Biber, Heinrich Ignaz Franz
(Bieber)
Charakteristika: skladatel, houslista, kapelník
Datum narození/zahájení aktivity:12.8.1644
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.5.1704
Text
Biber, Heinrich Ignaz Franz von, skladatel, houslista, kapelník, narozen 12. 8. 1644, Stráž pod Ralskem (Wartenberg), zemřel 3. 5. 1704, Salcburk.
Základy hudebního vzdělání získal s největší pravděpodobností ve svém rodišti, patrně od varhaníka Wieganda Knöffeeho. Ve studiích pokračoval na některém z jezuitských gymnázií v českých zemích, což nepřímo potvrzuje fakt, že nejpozději od šedesátých let 17. století udržoval přátelský vztah s Pavlem Josefem Vejvanovským studujícím tehdy na jezuitském gymnáziu v Opavě. Ve stejné době se mohl rovněž seznámit s pozdějším ředitelem kůru olomoucké katedrály Philippem Jakobem Rittlerem. Roku 1666 navštívil dvůr knížete Johanna Christiana Eggenberga v Českém Krumlově. Následně, ještě před rokem 1668, působil u bratra knížete Johanna Christiana, Johanna Seyfrieda Eggenberga v Grazu. V roce 1668 vstoupil do služeb olomouckého biskupa knížete Karla Liechtensteina-Castelcorno, snad i díky skutečnosti, že Biberovo rodiště bylo součástí panství biskupova bratra Maxmiliána. Biber zastával v biskupově kroměřížském sídle pozici komorníka a také hudebníka v biskupské kapele řízené Pavlem Vejvanovským. Zde si Biber získal popularitu výjimečnými schopnostmi na poli houslové hry. Své hudební dovednosti rozvíjel patrně ve Vídni, pravděpodobně u Johanna Heinricha Schmelzera. Z doby Biberova kroměřížského působení není známo větší množství jeho skladeb. Dle Jiřího Sehnala zde komponoval například některé ze sonát později zařazených do sbírky Sonatae tam aris quam aulis servientes vydané v Salzburgu, či známou Sonata violino solo representativa napodobující hlasy ptáků a jiných zvířat.
Roku 1670 pověřil biskup Bibera a jednoho ze svých trubačů nákupem hudebních nástrojů u houslaře Jakoba Steinera v tyrolském Absamu. Již před začátkem cesty pomýšlel Biber na útěk z biskupových služeb. Tento záměr byl po Biberově odjezdu vyzrazen biskupovi. Biskup proto nařídil svému známému v Hallu u Absamu, aby oba hudebníky zadržel. Biber však do Absamu nedojel. Zůstal v Salcburku, kde získal zaměstnání u tamního arcibiskupa Maxmiliána Khuenburga, a to i bez propuštění z poddanství od původního zaměstnavatele. Tento radikální čin měl pochopitelně značně negativní dopad na vztah mezi olomouckým biskupem a Biberem, o čemž svědčí jednak zmínky v korespondenci Johanna Heinricha Schmelzera, ale také skutečnost, že biskup propustil svého komorníka z poddanství až o šest let později. Zmíněný přečin měl však paradoxně velmi kladné důsledky. Snad ve snaze udobřit si svého původního zaměstnavatele zasílal Biber z nového působiště do Kroměříže autografy svých nejnovějších skladeb, které se staly jednou z nejcennějších částí kroměřížské biskupské hudební sbírky.
Kolem roku 1670 byl Biber v Salcburku rovněž jmenován komorníkem, po dvou letech této služby se oženil s dcerou salcburského obchodníka Marií Weissovou. Manželům se narodilo celkem jedenáct dětí, avšak pouze čtyři se dožily dospělosti. Přeživší děti byly velmi dobře vzdělány v hudbě. Syn Karel Heinrich se roku 1743 stal salcburským kapelníkem. Biberovu tvorbu si arcibiskup rychle oblíbil, a proto mu skladatel mezi lety 1676–84 věnoval tištěná vydání vlastních kolekcí houslových skladeb. Roku 1677 provedl Biber několik svých sonát před císařem Leopoldem I. Před císařem znovu koncertoval roku 1681 a poté podal k císaři žádost o jmenování do šlechtického stavu. Tato žádost byla vyslyšena o devět let později na základě podání druhé supliky. Biber byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Bibern, zároveň získal pozici vrchního komořího a s ní také navýšení platu. Ve stejném roce navštívil se svou manželkou rodnou Stráž pod Ralskem. Za vrchol jeho umělecké kariéry lze považovat jmenování do funkce dvorního kapelníka v roce 1684. O několik let později tak řídil ansámbl složený z přibližně osmdesáti zpěváků a instrumentalistů. Charles Burney hodnotil Heinricha Ignaze Bibera téměř o sto let později jako patrně nejlepšího houslistu 17. století. Je s podivem, že u tak věhlasného autora nejsou dochovány bližší informace o jeho uměleckých cestách (pokud nějaké vykonal). Přesto dle Johanna Matthesona (1681–1764) byl Biber znám a ceněn (pro své hráčské i kompoziční schopnosti) nejen v zemích habsburské monarchie, ale také ve Francii a Itálii, což ještě na počátku 19. století potvrzuje Johann Gottfried Dlabacž ve svém Allgemeines historisches Künstler-Lexikonu.
