Český hudební slovník osob a institucí

Třanovský, Jiří

Třanovský, Jiří (též Tranoscius, Tranovský, Georgius, Jiřík, Juraj), evangelický kněz, spisovatel, básník a hudební skladatel, narozen 27. 3. (nebo 9. 4.) 1592, Těšín, zemřel 29. 5. 1637, Liptovský Mikuláš, Slovensko.

Jiří Třanovský se narodil ve slezském Těšíně 27. března nebo 9. dubna 1952 v rodině kováře a zámožného měšťana Valentina. Rodina se psala podle vsi Třanovice, kde její členové zastávali úřad rychtáře. Po studiu v těšínské latinské škole Třanovský pokračoval na gymnáziu v dolnolužickém Gubenu a na lyceu v pomořanském Kolbergu. Roku 1607 v pouhých šestnácti letech nastoupil jako student na univerzitu v saském Wittenbergu a do matriky se při té příležitosti zapsal jako Georgius Tranosci, Teschinensis Silesius.

Po návratu ze studií získal v roce 1611 místo učitele na utrakvistické škole při chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, ale již následujícího roku (1612) byl povolán na třeboňský dvůr Jana Jiřího ze Švamberka, jednoho z předních představitelů české stavovské obce, kde se stal preceptorem jeho syna Adama ze Švamberka. Na podzim 1613 Třanovský již byl rektorem školy v moravském Holešově, ale ani zde nepobyl příliš dlouho, neboť k roku 1615 jej nacházíme na panství Dětřicha ze Žerotína ve Valašském Meziříčí, opět v pozici rektora místní školy. V květnu 1615 uzavřel sňatek s Annou, dcerou bývalého notáře a kněze Jiřího Polanyho (též Polani) z Polansdorfu, jenž pocházel z Banské Štiavnice. Z tohoto manželství se narodilo celkem devět dětí.

Když dosáhl kanonického věku 24 let, byl v roce 1616 ve slezské Olešnici ordinován jako evangelický kněz. Následně se stal farářem ve Valašském Meziříčí, kde spravoval farnost o 8000 lidech, do níž vedle Meziříčí spadalo i několik okolních vesnic. Zde také napsal a vydal český překlad Augsburské konfese.

Do jeho života však  výrazně zasáhly události po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Hned následujícího roku (1621) město obsadily císařské jednotky a roku 1623 byla zahájena rekatolizace, při které byl Třanovský dokonce nakrátko uvězněn. Po roce 1620 navíc zemřeli jeho i manželky rodiče, stejně jako děd Adam Třanovský a syn Konstantin. Roku 1624 město postihla morová epidemie, při které zemřelo více než 2000 obyvatel včetně dalších dvou Třanovského dětí. Ve stejném roce císař Ferdinand II. Habsburský vydal mandát, kterým byli evangeličtí duchovní vypovězeni ze země. Celá rodina i s teprve několikaměsíčním synem Samuelem proto v roce 1625 odešla do těšínského knížectví. Zde jej jako kaplana pozval ke svému dvoru baron Jan Sunegh z Jasienice, taktéž evangelík, jehož manželka Anna byla dcerou uherského palatina Jiřího Thurza z Bethlenfalvy.

Když roku 1627 porazil Albrecht z Valdštejna evangelická vojska vedená Arnoštem z Mansfeldu, musel roku 1628 celý suneghovský dvůr opustit Slezsko a přesídlit do Uher pod ochranu Kašpara Illesházyho, trenčínského župana a správce thurzovských panství. Novým sídlem dvora se stal hrad v Budatíně u Žiliny, který Suneghové také vlastnili. Zde však Třanovský příliš dlouho nepobyl, neboť díky kontaktům svého podporovatele získal místo duchovního na Oravském zámku, který patřil do thurzovského majetkového komplexu. Během této doby vytvořil další sbírku Odarum sacrarum sive hymnorum. O tři roky později (1631) byl pozván jako farář do Liptovského Mikuláše. Zde vytvořil sbírku modliteb v českém jazyce Phiala odoramentorum (1635 v Levoči) a kancionál Cithara sanctorum (1636 tamtéž). Zemřel 29. května 1637 v Liptovském Mikuláši ve věku 45 let.

Třanovský někdy bývá nazýván také jako slovanský Luther, protože jeho literární činnost výrazně zasáhla do české, slovenské i polské evangelické kultury. Vedle čistě literárních děl však vytvořil rovněž dvě sbírky hudební. Sbírka Odarum sacrarum sive hymnorum byla vydána v roce 1628 ve slezském Břehu. Třanovský zde zkompletoval 150 latinských duchovních ód, k nimž připojil dvacet nápěvů ve čtyřhlasé harmonizaci. Na jeden nápěv tedy připadá několik textů. V doslovu Coronis ad posteritatem uvádí informace o svém rodu. Dílo navazuje na tradici humanistických latinských ód, které komponoval např. také rektor pražské univerzity Jan Campanus Vodňanský, na nějž Třanovského sbírka také navazuje.

Nejvýznamnějším dílem vůbec je však kancionál Cithara sanctorum, jenž byl poprvé vytištěný v Levoči roku 1636. Třanovský zde shromáždil 402 písní (kvůli pozdějšímu rozčlenění se někdy uvádí také počet 412 až 414), z toho 160 s nápěvy. Do tohoto celku Třanovský přispěl 93 vlastními texty, 58 překlady z němčiny a deseti překlady z latiny, celkem tedy 161 texty, což představuje 40% repertoáru. Jako zdroje mu vedle německých luterských kancionálů sloužily také české evangelické kancionály Jakuba Kunvaldského a Tobiáše Závorky Lipenského, stejně jako zpěvníky Jednoty bratrské, z nichž převzal 76 písní. Cithara sanctorum sloužila mnoha českým evangelíkům v zahraničí. Na Slovensku, kde kancionál Třanovský vydal, se stal hlavním evangelickým zpěvníkem a s různými obměnami byl opakovaně vydáván až do poloviny 20. století, přičemž vydání z roku 1938 bylo rozšířeno již na 1153 písní. Mnohé z Třanovského písňových textů jsou dodnes živou součástí českých evangelických zpěvníků.