Český hudební slovník osob a institucí

Bariona Madelka, Šimon

Bariona Madelka, Šimon (přízviska: Oppolensis a Silesius; psán též Simon Bar; Bar Jona; Barjona), skladatel, narozen mezi lety 1530–1550 zřejmě v Opolí (Polsko), zemřel okolo roku 1598, Plzeň.

Místo jeho narození není doloženo, ale podle přízviska Oppolensis se odhaduje, že se narodil v oblasti polského Opolí. V tomto kraji, stejně jako ve Slezsku, bylo také běžné příjmení Madelka. V dochovaných rukopisech se nachází jeho jméno výhradně ve tvaru Šimon Bariona, v tiskem vydané hudbě se objevují alternativní jména Bar Jona či Barjona a příjmení Madelka.

Na západ Čech se přesídlil coby katolík pravděpodobně kvůli vrcholící reformační vlně v polovině 16. století. Stal se zde měšťanem a majitelem domu. Profesně patřil k řeznickému cechu; do jeho řad se v Plzni registroval roku 1575, v roce 1580 se stal mistrem řezníkem a roku 1585 byl přijat za člena rady starších tohoto cechu. Zemřel pravděpodobně během morové rány v Plzni roku 1598.

Je zapsán v seznamu skladatelů kancionálu v Klatovech. Podle dostupných zdrojů napsal na pětatřicet církevních opusů. Jako první mu vyšly tiskem Canticum Beatissimae virginis Mariae (osm čtyřhlasých chvalozpěvů, vydány Jiřím Nigrinem, Praha, 1581), které byly věnovány opatu z Teplé Janu Mauskönigovi, dochovaly se však jen fragmenty. Kompletně zachovaná je kolekce Sedm kajících žalmů pětihlasem vyzdobených (vydána Nicholasem Knorrem, Altdorf bei Nürnberg, Německo, 1586). Měla být údajně věnována proboštu chotěšovského kláštera Albertu Jordánovi z Mohelnice (avšak tato informace není ověřená). Kolekce obsahuje následující žalmy: Žalm 6: Domine ne in furore tuo arguas, Žalm 32: Beati quorum remissae sunt iniquitates, Žalm 38: Domine ne in furore tuo arguas me, Žalm 51: Miserere mei, Deus, Žalm 102: Domine exaudi orationem meam, Žalm 130: De profundis, Žalm 143: Domine exaudi orationem meam, Moteto: Quomodo confitebor tibi, Domine.

Kolekce žalmů se dočkala i audionahrávky v podání hudebních těles Gutta Musicae a Symposium Musicum Pragense za řízení Svatopluka Jányše (Panton 1992) či v pozdější transkripci Miloslava Klementa (Praha, Editio Bärenreiter 2007).