Biberův kompoziční styl, stejně jako interpretační dovednosti, byl ovlivněn italskými houslisty Carlem Farinou a Marcem Uccellinim, i stylem Johanna Heinricha Schmelzera. Biber však tyto stylové impulsy dále rozvíjel, když při hře dosahoval šesté i sedmé pozice a používal náročnou smyčcovou techniku. Některé věty houslových sonát jsou komponovány polyfonně. Užití kontrapunktu je pro Biberovu tvorbu typické. Jeho houslové dílo je však nejznámější pro časté předepsání tzv. skordatury, tedy techniky hry s použitím předepsaného přeladění strun. Toto přeladění strun usnadňuje hru v netypických tóninách. Na našem území uplatnil stejnou techniku ve svých houslových sonátách například Jan Ignác František Vojta. Hlavním účelem přeladění strun bylo v době baroka dosažení požadovaného afektu skladby, což se exemplárně projevuje ve zmíněných Růžencových sonátách, kde jednotlivé skladby vyjadřují afekty radostných, bolestných a oslavných tajemství růžence. Do těchto sonát aplikoval Biber také složitou symboliku, rovněž charakteristickou pro jeho práce (např. překřížení strun vytvářející kříž mezi kobylkou a struníkem v sonátě XI. Vzkříšení). Přes Biberův věhlas se však středoevropští houslisté nedlouho po skladatelově smrti orientovali spíše na dílo Arcangela Corelliho a jeho následovníků.
Vedle instrumentální tvorby k různým příležitostem se Biber od počátku své kariéry věnoval rovněž kompozici rozsáhlých duchovních i světských vokálně-instrumentálních děl, např. mší, litanií, nešpor, po odchodu do Salcburku komponoval rovněž opery a hudbu k jezuitským školským hrám.
Katalog děl Heinricha Ignaze Frane Bibera je součástí publikace Erica Thomase Chaffeho The Church Music of Heinrich Biber.
Dílo
Dílo hudební
Instrumentální skladby
Sonata à 7 pro 6 trompet, tympány a varhany (1668).
Sonata violino solo representativa pro housle a basso continuo (c. 1669), edice: Jiří Sehnal, Denkmäler der Tonkunst in Österreich (dále DTÖ) 127 (1976).
Balletti pro 2 housle, 2 violy a basso continuo (1670).
Balletti lamentabili à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (1670), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 127 (1976).
Ballettae ad duos choros pro 5 houslí, 4 violy a basso continuo (c. 1670).
Balletti pro 2 housle, 2 violy a basso continuo (c. 1670).
Sonata violino solo pro housle a basso continuo (c. 1670), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 127 (1976).
Sonate pro tabula à 10 pro 5 fléten, 2 housle, 2 violy a varhany (c. 1670), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 151 (1997).
Sonatae due pro 2 housle, 3 violy, 2 trompety a basso continuo (c. 1670).
3 Sonatae à 6 pro dvoje housle, 3 violy a basso continuo (c. 1670).
4 Sonatae pro 2 housle, 2 violy a basso continuo (c. 1670).
Arien à 3 pro housle, 2 violy a basso continuo (1673).
Balletto pro housle, 3 violy a basso continuo (1673), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 127 (1976).
Battalia (Das liederliche Schwirmen der Musqvetirer, Mars, die Schlacht undt Lamento der verwundten, mit Arien) pro 3 housle, 4 violy, 2 violony a basso continuo (1673), edice: 1) N. Harnoncourt, Diletto musicale 357 (1971), 2) Jiří Sehnal DTÖ 151 (1997).
Serenada à 5 (Der Nachtwächter) pro B solo, 2 housle, 2 violy a basso continuo (1673), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 127 (1976).
Sonata pro 2 housle, 2 violy, trompetu a basso continuo (1673), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 151 (1997).
Sonata S. Polycarpi à 9 pro 8 trompet, tympány a basso continuo (1673), edice: E. H. Tarr, The Brass Press (1978), Jiří Sehnal, DTÖ 151 (1997).
Arien à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (c. 1673).
Balletti à 5 pro housle, 3 violy a basso continuo (c. 1673).
Sonata à 6 (Die Pauern-Kirchfahrt) pro 3 housle, 2 violy a basso continuo (c. 1673), edice: 1) N. Harnoncourt, Diletto musicale 258 (1971), 2) Jiří Sehnal DTÖ 151 (1997).
