Český hudební slovník osob a institucí

Snížková, Jitka

Snížková, Jitka (prov. Škrhová), muzikoložka, skladatelka, středoškolská pedagožka, klavíristka a cembalistka, narozena 14. 9. 1924, Praha, zemřela 11. 5. 1989, tamtéž.

V letech 1935–43 studovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu, za války byla rok totálně nasazena v továrně na výrobu kondenzátorů Roederstein v Berlíně, po válce nastoupila na hudební vědu a estetiku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1945–48), kde chodila na přednášky k Janu Blahoslavu Čapkovi, Janu Mukařovskému a Josefu Hutterovi. Z personálních důvodů (změny v učitelském sboru fakulty) školu nedokončila.

Od mládí se učila hrát na klavír, nejprve u Vlastimila Blažka, později se vzdělávala na konzervatoři u Albína Šímy a Oldřicha Kredby, na Mistrovské škole u Josefa Hermana a soukromě také u Karla Hoffmeistera. V hudební teorii se vzdělávala u Františka Spilky, později na Mistrovské škole u Aloise Háby (1946–48).

Po absolutoriu na Mistrovské škole se živila jako korepetitorka v Československém státním souboru písní a tanců, pořádala koncerty v severočeském pohraničí. Od roku 1962 učila na pražské konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Brzy se prosadila také organizačně – v roce 1958 se stala jednatelkou výboru Mozartovy obce v Praze, od roku 1981 byla jeho předsedkyní. Kromě toho byla také členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů.

Skladatelsky se poprvé představila v roce 1943, kdy na koncertě ve Smetanově muzeu uvedla veřejně své první skladby (Písně, Klavírní cyklus). Celek jejího díla čítá přes 260 kompozic. K nejhranějším dílům patří Středověké reminiscence pro varhany či cyklus pro klavír na čtyři ruce Start.

Badatelsky se Snížková věnovala nejvíce hudbě renesanční, připravila několik edic a publikovala na toto téma několik desítek studií. Uplatnila se i na rovině popularizační, ať už při koncertech na Bertramce, nebo v článcích v Lidové demokracii.