Český hudební slovník osob a institucí

Krušnohorské divadlo

Krušnohorské divadlo (Divadlo severu; Městské divadlo Teplice-Šanov; Krajské krušnohoské divadlo), zahájení činnosti 1874, ukončení činnosti 30. 6. 1994.

První divadlo, které vzniklo v Teplicích, nechal vystavět rod Clary-Aldryngenů na teplickém panství roku 1751 a zpočátku sloužilo pouze majiteli zámku a zvané aristokratické společnosti. Roku 1789 bylo přestavěno, rozšířeno a směli jej navštěvovat i lázenští hosté a obyvatelé Teplic. Rozrůstajícímu se lázeňskému městu přestalo v polovině 19. století kapacitně vyhovovat, a proto byla v roce 1872 zahájena výstavba nové divadelní budovy. O dva roky později bylo divadlo slavnostně otevřeno a do tohoto roku je datován vznik stálého činoherního a operního souboru. V roce 1919 divadlo vyhořelo a z celého objektu se zachovala jen kavárna a obvodové zdivo. Pro město byla obnova divadla naštěstí samozřejmostí a již v dubnu roku 1924 byla nová budova slavnostně otevřena Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští.

Repertoár zahrnoval opery, operety a činohry výhradně v německém jazyce. Pronikání českého slova na jeviště zaznamenáváme ovšem již v první polovině 20. století, kdy teplickému divadlu bylo povoleno uskutečnit čtyřicet českých představení ročně. Tehdy se na plakátech z roku 1924 objevily tituly jako Strakonický dudák, Lucerna, Věc Makropulos, Večer tříkrálový a další. Dříve než se podařilo vytvořit kvalitní české divácké zázemí, zavládla němčina městem i divadelním repertoárem nekompromisně znovu, a to až do května 1945.

Okamžitě po osvobození Československa se do divadla vrátilo několik českých zaměstnanců a ti začali ihned jednat o dalším osudu této instituce. Vzhledem k absenci českých muzikantů v této oblasti bylo 11. května 1945 na ministerstvu kultury rozhodnuto, že bývalá budějovická Jihočeská zpěvohra a část její činohry dostane k dispozici teplické divadlo. Po okupaci byl celý soubor nucen uvolnit divadlo Němcům a přesídlit do Tábora. Během války byly pak soubory rozpuštěny a budova jejich mateřské scény byla značně poškozena. K znovuobnovení českobudějovického divadla po válce nedošlo, ale jejím členům bylo nabídnuto účinkování právě v Teplicích. Již 2. června 1945 bylo osmdesát členů divadla z Českých Budějovic přestěhováno do Teplic a krátce nato začalo nově vzniklé těleso zkoušet. Uměleckým vedoucím se stal režisér Tadeáš Šeřínský, administrativním ředitelem Bohumír Kristejn (bývalý ředitel českobudějovického divadla) a šéfem opery Josef Bartl. Provozovatelem se stala Ústřední rada odborů a byl přijat název Divadlo severu. Představením Smetanovy Prodané nevěsty se první česká scéna v Teplicích slavnostně otevřela 24. června 1945. 29. června se představil i činoherní soubor s inscenací Maryši bratří Aloise a Viléma Mrštíků. Operetní soubor, jenž byl součástí opery, uvedl 2. července Nedbalovu Polskou krev.

K první velké reorganizaci, které později provázely divadla v Teplicích, Ústí nad Labem a Mostě několik dalších let, došlo hned na podzim roku 1945. Teplická opera včetně operetní složky byla zrušena a aktivní zde zůstala pouze činohra pod vedením Tadeáše Šeřínského. Nedlouho poté byla do Teplic převedena opereta z Mostu s ředitelem Vladimírem Smetanou a šéfrežisérem Karlem Smažíkem. Ze zrušeného teplického orchestru odešla většina muzikantů do nově se zakládajícího operního souboru v Liberci a dirigent Josef Bartl přijal nabídku z Karlových Varů, kde na jaře 1946 vzniklo ojedinělé zřízení Ústecko-karlovarské opery, jež měla dvě pracoviště a dva provozovatele (v Ústí nad Labem a Karlových Varech).

