(Špačková)
Datum narození/zahájení aktivity:11.9.1926
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.2.2003
Text
• Literatura •
Skálová, Alena (roz. Špačková), choreografka, pedagožka a tanečnice, narozena 11. 9. 1926, Ostrava, zemřela 3. 2. 2003, Praha.
V letech 1945–49 absolvovala obor pedagogika a choreografie novodobého tance v soukromé škole J. Kröschlové v Praze. Po státních zkouškách z gymnastiky, pohybové rytmiky, hudební rytmiky, novodobého tance (1947, 1948) a kurzu specializace pro mateřské školy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1948) absolvovala dvouletý kurz rehabilitačního tělocviku (1950). Byla zaměstnána jako pedagožka v hudební škole v Čáslavi (1947–48), cvičitelka ve Státním ústavu léčebného tělocviku (1948–51), asistentka pohybové výchovy herců na DAMU v Praze (1950–51), odborná pracovnice pro choreografii a později vedoucí tanečního oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti (1951–56), dále jako lektorka pohybové výchovy v Ústředním kulturním domě dopravy a spojů v Praze. V letech 1972–75 vyučovala na tanečním oddělení pražské Konzervatoře, poté působila jako pedagožka na ZUŠ. V roce 1948 se stala členkou Souboru Josefa Vycpálka, kde působila jako tanečnice, vedoucí taneční složky (1959–61) a choreografka (1951–67). V roce 1967 založila spolu s J. Krčkem a dalšími členy souboru Skupinu českého folklóru (později Chorea Bohemica), která přinesla nový pohled na prezentaci lidového umění na scéně v podobě synkretického tanečního divadla. Od roku 1991 pokračovala v choreografické činnosti v pražském souboru Gaudeamus. Spolupracovala rovněž s dalšími tělesy např. Hradišťan, Mladina, Pražský komorní balet Pavla Šmoka atd., podílela se na přípravě folklorních festivalů (mimo jiné MFF ve Strážnici). Významná byla také její pohybová spolupráce s divadelními soubory (Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, Divadlo J. Wolkera, Laterna magica), s televizí (zejména s režisérkou E. M. Bergerovou) a filmem. Vedla semináře pro učitele pohybové výchovy a vedoucí folklorních souborů, působila v porotách. Svými choreografiemi se podílela na tvorbě pořadů: České legendy a zpěvy vánoční (1970), Bláznův den aneb Alabožský muzikál (1971), Chorea et danza rusticana (1974), Úsměvy pana Lady (1978), Pražské Vigilie (1980), Loď bláznů (1983), Hry o Saličce (1985), Album písní lidu pražského (1985), Vandrovali hudci (1986), Zpěvy noci svatojánské (1988). Pro její tvorbu se stal charakteristický choreografický přístup vycházející z lidových zdrojů, využívající výrazového tance a jevištních forem ke znázornění tématu.
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima (Praha 2001, s. 287).
Vondrušková, Alena: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí v Čechách (Strážnice 2000, s. 41–42).
II. Ostatní
Gremlicová, Dorota.: Lidové taneční divadlo v současnosti. Alena Skálová–choreografka a pedagožka. In: Tanec–Dance–Tanz. Sborník Tanečních listů (Praha 1991, s. 162–169). Stavělová, Daniela: Kdopak by si všim. (Taneční listy 10, 2003, č. 3, s. 49).
Daniela Stavělová Datum poslední změny: 2.3.2006