Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Jenčík, Joe

Tisk

(Jenčík, Josef)

Charakteristika: Tanečník, choreograf

Datum narození/zahájení aktivity:22.2.1893
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.5.1945
Text
Literatura

Jenčík, Joe (vl. jm. Jenčík, Josef), tanečník, choreograf, narozen 22. 10. 1893, Praha, zemřel 10. 5. 1945, tamtéž.
 
Vyučil se strojním zámečníkem, tanec začal v sedmnácti letech studoval soukromě. Po roce 1912 už tančil ve sboru Národního divadla v Praze a byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech. Pak musel za první světové války narukovat a po návratu z haličské fronty působil v pražských kabaretech jako tanečník a choreograf, mimo jiné i v kabaretu Červená sedma, kde tančil sugestivní scénu Tanec s mrtvou. Krátce působil jako umělecký ředitel kabaretu Lucerna, poté dostal angažmá v Osvobozeném divadle, kam přivedl i svou taneční skupinu Šest děvčátek z Lucerny, jež záhy prosluly jako Jenčíkovy girls. Do roku 1936 připravil choreografie pro řadu revue Voskovce a Wericha (například Fata morgana, Svět za mřížemi, Kat a blázen, Caesar). Od roku 1932 zároveň hostoval jako choreograf v Národním divadle v Praze. Po roce 1937, kdy se stal řádným členem baletu Národního divadla, začal spolupracovat s baletní mistrní ruského původu Jelizavetou Nikolskou. Oba byli výrazné osobnosti, ale zcela rozdílných povah. V roce 1943 Jenčík musel z Národního divadla odejít. Za svého působení zde vytvořil choreografie tanců do operních inscenací a šest velkých baletů (Lašské tance Leoše Janáčka, Krysaře Pavla Bořkovce, Krále Lávru Jaroslava Křičky a další). Podílel se na choreografii více než 70 filmů (Pudr a benzin). Také se věnoval tzv. davové choreografii v rámci masových vystoupení (II. Dělnická olympiáda, 1927; IX. Všesokolský slet, 1932). S jazzem a jím ovlivněnou populární hudbou udržoval však Jenčík i nadále alespoň příležitostný kontakt, v listopadu 1940 například účinkoval jeho čtrnáctičlenný balet v Lucerně v představení Deset klavírů–pantomima–jazz. Vedle odborných studií a článků psal i romány (Zloděj kroků, Byly ztráty na mrtvých) a baletní libreta. Před koncem okupace vypracoval projekt poválečné organizace českého baletu, ale předčasná smrt mu zabránila podílet se na její proměně.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
 
II. Ostatní
Rey, Jan: předmluva k Jenčíkově knize Taneční letopisy (Praha 1946).
Rey, Jan: Nad dílem Josefa Jenčíka – předmluva ke knize Skoky do prázdna (Praha 1947).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo (Praha 1957).
Dorůžka, Lubomír, Poledňák, Ivan: Československý jazz (Praha 1967).
 
Jana Sobotková
Datum poslední změny: 12.3.2008