Český hudební slovník osob a institucí

Čech, František 2)

Čech, František 2), flétnista a pedagog, narozen 8. 3.1923, Pacov (Pelhřimov), zemřel 6. 10. 1999, Praha.

Základy hudebního vzdělání získal ve svém rodišti u místního kapelníka a učitele hudby Antonína Beneše. Ve studiu pokračoval na pražské konzervatoři (1938–44) a později na AMU (1948–50) ve třídě Josefa Boka. Už jako konzervatorista se stal členem České filharmonie, kde působil čtyřicet tři let (1943–86), zpočátku jako pikolista, později jako první flétnista. Po absolvování AMU se stal profesorem flétnové hry na pražské konzervatoři (1950–70), kde ho koncem roku 1959 krátce zastupoval Rudolf Hertl. Sklízel úspěchy na hudebních soutěžích – první cenu získal například na festivalu mládeže v Budapešti (1949) nebo na mezinárodní Rejchově soutěži dechových nástrojů při Pražském jaru (1953). Jako sólista se představil na Pražském jaru s Filsovým koncertem (1957), s Mozartovým koncertem v Salcburku (1958) či s Ibertovým koncertem spolu s Českou filharmonií. Ve své hře byl oceňován pro jasný a čistý tón, skvělou techniku a smysl pro sloh díla, stejně jako pro výrazovou přesvědčivost. Byl úspěšný také v interpretaci soudobých děl. Jako koncertní umělec zaujal podáním Bachovy Sonáty C dur, Blodkova Koncertu D dur, Debussyho Syrinx či Schulhoffovy Sonáty. Byl členem několika hudebních těles, se kterými vystupoval doma i v zahraničí – například Dechového kvinteta českých filharmoniků (1945–46), Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze (od 1957), souboru Musica Viva Pragensis, Harmonie českých filharmoniků atd. Spolupracoval také s Munclingerovým souborem Ars rediviva, se kterým nahrál řadu děl pro české i zahraniční nahrávací společnosti. Kromě toho byl vyhledávaným pedagogem; vychoval další vynikající flétnisty (Zdeněk Bruderhans, Jan Hecl, František Malotín, Jiří Válek a další). Od roku 1961 působil jako pedagog na AMU, kde se stal v roce 1990 profesorem. Spolu se svými žáky Václavem Žilkou, Jaroslavem Josífkem a Miloslavem Klementem nahrál Rejchův Kvartet G dur pro čtyři flétny pro edici Supraphonu Musica Antiqua Bohemica, která byla v roce 1961 vyznamenána francouzskou zvláštní cenou Akademie Charlese Crose.