Sonata di Marche pro 3 housle, 4 violy a basso continuo (c. 1673).
Trombet undt musikalischer Taffeldienst à 4 pro 2 housle, 2 violy a basso continuo (c. 1673), edice: Jiří Sehnal, DTÖ 127 (1976).
Rosenkranz (Mysterien) Sonaten pro housle a basso continuo (1674), edice: 1) E. Luntz, DTÖ 25 (1906), 2) E. Kubitschek, Denkmäler der Musik in Salzburg (1906).
Balletti à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (c. 1674).
Sonate tam aris, quam aulis servientes pro 2 housle, 2-3 violy, 1-2 trompety a basso continuo (1676), edice: E. Schenk, DTÖ 106-107 (1963).
Mensa sonora seu musica instrumentalis pro housle, 2 violy a basso continuo (1680), edice: E. Schenk, DTÖ 96 (1969).
Sonata à 3 pro 2 housle, trombon a basso continuo (c. 1680).
Sonata à 3 pro 2 housle a basso continuo (c. 1680).
Sonate à violino solo pro housle a basso continuo (1681), edice: G. Adler, DTÖ 11 (1898).
Fidicinum sacro-profanum, tam chor, quam foro, pluribus fidibus concinnatum et conciniaptum pro 2 housle, 2 violy a basso continuo (c. 1683), edice: E. Schenk, DTÖ 96 (1960).
Balettae à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (c. 1685).
Balletti à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (c. 1687).
Balletti à 6 pro housle, 2 violy, 2 trompety a basso continuo (c. 1690), edice: Jiří Sehnal DTÖ 151 (1997).
Harmonia artificiosa – ariosa pro 2 housle nebo housle a violu da braccio nebo 2 violy d’amore a basso continuo (1696), edice: P. Nettl – F. Reidinger, DTÖ 92 (1956).
Arien à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (sine anno), edice: Jiří Sehnal DTÖ 151 (1997).
Balletti à 4 pro housle, 2 violy a basso continuo (sine anno), edice: Jiří Sehnal DTÖ 151 (1997).
Pastorella a Sonata pro housle a basso continuo (sine anno).
Vokální skladby - mše, requiem
Missa Quadragesimalis pro C, A, T, B, 2 housle a varhany (c. 1670).
Missa Christi resurgentis pro 2 C, 2 A, 2 T, 3 B, 2 housle, 2 violy, 2 trompety, 2 cinky, 3 trombony a varhany (1674).
Missa Catholica pro C, A, T, B concertati, C, A, T, B ripieni, 2 housle, 2 violy, 2 trompety a varhany (c. 1680).
Missa in Contrapuncto pro S, A, T, B, (3 violy a violon - ripieni) a varhany (c. 1680).
Missa Salisburgensis pro Choro I. – 2 S, 2 A, 2 T, 2 B concerti a varhany, Choro II. – 2 housle a 4 violy, Choro III. – 4 flétny, 2 hoboje a 2 trompety, Choro IV. – 2 cinky a 3 trombony, Choro V. – 2 S, 2 A, 2 T, 2 B concertati a 2 S, 2 A, 2 T, 2 B ripieni, Choro VI. – 2 housle a 4 violy, Loco I. – 4 trompety a tympány, Loco II. – 4 trompety a tympány, varhany a basso continuo (c. 1682), edice: 1) G. Adler, DTÖ 20 (1903), 2) L. Feininger, Horatii Benevoli operum omnium VII b (1969).
Missa ex B pro S, A, T, B, 2 housle, 3 violy a varhany (1c. 1690), edice: E. Hintermaier, Denkmäler der Musik in Salzburg 5 (1987).
Missa Alleluia pro S, A, T, B soli, S, A, T, B ripieni, 2 housle, 3 violy, 6 trompet, 2 cinky, 3 trombony, tympány a varhany (c. 1690-1695).
Missa S. Henrici pro 2 S, A, T, B soli, 2 S, A, T, B ripieni, 2 housle, 3 violy, 5 trompet, 3 trombony a varhany (c. 1696), edice: G. Adler, DTÖ 49 (1918).
Missa Bruxellensis pro S, A, T, B soli, S, A, T, B ripieni, 2 housle, 3 violy, 4 trompety, 2 cinky, altový 3 trombony, tympány a varhany (c. 1700), edice: L. Feininger, Horatii Benevoli operum omnium VII a (1970).
Missa S. Alexii in contrapuncto pro C, A, T, B a varhany (sine anno).
Requiem à 15 pro 2 S, A, T, 2 B soli, 2 S, A, T, 2 B ripieni, 2 housle, 2 violy, 2 trompety, 3 trombony a varhany (c. 1690), edice: W. Jaksch (1977).
