Grumlíková, Nora

Grumlíková, Nora, houslistka a hudební pedagožka, narozena 1. 5. 1930, Praha, zemřela 30. 1. 2004, tamtéž.

Jako malé dítě žila s rodiči několik let v Alexandrii. Po návratu do vlasti navštěvovala školu v Kroměříži a v Prostějově. Nakonec se s rodiči přestěhovala do Strakonic, kde se od svých devíti let začala učit hře na housle v Klimešově škole. Již jako desetiletá hrála svůj první samostatný veřejný koncert (30. 6. 1940), kde prokázala svůj talent na skladbách Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Zdeňka Fibicha či Bohuslava Martinů. Od té doby začala dojíždět do Prahy studovat houslovou hru u Jindřicha Felda, do jehož třídy také vstoupila na mistrovskou školu pražské konzervatoře za souběžného studia strakonického reálného gymnázia. Mistrovskou školu absolvovala Čajkovského houslovým koncertem (1948). Následující rok maturovala na gymnáziu a záhy byla přijata na AMU ke studiu hry na housle u Jaroslava Pekelského (1949–53). Po čtyřech letech absolvovala koncertem ze skladeb Bachových, Beethovenových a Prokofjevových a Sukovou Fantazií za doprovodu orchestru. Na AMU však ještě zůstala další tři roky (1953–56), aby si dodělala aspiranturu. Během této doby se účastnila mezinárodních soutěží (Paříž 1955, Praha 1956). Poté se hudebně zdokonalovala studiem u Carla van Neste na Královské konzervatoři v Bruselu (1956–59), kde se stala laureátkou a získala diplom virtuozity. Roku 1959 získala druhé místo v bruselské hudební soutěži Darche. Pobyt v Bruselu jí umožnil koncertovat v několika belgických městech a úspěchy sklízela také v Paříži, Polsku či Rumunsku. Na počátku šedesátých let navázala trvalou spolupráci s klavíristou Jaroslavem Kolářem, se kterým nastudovala mnoho komorních i koncertantních děl. Věnovala se i pedagogické činnosti: od roku 1960 vyučovala houslovou hru na pražské konzervatoři; od roku 1967 pedagogicky působila na AMU, kde se stala v roce 1990 profesorkou. Vychovala řadu vynikajících žáků (například Jiří Klika, Čeněk Pavlík, Ivan Ženatý či Gabriela Demeterová), kteří ji velmi oceňovali pro její houslové mistrovství i její osobnost a přístup k učení. Ke konci života trpěla alzheimerovou chorobou a již nehrála.