Český hudební slovník osob a institucí

Steinerová, Marie

Steinerová, Marie, pěvkyně-sopranistka, narozena 10. 1. 1923, Mladá Boleslav.

Narodila se jako Marie Štrosová do rodiny operní pěvkyně a činoherního herce. Matka Marie Minářová-Štrosová působila po olomouckém a bratislavském angažmá v letech 1929–31 v brněnské opeře. Marie Štrosová se učila od dětství hře na klavír a navštěvovala baletní školu Iva Váni Psoty a Máši Cvejičové. Základní školu vystudovala ještě v Brně, na gymnázium a konzervatoř docházela v Praze. Zde studovala nejprve u Hilberta Vávry, později u Běly Chalabalové-Rozumové. Ještě za studií získala v sezóně 1942/43 angažmá v Divadle Vlasty Buriana a po boku tohoto herce si zahrála i hlavní ženskou roli Anči ve filmu Ryba na suchu. V letech 1945–46 hrála ve Velké opeře divadla 5. května v Praze (dnes Státní opera Praha). V roce 1943 debutovala v ostravském divadle v hlavní roli v Dvořákově Rusalce a v letech 1946–48 zde získala stálé angažmá. V Ostravě hrála např. Mařenku v Smetanově Prodané nevěstě a Jenůfu v Její pastorkyni Leoše Janáčka. V roce 1948 byla angažována jako sopranistka v opeře Státního divadla v Brně, kde zůstala až do odchodu do penze v roce 1981.

Vrcholným uměleckým obdobím se pro ni stala především padesátá a šedesátá léta. Byla představitelkou především janáčkovských rolí a největší úspěchy slavila v roli Kostelničky v Její pastorkyni (1952, 1961, 1972). Absolvovala s ní i svá studia na konzervatoři a v roce 1954 za ni získala cenu Emmy Destinnové. V roli Kostelničky hostovala i v dalších divadlech: v Praze, Plzni, Opavě, Hukvaldech, ale také v Německu a Lucembursku. Hrála i mnoho dalších Janáčkových postav: Matku Míly v Osudu (1958), Šárku ve stejnojmenné opeře (1958), Kabanichu v Káti Kabanové (1968) a Emilii Marty ve Věci Makropulos (1957 1982).

Ztvárnila role i v dalších operách českých skladatelů, např. Bedřicha Smetany (Anežka v opeře Dvě vdovy, 1950; Milada v Daliborovi, 1953; Ludmila v Prodané nevěstě, 1960, titulní role v Libuši, 1952), Antonína Dvořáka (Kněžna a Máma v opeře Čert a Káča, 1950, 1980; Cizí kněžna v Rusalce, 1951), Zdeňka Fibicha (titulní role v opeře Šárka, 1950), Jaroslava Kvapila (Gusta v Pohádce máje, 1955), Emila Františka Buriana (Lízalka v Maryši, 1970) aj. Hrála i ve světových operách: titulní roli ve Verdiho Aidě (1948), Leonoru v Beethovenově Fideliu (1953), Donu Elvíru v Mozartově Donu Giovannim (1958), titulní roli v Pucciniho Tosce (1958) a Marinu v Musorgského Borisi Godunovi (1951) v Chalabalově nastudování. V sezoně 1958/59 zpívala roli Maršálky ve Straussově Růžovém kavalíru v budapešťské opeře a v letech 1962–65 hostovala v hlavní roli ve Straussově Elektře v Národním divadle v Praze. Budapešťské angažmá bylo jejím jediným zahraničním výjezdem, další cesty jí za tehdejšího totalitního režimu nebyly povoleny.

Věnovala se také koncertní činnosti, poprvé zpívala v roce 1943 v Praze písně Jindřicha Jindřicha, v letech 1947–48 vystupovala na koncertech v Polsku. Na pěvecké soutěži o cenu Emmy Destinové zpívala písně Klementa Slavického. V letech 1963–69 vyučovala sólový zpěv na brněnské konzervatoři a poté učila operní a muzikálový zpěv na JAMU. Působila také jako hlasová poradkyně.

Marie Steinerová je vynikající umělkyní dramatického sopránu se znamenitou pěveckou technikou a bezprostředním hereckým projevem. Za svůj život nastudovala více než padesát rolí. Uměla vystihnout charakteristiku a psychologické jádro postav i zahrát dramaticky působivé role. Měla smysl pro slohovou jemnost, její projev hýřil výrazovými prostředky. Díky přirozenému talentu, který dále cílevědomě rozvíjela, se stala excelentní představitelkou především janáčkovských rolí. V roce 2004 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera a v roce 2008 cenu DIVA.