Český hudební slovník osob a institucí

Kopřiva, Václav Jan

Kopřiva, Václav Jan (též Koprziva; pseud. Urtica), skladatel, varhaník, kantor, hudební pedagog, narozen 8. 2. 1708, Brloh, zemřel 7. 6. 1789, Cítoliby.

Byl jedním z potomků rozvětveného mlynářského rodu. Základy svého hudebního vzdělání získal u svého kmotra, Martina Antonína Kaliny (1682–1730), jenž tehdy působil jako kantor a varhaník v Cítolibech. Do roku 1730 pobýval Václav Jan v Praze, kde po tři léta působil ve službách hraběte Jana Jáchyma Pachty jako jeden z hráčů jeho domácí kapely a při tom si rozšiřoval své praktické i teoretické hudební znalosti u Franze Josefa Dollhopha, magistra filozofie a uznávaného varhaníka působícího při chrámu sv. Františka u křižovníků s červenou hvězdou. Díky křižovníkům, kteří se vyznačovali nevšedním zájmem o hudbu a její aktuální vývojové trendy, se mladý Kopřiva seznámil mimo jiné i s kompozicemi Antonia Vivaldiho, jejichž inspirační vliv můžeme v jeho skladbách vysledovat i v průběhu dalších let. V hraběcích službách měl Václav Jan Kopřiva možnost setkat se s mladým Františkem Bendou a Jiřím Czartem. Skladby z tohoto raného období často podepisoval latinskou verzí svého jména, Urtica. Roku 1730 se vrátil do Cítolib, aby zaujal uprázdněného místa kantora a ředitele kúru v chrámu sv. Jakuba po svém zesnulém prvním učiteli M. A. Kalinovi. I zde zůstal v pachtovských službách, tentokrát pod patronátem vysoce hudbymilovného hraběte Arnošta Karla Pachty. Díky mimořádně vstřícné vrchnosti k hudebnímu umění a Kopřivovým hudebnickým i osobnostním kvalitám došlo v Cítolibech k nebývalému rozkvětu skladatelské aktivity místních hudebníků, vesměs přímých Kopřivových žáků. Václav Jan zde svou kompoziční i pedagogickou činností inicioval vznik bohaté skladatelské linie, jíž byl sám prvním představitelem, a jež je dnes často označována jako tzv. cítolibská skladatelská škola. Přímými následovníky odkazu Jana Václava Kopřivy byli jeho dva synové, Jan Jáchym Kopřiva (1754–92) a Karel Blažej Kopřiva (1756 – 85), dále Jan Adam Gallina (1724–73, syn M. A. Kaliny), Jan Janoušek (1717–50), Jakub Lokaj (1752–?), Jan Vent (1745–1801) a další.

V autorském odkazu Jana Václava Kopřivy je patrná orientace na chrámovou tvorbu, v níž se hudební řeč charakteristická pro vrcholné a pozdní baroko české provenience během skladatelova tvůrčího zrání pozvolna mísí s prvky nastupujícího klasicismu. Raný kompoziční styl tohoto autora reprezentuje například Offertorium ex D „Vox clamantis in deserto“, napsaný k poctě sv. Jana Křtitele. Mimořádným skladatelským počinem byla jeho Missa pastoralis in D, v níž je běžný latinský text glosován a interpolován českými výrazy a komentáři. Výzkumu cítolibských skladatelů a hudebníků se soustavně věnuje muzikolog a hudební skladatel Zdeněk Šesták.