Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Chuchro, Josef

Tisk


Charakteristika: Violoncellista a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:3.7.1931
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.8.2009
Text
Literatura

Chuchro, Josef, violoncellista a pedagog, narozen 3. 7. 1931, Praha, zemřel 19. 8. 2009, tamtéž.

Jako šestiletý se učil hře na klavír, později (od 1939) i na varhany u svého otce. 1943 se stal ve hře na violoncello žákem Miloslava Köcka, 1944–46 byl soukromým žákem Karla Pravoslava Sádlo, u něhož potom dále studoval na pražské konzervatoři (1946–50) a na Akademii múzických umění (1950–53). Od 1950 samostatně sólově koncertoval, od 1961 byl jmenován sólistou České filharmonie. V roce 1965 dodatečně absolvoval pražskou konzervatoř, na které poté působil jako pedagog (1965–92). Od 1967 dosud je pedagogem AMU (1969 docentem, 1990 profesorem). V letech 1990–97 byl  děkanem Hudební fakulty AMU, od 2000 do 2003 vedl katedru strunných nástrojů HAMU. Od roku 1961 byl sólistou České filharmonie. Chuchro působí v porotách a vede mistrovské kursy v ČR i v zahraničí.

Josef Chuchro získal za své interpretační výkony  řadu prestižních ocenění (Čestné uznání v soutěži MHF Pražské jaro – 1950, třetí cena v soutěži v Berlíně – 1951, druhá cena v soutěži v Bukurešti – 1953, první cena v soutěži MHF Pražské jaro – 1955, první cena v soutěži Pabla Casalse v Mexiku – 1959). V roce 1967 získal Cenu Svazu československých skladatelů za souborné provedení sonát Ludwiga van Beethovena, v roce 1974 medaili Bedřicha Smetany za zásluhy o rozvoj české hudby, v roce 1984 získal medaili Roku české hudby za soubornou nahrávku díla Bohuslava Martinů, v roce 2003 Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za pedagogickou činnost a téhož roku Medaili Josefa Hlávky za mimořádné zásluhy o slávu české violoncellové školy. V Kanadě mu byla udělena medaile Award of Merit (1977).

Od roku 1952 je členem Sukova tria. Jako sólista a  komorní hráč vystoupil ve 33 státech na všech kontinentech. Spolupracoval se světově proslulými dirigenty (mimo jiné Wolfgang Sawalisch, Lovro von Mataćić, Dean Dixon, Gennadij Rožděstvěnskij, Serge Baudo, André Previn, Kurt Masur, Roberto Benzi, Akeo Watanabe a další). Se synem Janem založil 1979 Pražské violoncellové duo. Pro gramofonové firmy Supraphon, Panton , Nippon–Columbia, DGG a další a pro domácí i zahraniční rozhlas a televizi nahrál  téměř osm desítek sólových a komorních skladeb (mimo jiné Koncert h moll, op. 104 Antonína Dvořáka, Koncert č. 1 op. 33 Camilla Saint–Saënse, Variace na rokokové téma, op. 33 Piotra Iljiče Čajkovského, Trojkoncert C dur, op. 56 Ludwiga van Beethovena, dále Koncert č. 1 pro violoncello a orchestr H. 196, Concertino pro housle, violoncello, klavír a malý orchestr, H. 143 a dále Sonáty č. 1, H. 277, č. 2, H. 286 a č. 3, H. 340 a Nocturna č. 1, 2, 3 a 4, H. 189 Bohuslava Martinů, dále sonáty op. 5, č. 1, op. 5, č. 2, op. 69, op. 102, č. 2 a Variace G dur, F dur a Es dur Ludwiga van Beethovena. Četné nahrávky pořídil Chuchro ze  skladeb soudobých autorů (mimo jiné Musica concertante Jana Hanuše, Sonáta Luboše Sluky, Pět dramatických sekvencí Věroslava Neumanna a další). Se Sukovým triem nahrál mimo jiné souborně Klavírní tria Ludwiga van Beethovena, Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka, dále Trio g moll Bedřicha Smetany, Trio c moll a Elegii Josefa Suka, Trio Viktora Kalabise a jiné.

Chuchrův obsáhlý repertoár zahrnuje dále skladby Antonia Vivaldiho, Georga Friedricha Händla, Josepha Haydna, Franze Schuberta, Claude Debussyho, Sergeje Prokofjeva, Samuela Barbera, Leoše Janáčka, Jiřího Pauera, Luboše Fišera, Lubora Bárty a dalších.
U osobitého Chuchrova interpretačního projevu bývá oceňován sytý, kultivovaný tón, smysl pro styl a zejména vřelost podání lyrických partií hraných děl.
Chuchro vychoval desítky vynikajících violoncellistů, mimo jiné Jaroslava Kulhana, Daniela Veise, Mikaela Ericssona, Michala Kaňku, Eugena Procháce, Jiřího Bártu, Františka Hosta, Vladimíra Leixnera a jiné. Příležitostně psal i odborné recenze koncertů.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Čeští koncertní umělci – instrumentalisté (1983).
MEH.
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (1998).
Encyklopedie Diderot (1999).
Kdo je kdo, osobnosti české současnosti (2002).
Who is…? V České republice (Hübners blaues Who is Who, 2002).
Ottova všeobecná encyklopedie (2003).

II. Ostatní
Šefl, Vladimír: Josef Chuchro (Hudební rozhledy 19, 1957, č. 2, s. 78).
Holzknecht, Václav: Vrcholný Martinů J. Chuchra a J. Hály (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 2, s. 82).
Jirko, Ivan: Janigro – Tortelier – Chuchro (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 12, s. 512).
Šefl, Vladimír: Osobní premiéra (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 24–24, s. 995).
Měrka, Ivan: Violoncello (1995).

Petar Zapletal
Datum poslední změny: 14.11.2006