Český hudební slovník osob a institucí

Fischer, Eduard

Fischer, Eduard, dirigent, skladatel a pedagog, narozen 24. 11. 1930, Praha, zemřel 22. 2. 1993, tamtéž.

Během středoškolského studia se učil hrát na housle u Miloslava Sádla (1943–46) a Josefa Micky (1946–50), dirigování zprvu u Františka Brože, poté na AMU (1950–54), kde byli jeho učiteli dirigenti Metod Doležil, Alois Klíma, Václav Neumann, Robert Brock a Václav Smetáček. Absolvoval řízením Čajkovského Symfonie č. 5 e moll a Dvořákovy Rusalky. Zprvu vedl několik amatérských souborů (1949–57) a Umělecký soubor ministerstva vnitra (1955–57). Po získání 3. ceny v mezinárodní dirigentské soutěži v Besanconu (1956) byl v letech 1957–68 dirigentem Filharmonie pracujících v Gottwaldově (po roce 1989 Filharmonie Bohuslava Martinů). V letech 1960–61 zde úspěšně nastudoval některá závažná díla světového repertoáru jako kantátu Alexandr Něvský Sergeje Prokofjeva, Symfonii č. 11 g moll Dmitrije Šostakoviče nebo Beethovenovu Symfonii č. 9 d moll, při jejichž provedeních recenzenti oceňovali Fischerovu spontánní muzikálnost, pamětní jistotu a stylové pochopení, ale v téže době mu byla kupříkladu v provedení Smetanovy Mé vlasti vytýkána přílišná rozvleklost, v provedení Janáčkovy rapsodie Taras Bulba nezvládnutí tempových proměn i technické vady v orchestru. Byl též dirigentem Pražských komorních sólistů (1965–79), šéfem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1968–69) a šéfdirigentem Státního komorního orchestru v Žilině (1974–84), který vedl od jeho založení a zasloužil se o jeho vynikající úroveň. Kromě Československa a evropských zemí dirigoval též v Jižní Americe, Kanadě, Japonsku a na Novém Zélandu. Hojně prováděl díla soudobých českých i zahraničních skladatelů. Na LP desky firmy Panton nahrál skladby Boj o zítřek Petra Doubravského, Klavírní koncert Radima Drejsla, Slavnostní předehru Karla Horkého, Fantazii pro klavír a orchestr a balet Nervy Jaroslava Ježka, Slavnostní předehru Ivo Jiráska, Slavnostní prolog Ctirada Kohoutka, 2. klavírní koncert Bohuslava Martinů, Canto festivo Jiřího Pauera, Torzo Schumannova pomníku Ivana Řezáče a Symfonie č. 6 a č. 11 Jiřího Válka. Na desky Supraphon nahrál skladby Ludi Lubora Bárty, Komorní hudbu pro smyčce Ilji Hurníka, skladbu Serenata giocosa Ivana Jirko, Eufemias mysterion Miloslava Kabeláče, Sonatu da camera Bohuslava Martinů, předehru k opeře Penthesilea Vincence Maixnera, Umírající Víta Nejedlého, 5. a 9. symfonii Jiřího Válka, Concerti grossi op. 6 Georga Friedricha Händela, Concerto buffo Sergeje Slonimského a Symfonii č. 3 Borise Tiščenka V letech 1982–8 vyučoval dirigování na AMU a v té souvislosti napsal studijní pomůcku Příspěvek k teorii dirigování.  Mezi několika desítkami jeho skladeb stylově náležejících do středního proudu tehdejší české hudby převažují komorní díla. Jeho syn Pavel je významným houslistou.