Requiem ex F pro 2 S, A, T, B soli, 2 S, A, T, B ripieni, 2 housle, 3 violy, 3 trombony a varhany (c. 1692), edice: G. Adler, DTÖ 59 (1923).
Vokální skladby – další liturgické formy
Salve Regina à 2 pro 2 housle, 2 violy a basso continuo (1663).
Laetatus sum à 7 pro 2 B, housle, 3 violy a varhany (c. 1672).
Lux perpetua pro 2 C, 2 A, 2 T, 2 B, 2 housle, 2 violy, altový trombon, 3 trombony a varhany (c. 1673).
Laetatus sum à 7 pro 2 B, housle, 3 violy a basso continuo (1676).
Vesprae à 32 pro 2 C, 2 A, 2 T, 2 B soli, 2 C, 2 A, 2 T, 2 B ripieni, 2 housle, 2 violy, 2 clarini, 2 altové tromby, 2 tenorové tromby, 2 cinky, 3 trombony, tympány a 3 varhany (1674).
Litania de S. Josepho à 20 pro 2 C, 2 A, 2 T, 2 B soli, 2 C, 2 A, 2 T, 2 B ripieni, 2 housle, 5 viol, 2 trompety, 3 trombony a basso continuo (c. 1690).
Offertorium Ne credite pro 2 C, A, T, B soli, 2 C, A, T, B ripieni, 2 housle, 2 violy, 3 trombony ad lib. a varhany (c. 1690).
Vesprae longiores ac breviores una cum litaniis Lauretanis pro C, A, T, B soli, C, A, T, B ripieni, 2 housle, 2 violy, 3 trombony ad lib. a varhany (1693), edice: R. Walter, Hilversum (1980).
Nisi Dominus pro B, housle a varhany (sine anno), edice: W. Steude (1972).
Offertorium Huc poenitentes pro 2 C, A, T, B soli, 2 C, A, T, B ripieni, 2 housle, 2 violy, 3 trombony ad lib. a varhany (c. 1700).
Offertorium in festo 7 dolorum pro C, A, T, B soli, S, A, T, B ripieni, 4 violy a 4 varhany (sine anno).
In festo trium regium, mutettum natale pro 2 C, 2 flétny, 2 hoboje a varhany (sine anno).
Stabat mater pro C, A, T, B a basso continuo (sine anno).
Vokální skladby - opera
Chi la dura la vince – Dramma Musicale (Arminio), libreto: Francesco Maria Raffaelini (mezi 1690 a 1692).
LiteraturaI. Lexika
Musicalisches Lexikon oder musikalische Bibliothek (Leipzig 1732, s. 93-94).
Dlabacz.
MGG2.
New Grove2.
II. Ostatní
Mattheson, Johann: Grundlage einer Ehren-Pforte (Verlegung des Verfassers, Hamburg, 1740, Nachdruck herausgegeben von Max Schneider, Berlin, 1910, s. 24-25).
Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži (Zvláštní příloha Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 40, Kroměříž, 1928).
Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži (Zvláštní příloha Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Druhý doplněk, č. 1-2, Kroměříž, 1935).
Nettl, Paul: Heinrich Franz Biber von Bibern (IStudien zur Musikwissenschaft XXIV, Hermann Böhlaus Nachf., Graz - Wien - Köln: 1960, s. 61-86).
Burney, Charles: Hudební cestopis 18. věku (Praha, 1966).
Sehnal, Jiří: Die Kompositionen Heinrich Bibers in Kremsier (In SPFFBU 19, Brno, 1970, s. 21-35).
Chafe, Eric Thomas: The Church Music of Heinrich Biber (University of Michigan Research Press, Michigan, 1987).
Sehnal, Jiří: Heinrich Bibers Beziehungen zu Kremsier (De editione musices, Laaber, 1992, s. 315-327).
Sehnal, Jiří: Pavel Vejvanovský a biskupská kapela v Kroměříži (Kroměříž, 1993).
Dahms, Sibylle: Zu H. I. F. Bibers Oper "Chi la dura la vince"'(Österreichische Musikzeitschrift 49/2, Wien, 1994, s. 107-112).
Allsop, Peter: Violinistic Virtuosity in the Seventeenth Century. Italian supremancy of Austro - German hegemony? (Saggitore musicale 3, Milano, 1996, s. 233-258).
Colver, Michael – Dickey, Bruce: A Catalog of Music for the Cornett (Indiana University Press, Indianopolis, 1996).
Sehnal, Jiří – Pešková, Jitřenka: Caroli de Liechtenstein-Castelcorno episcopi Olumucensis operum artis musicae collectio Cremsirii reservata (Catalogus artis musicae in Bohemia et Moravia cultae. Pars prima, Národní knihovna ČR – Editio Supraphon, Praha, 1998, s. 177-202).
Petr Slouka
Datum poslední změny: 13.1.2016