Divadlo severu bylo přejmenováno na Městské divadlo Teplice-Šanov a v sezóně 1945/46 uskutečnilo více než čtyřicet premiér. Velké operety měl na starosti Karel Smažík a drobnější hudební komedie studoval Kamil Olšovský. Opereta fungovala v Městském divadle Teplice-Šanov pouze jedinou sezónu. Po ročním působení bylo rozhodnuto o vrácení operetního souboru zpět do Mostu a až do roku 1949 disponovalo teplické divadlo pouze činoherním souborem.

Po zrušení zemského zřízení a ustanovení Ústeckého kraje nabylo 1. srpna 1949 platnost rozhodnutí Krajského národního výboru ke sloučení tří souborů. Divadla z Ústí nad Labem, Teplic a Mostu byla sloučena do jedné instituce s názvem Krajské krušnohorské divadlo s tím, že činohra a lidová zpěvohra bude provozována v Teplicích, opera v Ústí na Labem a činohra v Mostě. Uměleckým ředitelem Krajského krušnohorského divadla byl jmenován Tadeáš Šeřínský, jehož ředitelství sídlilo v Teplicích. O rok později, po odchodu Tadeáše Šeřínského, se stal ředitelem Krajského krušnohorského divadla Jan Pacl, který se stal i šéfem a režisérem operety. Jan Pacl začal v Teplicích budovat operetní soubor, od kterého očekával, že bude schopen zvládat i nejnáročnější operetní díla. Na post šéfdirigenta přijal Františka Poppa, jehož dirigentské schopnosti umožňovaly náročná díla do programu zařazovat. Do angažmá byli přijati i tenorista Drago Čáslavský, Růžena Ječmenová a postupně další mladí nadaní zpěváci. Do repertoáru byla zařazena díla Vinobraní, Polská krev (Oskar Nedbal), Krásná Helena, Orfeus v podsvětí (Jacques Offenbach), Cikánský baron, Netopýr (Johann Strauss) a další. Nutno dodat, že za působení Jana Pacla se velmi často uváděla i díla sovětských autorů, která byla hojně reprízována, např. Tabákový kapitán (Vladimír Ščerbačev), Poplach mezi děvčaty, Trembita, Píseň tajgy (Jurij Miljutin) nebo Svatba v Malinovce (Boris Alexandrov). Tato díla byla prováděna i v rámci týdnů sovětských her nebo na Festivalu sovětských her, který Krajské krušnohorské divadlo uskutečnilo v roce 1952, a jehož se zúčastnilo Národní divadlo, Divadlo československé armády, Divadlo Stanislava Kostky Neumanna a Divadlo Josefa Kajetána Tyla.

Při nové reorganizaci severočeského divadelnictví bylo v roce 1952 společné ředitelství tří divadel zrušeno a z kombinátu Krajského krušnohorského divadla se staly tři samostatné umělecké soubory s vlastním vedením. Název Krušnohorské divadlo zůstal teplické scéně. V jubilejním desátém roce své existence uspořádaly všechny tři soubory divadla (opereta, činohra a loutkové divadlo) na 500 zájezdů.

Koncem roku 1956 ukončil ředitel Jan Pacl svou činnost v Teplicích a na jeho místo nastoupil 1. ledna 1957 Ivan Glanc, který dosud působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Glanc vedl teplické divadlo pouze něco málo přes jednu sezónu, ale za jeho ředitelování divadlo zažilo důležitý zvrat. K 15. červenci 1958 byla rozpuštěna činohra. Ta se se svými diváky rozloučila inscenacemi, které provedla v posledních dvou sezónách: Úklady a láska (Fridrich Schiller), Matka (Karel Čapek), Optimistická tragédie (Vsevolod Višněvskij), Opory společnosti (Henrik Ibsen) a další. Po Ivanu Glancovi přebral vedení divadla na deset let Karel Melichar-Skoumal.

