Český hudební slovník osob a institucí

Pražské mužské sbory

Pražské mužské sbory (Pěvecký kroužek Občanské besedy na Smíchově; Pěvecká šestnáctka Občanské besedy na Smíchově; Smíchovská šestnáctka; Smíchovské pěvecké sdružení Šestnáctka; Pěvecký sbor Smetana; Pražský pěvecký sbor Smetana), mužský pěvecký sbor, založen 1909, Praha-Smíchov.

Sbor byl založen v roce 1908 ze členů společnosti Mistři pěvci, která se pravidelně scházela v restauraci Na Plzeňce na pražském Smíchově a 5. ledna 1909 přijala název Pěvecký kroužek Občanské besedy na Smíchově, který byl ale následující roky mnohokrát měněn: Pěvecká šestnáctka Občanské besedy na Smíchově (1909), Smíchovská šestnáctka (1911), Smíchovské pěvecké sdružení Šestnáctka (1912). Číselná část pojmenování odkazuje na odznak spolku, kterým je šestnáctinová nota. Po první světové válce přijalo těleso název Pěvecký sbor Smetana (1918), ale brzy poté jej rozšířilo na Pražský pěvecký sbor Smetana, aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným sborem v Plzni. Prvním sbormistrem byl Stanislav Roubalík, ale velmi záhy sbormistrovství převzal Rudolf Černý (1909–26). Pod jeho vedením dosáhl spolek vysoké umělecké úrovně, získal několik ocenění v národních pěveckých soutěžích a podnikl také první zahraniční zájezdy (bývalá Jugoslávie, Holandsko, Polsko, Švýcarsko, Francie). Po odchodu Rudolfa Černého se ujal řízení tělesa František Spilka (1927–39), který rovněž se souborem podnikl řadu zahraničních zájezdů (Německo, Dánsko, Francie, Rakousko, Španělsko, Jugoslávie, Bulharsko, Turecko, Řecko). Po jeho onemocnění řídil spolek dočasně Jaromír K. Fürst, než jej vystřídal Oldřich Hilmera (1939–48). Pod jeho taktovkou provedl sbor souborné sborové dílo Bedřicha Smetany a téměř kompletní sborové dílo Josefa Bohuslava Foerstera. V roce 1944 oslavil spolek v Národním divadle v Praze pětatřicet let od svého vzniku a v dubnu 1948 se účastnil oslav stotřicátého výročí založení Národního muzea v Praze. Po smrti Oldřicha Hilmery se ujal vedení sboru Josef Plavec (1948–54), zároveň sbormistr Pěveckého sboru českých učitelů a Pěveckého sdružení východočeských učitelek. Po něm vedl sbor krátce Ludvík Král, žák Rudolfa Černého, než jej vystřídal Zdeněk Kostka (1954–59). Za jeho řízení provedl sbor několik premiér děl Josefa Bohuslava Foerstera i dalších autorů, například skladby Medynie Glogowská Emila Axmana (1922), Člověk Záboje Bláhy-Mikeše (1929) a další. V této době se těleso sloučilo se sborem Smetana Vršovice a dosáhlo tak nejvyššího počtu členů ve své historii (92 pěvců). V letech 1955–58 se sbor účastnil soutěží Lidové umělecké tvořivosti. V roce 1960 se ujal vedení spolku Vladimír Doležal (1960–92) a soubor po delší době znovu podnikl zahraniční zájezdy na mezinárodní soutěže (Festival písní a tanců na britském ostrově Man, třetí místo na mezinárodní pěvecké soutěži v britském Llangollenu a druhé místo na pěveckých závodech v italské Gorizii) a koncertní vystoupení (Švýcarsko, Francie, Maďarsko, Švédsko, Polsko, Švýcarsko, Itálie, Německo). V roce 1975 věnoval skladatel Zdeněk Lukáš souboru svoji skladbu Jaro se otvírá. Dalším sbormistrem se stal Michael Keprt (1992–99) a v roce 1996 uskutečnil spolek koncertní zájezd do Spojených států. V témže roce se sbor sloučil s Pěveckým sdružením pražských učitelů a Pěveckým sborem Typografia a od té doby společně vystupují pod názvem Pražské mužské sbory. V roce 1999 vystřídal Michaela Keprta na sbormistrovském postu Stanislav Pešička (1999–2005) a od roku 2006 je sbormistryní Valentina Shuklina. V současné době zhruba jedenáctičlenný sbor se pravidelně účastní domácích hudebních festivalů (Foersterovy Osenice, Mezinárodní sborový festival hudebního romantismu). V posledních letech premiéroval sbor řadu skladeb českých autorů, například Otci, op. 1 Jana Hanuše (Praha 2002), Memento Jiřího Laburdy (Praha, 2002), Pesso della liberta Mikiho Jelínka na text Václava Havla (Itálie, 2001) a další. Jiří Laburda věnoval sboru své Dva mužské sbory na slova lidové poezie a Mirek Kořínek skladbu Jaro v Hrusicích.