Český hudební slovník osob a institucí

Hájek, Emil

Hájek, Emil, klavírista, hudební pedagog a skladatel, narozen 3. 3. 1886, Hradec Králové, zemřel 17. 3. 1974, Bělehrad (Srbsko).

Studoval na varhanním oddělení pražské konzervatoře u Josefa Jiránka (1899–1902), v kompozici byl žákem Antonína Dvořáka (1901–02). Spolu se svým bratrem, uznávaným houslistou Jaroslavem Hájkem, absolvoval četné koncertní cesty (1902–04). Působil jako ředitel kůru u sv. Havla v Praze (1904–08). Svou klavírní hru dále zdokonaloval v Berlíně u Konrada Ansorga (1908–09). Po tomto studiu se stal profesorem klavírní a orchestrální hry na hudebním učilišti v ruském Saratově (1909–21, hudební učiliště změněno na konzervatoř v roce 1912), po říjnové revoluci se stal vicerektorem (1917–18) a nakonec byl jmenován rektorem ústavu (1918–21). Po návratu do vlasti spolupracoval jako korepetitor s Janem Kubelíkem (1923–28). V následujícím období natrvalo přesídlil do Bělehradu. Získal místo ředitele Hudební školy Kornelije Stankoviče v Bělehradě. Od založení hudební akademie (1937) byl profesorem klavírní hry a později ředitelem klavírního oddělení této instituce. V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem tohoto ústavu. Často vystupoval jako koncertní klavírista, jeho repertoár obsahoval převážně díla Ludwiga van Beethovena. Byl uznávaným klavírním pedagogem, věnoval se též kompozici – např. Suita pro orchestr, etudy pro klavír. Redigoval řadu instruktivních děl pro klavír, spolupracoval s různými hudebními periodiky.