25. dubna 1959 se teplický soubor zasloužil o provedení československé premiéry Jurije Miljutina Polibek Čanity, o jejíž režiii se postaral Oldřich Nový. Další československá premiéra se uskutečnila hned v následujícím roce, kdy na teplickém jevišti zazněla opereta Bolero od Eberharda Schmidta a Otto Schneidereita. V témže roce navštívili divadlo i sovětští skladatelé Tichon Chrennikov a Dmitrij Kabalevskij, který oddirigoval představení svého díla Vesna zpívá.

Od podzimní sezóny 1963 došlo k další velmi zásadní reorganizaci teplického divadla. Počet uměleckých pracovníků operety byl značně snížen. Zkrácení stavu pracovníků se dotklo všech složek souboru (orchestru i baletu, byl zrušen pěvecký sbor). V tomto rozhodnutí můžeme spatřovat prvopočátek konce operetního souboru. Reorganizací se divadlo změnilo na malou hudební scénu, která byla schopna produkovat pouze menší operetní díla. S obdobím velkých operet se divadlo rozloučilo dílem Johanna Strausse Královnin krajkový šátek.

O dalším sloučení Krajského krušnohorského divadla se jednalo na počátku roku 1968. Divadlo mělo být sloučeno se Státním divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. 16. ledna téhož roku byla dokonce fúze divadel odsouhlasena, ale dne 25. června na zasedání Krajského národního výboru rada toto usnesení zrušila a divadla pokračovala ve své činnosti jako doposud. Novým uměleckým ředitelem byl k 1. srpnu zvolen Ilja Bureš. Burešovým cílem bylo navrátit se ke klasickým operetám. Ovšem kvůli nedostačujícímu obsazení musely být prováděny škrty, čímž byly operety značně ochuzeny a ztrácely na kvalitě. Na konci roku 1971 byl Ilja Bureš sesazen z funkce ředitele a k 1. lednu 1972 byl na tuto pozici jmenován Tadeáš Šeřínský, který zde působil už v letech 1945–50. V době normalizace se situace stále zhoršovala. Umělecká úroveň souboru neustále klesala. Nedostatek stálých uměleckých pracovníků byl řešen výpomocemi. Např. v roce 1985 čítal pěvecký sbor pouze jedenáct zpěváků. V roce 1981 vystřídal Tadeáše Šeřínského ve funkci ředitele Vlastimil Chudlanský, který zde působil až do roku 1987, poté na jeho místo nastoupil Zdeněk Lavička. Po roce 1989 se stupňovaly problémy s financováním provozu divadla. V roce 1992 byly uvedeny premiéry inscenací Charleyova teta (Brandon Thomas), Země úsměvů (Franz Lehár) Vídeňská krev (Johann Strauss ml., nastudování stávající inscenace v němčině) a scénický koncert Světem operetních melodií. V roce 1993 odstoupil z funkce ředitele Zdeněk Lavička a do čela souboru byl dosazen František Veselý. Toho roku byla uvedena Fialka z Montmartru (Emmerich Kálmán), Tisíc a jedna noc (Johann Strauss) a Paní Marjánka, matka pluku (Josef Kajetán Tyl). 15. března 1994 se na Okresním úřadě uskutečnilo jednání za přítomnosti zástupců Okresního úřadu Teplice, Městského úřadu Teplice, nájemce budovy divadla a ředitele operetního souboru Františka Veselého, kde bylo rozhodnuto o ukončení činnosti stávajícího divadelního souboru Krušnohorského divadla Teplice k 30. červnu 1994. Okresní úřad nemohl splnit požadavky souboru na každoroční poskytování příspěvku na provoz divadla a nebyl přijat ani jeden z návrhů na transformaci divadelního souboru. V posledním roce existence byla v lednu uvedena premiéra Polské krve a ještě v dubnu Kabaret. Poslední zájezd soubor uskutečnil 22. června 1994 do Ústí nad Labem a posledním představením v domovském divadle byla Polská krev v posledním dni existence souboru - 30. června 1994.