Český hudební slovník osob a institucí

Hořický, Josef

Hořický, Josef (vl. jm. Šafránek), pěvec-barytonista, narozen 23. 4. 1914, Hořice (Podkrkonoší), zemřel 18. 5. 1985, Plzeň.

Narodil se v rodině hospodáře, vyučil se u svého strýce truhlářem, ale od mládí inklinoval k hudbě. Ve mladém věku založil s dvěma svými přáteli trio, se kterým vystupoval ve volném čase ve východních Čechách, mimo jiné také v Hradci Králové, kde si jeho talentu povšiml hudební pedagog Ferdinand Pour. Ten chlapci nabídl, že jej bude zdarma vyučovat a dal mu tak první základy hudebního vzdělání a také doporučení pro Hilberta Vávru do Prahy. V Praze studoval zpěv u Louise Kadeřábka (1938−39), již zmíněného Jana Hilberta Vávry (1941−42), Nectar Flondor (1942−44), Zdeňka Knittla (1944−50) a u Bronislava Choroviče (1953−55). Jako pěvec-tenorista získal angažmá ve Velké operetě v Praze (1938−40), v kavárně Vltava s orchestrem Jaroslava Maliny, dále v kladenské operetě (1941/42; zde přijal na doporučení ředitelky divadla Števy Langerové pseudonym Hořický podle místa svého narození) a v Tylově divadle v Nuslích (1942−45). Spolupracoval také s rozhlasem (s Vlastislavem Antonínem Viplerem, Františkem Antonínem Tichým a dalšími). Po uzavření divadel během okupace objížděl jako člen Hudební a artistické ústředny česká města. V roce 1946 získal angažmá v opavském divadle (Bedřich Smetana: titulní role v opeře Dalibor, Vítek ve Smetanově Tajemství). Po návratu do Prahy byl angažován v Karlíně (1947/48, např. titulní role v Králi tuláků v režii Emila Františka Buriana) a poté v Plzni (1948−50, např. princ v Dvořákově Rusalce, José v Bizetově Carmen, Alfréd v Traviatě Giuseppe Verdiho atd.). V roce 1950 přešel k barytonovým rolím. Pohostinně vystupoval také v Národním divadle v Praze. V tenorových rolích vynikl především jako Bolo (Oskar Nedbal: Polská krev), Villon (Rudolf Friml: Král tuláků), Otavio (Franz Lehár: Giuditta), Paganini (Franz Lehár), po přechodu k barytonovému repertoáru jako Mazepa (Pjotr Iljič Čajkovskij), Laminger (Karel Kovařovic: Psohlavci), Revírník (Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky) a další.