Hanzalíková, Ludmila
(Hradčovská)
Charakteristika: Pěvkyně-mezzosopranistka
Datum narození/zahájení aktivity:23.3.1921
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.4.2002
Text
Hanzalíková, Ludmila, pěvkyně-mezzosopranistka, narozena 23. 3. 1921, Opava, zemřela 5. 4. 2002, Semily.
Navštěvovala odbornou školu pro ženská povolání (1936–38); zpěv studovala u Františka Chutného na hudební a pěvecké škole v Opavě (1933–38) a soukromě u Karla Grünwalda (Ostrava), Zdeňka Otavy, Bohumila Plaškeho a Evy Matouškové (Praha). Od roku 1939 zpívala v Národním divadle v Praze – nejprve jako elévka, od roku 1940 jako sustentantka a od 1. 8. 1944 jako sólistka operního souboru. Zde pracovala až do odchodu do důchodu dne 1. 4. 1979.
Diskografie
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Supraphon, 1958);
Bohuslav Martinů: Julietta (Supraphon, 1965);
Zbyněk Vostřák: Rozbitý džbán (Supraphon, 1966);
Antonín Dvořák: Vanda (Supraphon Records, 1985, 1996);
Leoš Janáček: Jenůfa (Supraphon, 1997);
Pjotr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin (Supraphon, 2010);
I. Lexika
ČSHS.
Janota, Dalibor – Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999, s. 76).
II. Ostatní
http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1927&sz=0&abc=H&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa
Jana Tichá
Hanzalíková, Ludmila, pěvkyně-mezzosopranistka, narozena 23. 3. 1921, Opava, zemřela 5. 4. 2002, Semily.
Navštěvovala odbornou školu pro ženská povolání (1936–38); zpěv studovala u Františka Chutného na hudební a pěvecké škole v Opavě (1933–38) a soukromě u Karla Grünwalda (Ostrava), Zdeňka Otavy, Bohumila Plaškeho a Evy Matouškové (Praha). Od roku 1939 zpívala v Národním divadle v Praze – nejprve jako elévka, od roku 1940 jako sustentantka a od 1. 8. 1944 jako sólistka operního souboru. Zde pracovala až do odchodu do důchodu dne 1. 4. 1979.
Diskografie
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Supraphon, 1958);
Bohuslav Martinů: Julietta (Supraphon, 1965);
Zbyněk Vostřák: Rozbitý džbán (Supraphon, 1966);
Antonín Dvořák: Vanda (Supraphon Records, 1985, 1996);
Leoš Janáček: Jenůfa (Supraphon, 1997);
Pjotr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin (Supraphon, 2010);
I. Lexika
ČSHS.
Janota, Dalibor – Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999, s. 76).
II. Ostatní