Český hudební slovník osob a institucí

Beran, Emerich

Beran, Emerich, skladatel, hudební pedagog a violoncellista, narozen 17. 10. 1868, Brno, zemřel 11. 3. 1940, Lublaň.

Téměř celé své dětství prožil na Moravě. Do roku 1874 žil v Brně, od Vánoc roku 1874 do jara roku 1884 v Olomouci, kde studoval na německém gymnáziu. V hudbě se vzdělával u významných olomouckých hudebníků – na housle jej učil dirigent a ředitel městského orchestru Josef Amenth, na klavír Karel Strnad. Ve čtvrtém ročníku gymnázia složil první smyčcový kvartet, který lze označit za jeho první rozsáhlejší dílo. Ve školním roce 1885/86 začal Beran studovat na brněnské varhanické škole, kde navštěvoval hodiny skladby, kontrapunktu, harmonie, hudebních forem a instrumentaci u Leoše Janáčka. Hru na varhany a chorální zpěv studoval u Jana Kmenta, teologii u Františka Kolíška. Studium na varhanické škole úspěšně ukončil 16. 7. 1888. Od 1. února roku 1889 působil jako náhradní violoncellista v orchestru německého Městského divadla v Brně, později zde působil jako korepetitor. Od školního roku 1889/90 začal vyučovat na varhanické škole generálbas, varhany, chorální zpěv a dějiny hudby. Jako pomocný učitel hudby začal od roku 1890 pedagogicky působit na Učitelském ústavu v Brně. Zde nejdříve vyučoval hru na klavír, později také hru na violoncello a varhany. Po dvou letech složil státní odbornou zkoušku, aby mohl vyučovat na středních školách a učilištích. Mezi roky 1890 a 1898 hledal stálé zaměstnání. V letech 1897 a 1898 se Beran v Besedě brněnské poprvé představil širší veřejnosti jako skladatel a dirigent. Koncem roku 1897 byla provedena v rámci velkého symfonického koncertu moravských skladatelů jeho Legenda I a Legenda II. V březnu roku 1898 dirigoval premiéru svého dalšího díla, kantáty Hymnus pro sólisty, smíšený sbor a orchestr.

Na podzim roku 1898 odjel do Mariboru. Na tamním učitelském ústavu působil až do roku 1928, přičemž až do začátku školního roku 1904/05 všechny hudební předměty vyučoval sám. Na učitelském ústavu založil smyčcový orchestr, který se časem proslavil po celém Slovinsku. Během svého působení zde vychoval řadu významných hudebníků a skladatelů (Hans Wemlek, Josef Kolleritsch, Slavko Osterc). Věnoval se též komponování nových skladeb a usiloval o to, aby byly vydávány tiskem. V roce 1905 vyšel v časopise Novi akordi jeho Madrigal pro smíšený sbor, o dva roky později ve stejném časopise vyšla Vesna krasnaja pro smíšený sbor. Beran také publikoval a aktivně se podílel na organizování koncertů. Na podzim roku 1927 jej oslovil ředitel konzervatoře v Lublani s žádostí, aby na konzervatoři vyučoval hru na violoncello. Beran se rozhodl nabídku přijmout a roku 1928 odjel z Mariboru do Lublaně, v níž strávil zbytek svého života. Ve školním roce 1928/29 vyučoval hru na klavír a violoncello na státní konzervatoři a hru na violoncello na střední škole Hudební matice. Funkci pedagoga vykonával až do roku 1936, kdy se rozhodl písemně oznámit oběma institucím, že kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže nadále vyučovat. Zemřel 11. března 1940 v Lublani. Jeho tělo bylo dle jeho přání pochováno na městském hřbitově v Mariboru.