové ve Vlaku do ráje. V šedesátých letech vystoupila v těchto hudebních představeních: Ples v opeře (Palmira Beaubuisson, 1960), Počestné paní pardubické (Kostíková, 1960), Tabákový kapitán (Niniche, majitelka pařížského hotelu, 1960), Slavnost v Harlemu (Patsy, pradlena, 1961), Slavné město Mahagonny (Leokadja Begbicková, 1961), Gondoliéři (vévodkyně z Plaza-Toro, 1962), Kat a blázen (Doňa Concepcion Ibane, 1962), Žebrácká opera (Celia Peachumová, 1963), Šestá žena Modrovousova (Královna Klementina, 1963), Slaměný klobouk (baronka, 1963), Skříňka s líčidly (paní opereta, 1964), My Fair Lady (paní Pearceová, 1964, československá premiéra), Ohňostroj (teta Pavla, 1965), Krajkový šátek (kněžna-matka, 1966). V roce 1966 také přichází její největší divadelní úspěch – titulní role dohazovačky Dolly Leviové z muzikálu Hello, Dolly, který měl tehdy v Československu premiéru.

Koncem šedesátých let vystoupila jako Anna (Krásný podzim, 1968), zpívala Jadwigu v Polské krvi a paní Tschöllovou v operetě Dům u tří děvčátek (obojí 1968). Dekádu zakončila rolí paní Hussonové v muzikálu Hledá se panic (1969). V sedmdesátých letech její rozsáhlá divadelní působnost pokračovala, diváci ji mohli vidět v představeních Ples v hotelu Savoy (teta Gilete, 1970), Nejlíp je u nás (Štěpánka Capicarová, vdova, 1971), Kraj tuláků (Mary, dvorní dáma, 1972), Kapičkova vzpoura (Máry Kapičková, 1972), Pepinna (Pepinna, 1972), Loď komediantů (Parthy Ann Hawkesová, 1972), Ženitba (Arina Pantělejmonovna, 1973), Srdce v rákosí (Dora Dobrmanová, profesorka, 1974), Veselá vdova (paní Gamma, 1974), Růžový život Edith Piaf (Principálka na pouti, 1976), Slunce nad řekou (Božena, 1976), C. k. polní maršálek (Hedvika, 1977), Kabaret (slečna Schneiderová, 1978), Casanova (Markýza, 1979). V roce 1979 odešla na odpočinek, ale mnoho let poté ještě v karlínském divadle hostovala. Jednou se dostala až na prkna Národního divadla, kde v roce 1980 hostovala v Macháčkově inscenaci Čapkovy Bílé nemoci v roli zpěvačky. 

Ve filmu se poprvé objevila po svém příchodu do Prahy, kdy ji režisér Oldřich Kmínek obsadil do titulní role zpěvačky Darie Rovinské v melodramatu Klub tří (1935). Ve filmu a televizi ztvárnila více než padesát rolí, často jen drobných či vedlejších (například Její hřích, režie Oldřich Kmínek, 1939, Nevíte o bytě?, režie Bořivoj Zeman, 1947, Křížová trojka, režie Václav Gajer, 1948, Poslední výstřel, režie Jiří Weiss, 1950, Slovo dělá ženu, režie Jaroslav Mach, 1952, Stříbrný vítr, režie Václav Krška, 1954, Z mého života, režie Václav Krška, 1955, Dita Saxová, režie Antonín Moskalyk, 1967). V roce 1965 si zazpívala v hudební komedii Polka jede do světa režiséra Václava Kršky. Větší role se jí dostalo ve filmu Hvězda (Jiří Hanibal, 1969), kde hrála stárnoucí herečku v důchodu, podobné role se dočkala ještě jednou ve filmu Konečná stanice (Jaroslav Balík, 1981). Hrála v pohádkách, televizních seriálech (Létající Čestmír, Dobrodružství kriminalistiky a dalších), pracovala v dabingu. V roce 1988 se objevila i v britském dramatu Burning Secret (Žhavé tajemství) režiséra Andrew Birkina, v roce 1992 ve filmu Prague (též britské drama, režie Ian Sellar). Poté se objevila ve snímcích Zkouška paměti (režie Marcello Aliprandi, italská koprodukce, 1993) a Svatba upírů (režie Jaroslav Soukup, 1993). Poslední filmovou příležitostí pro ni byla Příliš hlučná samota (Véra Caïs, 1994).

V roce 1968 získala Vyznamenání za vynikající práci, o rok později jí byl propůjčen titul Zasloužilé umělkyně a v roce 1994 byla první z trojice umělců oceněných za celoživotní mistrovství cenou Thálie. Od kolegů v karlínském divadle obdržela titul „Karlínská múza“ u příležitosti slavnostního představení hudebního ztvárnění Pohádky máje (Milan Uhde, Miloš Štědroň), kde hrála Starou paní. Touto rolí se také Nelly Gaierová rozloučila se svými diváky.