Gregor, Bohumil

Gregor, Bohumil, dirigent a kontrabasista, narozen 14. 7. 1926, Praha, zemřel 4. 11. 2005, tamtéž.

Studoval pražské Jiráskovo gymnasium. Studium kontrabasového oddělení pražské konservatoře – jehož činnost byla za okupace přerušena v důsledku totálního nasazení – dokončil po osvobození. Dirigentské oddělení absolvoval u Pavla Dědečka a Aloise Klímy v roce 1949. Od roku 1945 působil přechodně jako kontrabasista a od roku 1947 jako dirigent v Divadle 5. května. Po Únoru 1948, kdy bylo toto divadlo sloučeno s Národním divadlem, zastával zde do roku 1949 funkci korepetitora a dirigenta. Na jeho umělecký růst a pozdější styl měl velký vliv Zdeněk Chalabala, pod jehož vedením působil v opeře Státního divadla v Brně v sezónách 1949/50 a 1950/51. Poté se vrátil do Národního divadla. Během prezenční vojenské služby byl v letech 1951–55 dirigentem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a vedoucím dirigentem v Armádní opeře. V prvém z těchto dvou těles zastával také funkce organizační povahy. V letech 1955–58 působil opět v Národním divadle.

Od sezóny 1958/59 do 23. 7. 1962 byl šéfem opery Státního divadla v Ostravě. Během svého působení doplnil tento operní soubor mnoha mladými pěvci (například Vojtěch Zouhar, Eva Gebauerová, Radmila Minářová a Alena Havlicová) a dirigenty (František Vajnar, Jan Štych). Bohumil Gregor se zde uplatnil jako velmi schopný a v práci disciplinovaný dirigent, který pod vlivem Zdeňka Chalabaly dirigoval hlavně české a ruské opery – Musorgského Borise Godunova, Dvořákovy opery Rusalka a Šelma sedlák, Spartaka Arama Chačaturjana a jiné. Během čtyř let v Ostravě nastudoval také několik moderních českých oper (například tyto československé premiéry: Trojanův Kolotoč 13. 2. 1960, Kašlíkův Krakatit 20. 5. 1961, Když růže tančí Karla Kupky spolu s Pauerovými Manželskými kontrapunkty 3. 2. 1962) a legendární inscenaci Janáčkových Výletů pana Broučka.

Od roku 1960 absolvoval několik zájezdů do zahraničí, například do Edinburghu, Stockholmu a Wiesbadenu. Od roku 1962 působil opět v Národním divadle (do roku 1969), jehož soubor dirigoval v Edinburghu v britské premiéře Janáčkovy opery Z mrtvého domu. V Národním divadle též samostatně nastudoval balet Slovanské tance (Antonín Dvořák). Zúčastnil se téměř všech zájezdů opery Národního divadla (do Ruska, Polska, Maďarska, Bulharska, Jugoslávie, Německa, Velké Británie, Švýcarska, Itálie, Španělska, Belgie, Rakouska, Holandska). V Národním divadle poté pracoval ještě v letech 1972–77, od roku 1977 pak byl ve svobodném povolání. Střídavě působil v letech 1966–69 v Královské opeře ve Stockholmu, 1969–72 ve Státní opeře v Hamburku, 1969 a 1970 v San Franciscu (jeho debutem ve Spojených státech amerických bylo provedení Janáčkovy Jenůfy v sanfranciské opeře v roce 1969), od roku 1972 v Nizozemské opeře v Amsterodamu, 1974 ve Filadelfii a Washingtonu.

V roce 1983 mu byl propůjčen titul Zasloužilý umělec. Roku 1999 se vrátil do Státní opery Praha, kde nastudoval světovou premiéru zapomenuté opery Bubu z Montparnassu od Emila Františka Buriana a působil zde jako hudební ředitel až do roku 2002. Jeho poslední nastudovanou operou byla světová premiéra La Roulette Zdenka Merty 17. 3. 2005 ve Státní opeře Praha.

Hostoval v řadě evropských zemí (Sovětský svaz, Německá spolková republika, Švýcarsko, Nizozemsko, Dánsko, Spojené státy americké), a přestože byl především operním dirigentem, projevoval svou univerzalitu také častým hostováním v symfonických tělesech českých (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu) i zahraničních, zejména nizozemských a německých. Výborné jsou jeho nahrávky (například Janáčkovy Její Pastorkyně, která vyšla u firmy EMI). Pro československou televizi dirigoval Kašlíkův Krakatit a Stravinského Mavru, švédská televize realizovala v jeho nastudování Janáčkovu Věc Makropulos, dánská televize Káťu Kabanovou od téhož autora. Je autorem několika nových nastudování Janáčkových oper v cizině – Věc Makropulos ve Stockholmu (1965) a Z mrtvého domu v Curychu (1978). Byl považován za jednoho z nejlepších janáčkovských interpretů své doby.

Pro jeho práci operního dirigenta byla charakteristická snaha o dokonalý výraz podmíněný spoluprací s režisérem (v ostravské éře zejména s Iljou Hylasem a Miloslavem Nekvasilem) a výtvarníkem (Vladimírem Šrámkem). Měl jedinečný cit pro dramatickou stavbu opery, vedl orchestr k jemně dynamicky odstíněné, rytmicky pregnantní a barevné interpretaci, jeho nastudování se vyznačovala mimořádnou zvukovou kvalitou a architektonicky vyváženou stavbou. Všechny složky (zpěv na jevišti, sbor, sóla a orchestr) byly v jeho nastudováních v ideální rovnováze. Gregor byl velkým znalcem Janáčka, s jehož dílem se začal seznamovat již v prvních letech svého působení a zejména pak v dobách brněnského angažmá pod vedením Chalabalovým. Kromě Janáčkových oper se specializoval na klasická díla italské, ruské (potažmo sovětské) a české provenience (Verdiho Othello, Straussova Salome, Pucciniho Madamme Butterfly, Musorgského Boris Godunov, Mozartův Don Giovanni a díla Smetany, Dvořáka a Martinů). Gregor byl jedním z největších českých poválečných dirigentů.