Jiráčková, Marta
Charakteristika: Skladatelka
Datum narození/zahájení aktivity:22.3.1932
Text
• Dílo • Literatura •
Jiráčková, Marta, skladatelka, narozena 22. 3. 1932, Kladno.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Kladně studovala na pražské konzervatoři obor dirigování u Bohumila Špidry a skladbu u Emila Hlobila, její absolventskou prací byla Suita pro symfonický orchestr (1958). V letech 1962–64 studovala soukromě u Aloise Háby, ve skladbě se dále zdokonalovala na brněnské JAMU v postgraduálním studiu u Ctirada Kohoutka a Aloise Piňose (1976–78).
Po absolvování konzervatoře nastoupila jako hudební režisérka do Československého rozhlasu, nyní je skladatelkou ve svobodném povolání. Její inspirací v době studií bylo dílo Johanna Sebastiana Bacha, Josefa Suka a Antona Brucknera, významnými lidskými momenty manželství s tragicky zesnulým dirigentem Václavem Jiráčkem a vztah ke skladatelce Slávě Vorlové. Jiráčková sleduje novodobé trendy v hudební skladbě, její dílo zahrnuje různé hudební druhy a žánry včetně scénické hudby pro rozhlas a televizi. Důležité je zapojení vokální složky, kde prezentuje lidský hlas jako hudební nástroj. Od 70. let se věnuje elektroakustické hudbě.
Dílo
Dílo hudební
Orchestrální
Konfese Slávy Vorlové, symfonická skladba se sólovou trubkou a sopránem (1973);
Nanda Devi, symfonie č. 1 (1979);
Ave Seikilos (1983);
Motýlí efekt (1984);
Silbo, symfonie č. 2 (1986–87);
Hodina skladby (1988).
Komorní
Čtyři preludia, interludium a postludium pro klavír (1972–73);
Variace na ukradené téma pro komorní soubor (1975);
Tři písně beze slov, pro soprán, dechové nástroje, violoncello, celestu a bicí (1977);
Imago vitae, suita pro varhany sólo (1989);
Variace na politiku královny Hatšepsovet pro dva klavíry (1989);
Dodekaria I. pro housle a klavír (1990), II. pro cimbál a flétnu (1992), Dodekaria tristis III. pro basetový roh a klavír (1992);
Těžiště lidskosti, pro 8 dvojplátkových dechových nástrojů (1993);
Olbramovy Evy, suita pro hoboj, housle a klavír (1995);
Pár s hlavami plnými oblaků pro basklarinet a klavír (1998);
Tři obrazy Edvarda Muncha, smyčcový kvartet (2000);
Růžová pivoňka pro violu a klavír (2000).
Vokální
Lók Gít, cyklus ženských sborů na indickou poezii (1972);
Jen tak, pět duet pro soprán a flétnu, slova Jacques Prévert (1972);
Já, Charles Lounsbury, pro baryton a klavír (1973);
Osm divů světa, pro hlasy, harfu a bicí (1976);
De corde, pro soprán, klavír a zvon, slova Jan Tausinger (1982);
Svatý Václave, pro soprán, violu a klavír (1991), pro mezzosoprán a varhany (1992).
Elektroakustická hudba
Ukolébavka (1978);
Loď bláznů (1991);
Výhledy z balkonu (1991);
Včely a slunečnice (1992);
Pětkrát žena (1992);
Pura sub nocte (1998);
Letní slunovrat (2000);
Sedm pyramid (2001).
Instruktivní díla
Dětský svět, přednesové etudy pro klavír (1974);
Pohádkový vlak, pro soprán, alt a klavír, slova Zdena Holovská (1976). Literatura
I. Lexika
Cohen, Aaron: International Encyclopedia of Women Composers (New York 1987).
Martínková, Alena: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985).
Malá encyklopedie hudby (Supraphon 1983).
Who is Who v České republice (Hübner 2002).
II. Ostatní
http://www.musica.cz/comp/jirackov.htm