Český hudební slovník osob a institucí

Vrbík, Stanislav

Vrbík, Stanislav, varhaník, sbormistr a skladatel, narozen 8. 6. 1907, Jablunkov, zemřel 2. 9. 1987, Olomouc.

Studoval na gymnáziích ve Vyškově, v Olomouci a v Litovli, maturitu složil roku 1930. Soukromě se vzdělával ve varhanní hře u Antonína Petzolda (druhá polovina 20. let), hru na klavír a kompozici rozvíjel – rovněž privátně – u Jaroslava Kvapila v Brně (1933–34).

V letech 1924–28 hrál na varhany a řídil hudbu v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci, přivydělával si také jako příležitostný varhaník u sv. Michala, sv. Mořice a v kapli tehdy ještě blahoslaveného Jana Sarkandra. Celoživotně byl spjat s dómem sv. Václava v Olomouci: od 1. 6. 1928 až do smrti zastával funkci varhaníka, od 31. 8. 1928 zde několik let působil i jako choralista, v období 1. 10. 1975–31. 8. 1985 řídil kůr jako kapelník a ředitel (od 1. 1. 1976). Vedle angažmá na dómě vykonával celou řadu hudebních profesí. Působil jako jazzový hráč, korepetitor v divadle, v baletních odděleních Lidových škol umění v Přerově a ve Vyškově i v oddílu moderní gymnastiky při UP v Olomouci, učitel houslí, klavíru a varhan při Parku kultury a oddechu v Olomouci, v Kulturním a společenském středisku a Městském domě osvěty v Olomouci a v Lipníku nad Bečvou. V oboru varhanní hry vychoval na 50 žáků, k nimž patřil např. František Kolavík, Zbyněk Štěpánek nebo Martin Látal. K Vrbíkovým zásluhám o rozvoj olomoucké hudební kultury patřilo pořádání varhanních nokturen v katedrále, na nichž byla v letech 1978–1985 uváděna díla klasiků i soudobých autorů prostřednictvím mladých talentovaných varhaníků.

Od gymnaziálních let komponoval. V jeho odkazu zaujímá nejvýznamnější místo hudba chrámová. Je autorem 17 mešních cyklů, 15 duchovních kantát a 40 opusů ve varhanním oboru, z nichž zaujaly zvláštní místo čtyři koncerty (D dur op. 94, 1969, G dur op. 99, 1971, g moll a C dur op. 104, 1972), triptych Contemplationes (1970) a Preludium a Postludium G dur pro troje varhany (1983). Zkomponoval rovněž několik desítek mešních vložek (např. antifona Svatý Václav, 1980).  Realizoval se i ve světské hudební oblasti. Komponoval symfonie, balety, scénické hudby k činoherním inscenacím a hudby k filmům. Vokálně-instrumentální obor v jeho tvorbě zastupuje opera Mariánský sloup (1935), světská kantáta (Kantáta o vlasti op. 121, 1979) a několik operet. Je také autorem skladeb klavírních a komorních, písní s doprovodem klavíru, z nichž některé jsou na esperantské texty, ženských, mužských a dětských sborů či scénického melodramu. Zvláštní postavení zaujímají díla experimentální, která využívala soudobých kompozičních metod jako práce s magnetofonovým pásem (Koncert G dur, op. 99, 1971) či dodekafonie (Spirála, 1969). Svým varhanním žákům věnoval řadu instruktivních skladeb i metodické příručky ABC hry na varhany (1965–71) a Návod k varhanní improvizaci (1983) a Improvizace. Některé z kompozic vyšly tiskem u Holuba v Holicích a O. Pokoje v Brně.

Vrbíkovo dílo lze – až na výjimky – charakterizovat jako tradicionalistické. Melodická složka jeho skladeb čerpá z tradice smetanovské, harmonická složka navazuje na dědictví Karla Steckra, postřehnout lze i modalitu. Některé rané kompozice jsou ovlivněny taneční hudbou a jazzem. Velkou Vrbíkovou devízou je propracovaný varhanní doprovod, který plní funkci nejen podpůrnou, ale i – vzhledem k vokálním partům – kontrastní, a umocňuje výraz textu.

Vrbík byl činný i v literárním oboru. Je autorem několika básnických sbírek (např. Hlasy z temnot, 1940, a Písně hvězdných nocí, 1943–1945), jeho romány a povídky (např. Ve stínu katedrály, 1931, Stříbrný most, 1939 či Setkání,1945–46) bývají řazeny ke spiritualistické literatuře. Působil také jako redaktor deníků Našinec a Lidové noviny, revue Archaa nakladatelství Čeňka Berana v Olomouci. Texty na odborná témata (varhanní hudba, improvizace, kompozice, umělecká tvorba), ale i posudky uměleckých děl, komentáře současného dění, referáty o knihách a vlastivědné články publikoval v denících Pozor, Moravsko-slezský deník a Moravský večerník, časopisech Index a Československý varhaník. V beletrii používal umělecký pseudonym Jindřich Maria Slavík, vlastivědné práce v deníku Pozor publikoval pod krycím jménem A. V. Hron (Staré pověsti moravské).

O Vrbíkově umělecké činnosti referovaly deníky Stráž lidu, Svobodné slovo a Lidová demokracie.