Český hudební slovník osob a institucí

Obruča, Josef 2)

Obruča, Josef, kapelník a skladatel, narozen 21. 8. 1890, Slížany (Kroměříž), zemřel 8. 11. 1964, Roudnice nad Labem.
 
Syn lidového muzikanta Josefa Obruči a bratr kapelníka a lidového skladatele Rudolfa Obruči. Hudební základy přijal od otce, pak studoval tři roky na soukromé Kaiserově hudební škole ve Vídni. Roku 1908 nastoupil dobrovolně k hudbě pěšího pluku 12, řízené bratrem Rudolfem. Po pěti letech byl přeložen k pěšímu pluku 84 do Vídně, s nímž pobýval během první světové války na ruské frontě. Roku 1916 hrál v orchestru 2. posádkové hudby Vídeň (hudby pěšího pluku 84), s ní byl o rok později přeložen do Brna. Po vzniku Československa působil u 1. posádkové hudby v Bratislavě řízené bratrem Rudolfem (hudba pěšího pluku 23), u níž se stal později dirigentem. Poté působil krátce u orchestrů pěších pluků 39 a 41 (1925) a 34 (1927) v Žilině. Po odchodu z armády dirigoval lázeňský orchestr Piešťany (1927). Po vypuknutí druhé světové války odešel přes Bělehrad do Francie, kde vstoupil do tvořící se československé armády a stal se velitelem hudební čety pěších pluků 1 a 2. S nimi přešel do Velké Británie, kde založil a řídil vojenskou hudbu československé brigády (1940–44). Společně s šedesáti až sedmdesátičlenným mužským sborem uspořádal mnoho veřejných vystoupení. Po skončení války působil jako velitel a kapelník posádkové hudby v Praze, s níž často účinkoval v rozhlase. Po odchodu do výslužby (1948) se usadil v Roudnici nad Labem, kde žil až do své smrti. Je autorem několika pochodů (například Pochod Jana Masaryka) a jiných menších forem, pořídil četné úpravy pro zahraniční tělesa.