Český hudební slovník osob a institucí

Srb, Josef

Srb, Josef (pseudonym Debrnov; Srb-Debrnov), autor textů o hudbě a organizátor, narozen 18. 9. 1836, Debrno (u Kralup nad Vltavou), zemřel 1. 9. 1904, Praha.

Základní vzdělání získal v Minicích a následně pak v Praze, kde studoval v letech 1850–58 na Malostranském gymnáziu, potom na Karlově univerzitě dějepis a slovanskou filologii (1858–63). Altista v chrámu sv. Štěpána pod vedením Zikmunda Michala Kolešovského, a v Týnském chrámu pod Albínem Maškem, později zpíval v Žofínské Akademii, stal se členem Cecilské jednoty, na univerzitě měl vlastní kvarteto, později okteto.  Od 1863–1879 působil nejprve jako asistent na Akademickém gymnáziu (1863–66), později lektor a úředník (1875–79). V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století se v jeho bytě provozovaly původní české novinky, sám se aktivně zapojoval jako violoncellista. Měl blízké vztahy s předními českými hudebníky, např. s Karlem Bendlem, Ludvíkem Lukesem, Ferdinandem Hellerem, Jindřichem Pechem a Antonínem Dvořákem, později také se Zdeňkem Fibichem a Josefem Kličkou. Osobní přítel a důvěrník Bedřicha Smetany v posledních pěti letech jeho života, podněcovatel řady jeho sborových skladeb autor důležitých textů (Věno, Modlitba, Hesla, Naše píseň). Překládal libreta českých oper a vokálních děl do němčiny, čímž přispěl k pronikání české dramatické a vokální tvorby do zahraničí. Smetanovi přeložil Prodanou nevěstu, Dvě vdovy, Hubičku a Tajemství, Dvořákovi Vandu, několik písňových cyklů a Moravské dvojzpěvy, Karlu Bendlovi operu Lejla. Působil ve sboru pražského Hlaholu (II. basista), byl jejím dlouholetým funkcionářem a jednatelem (1864–65), poté čestným členem (1876–91).

Srb byl autorem přehledového hesla o dějinách české hudby pro Ottův slovník naučný (6, 1893) a přispíval do německých encyklopedií. Slovníkový charakter prostupuje celým textem i v jeho teoretické práci  Dějiny hudby v Čechách a na Moravě (Praha 1891), kde vychází z  vlastního pramenného materiálu shromažďovaného pro jeho chystaný slovník českých hudebníků (Slovník hudebních umělců slovanských). Srbovy dějiny jsou sledem často nahodile vybraných životopisů skladatelů, chybí jim koncepční uspořádání a vývojový pohled. Zajímavou monografii o hudebních nástrojích přináší v práci  Instrumentace, stručný návod k  poznání nástrojů s dodatkem o hudbě komorní (Praha, 1883).