Český hudební slovník osob a institucí

Devátý, Antonín

Devátý, Antonín, dirigent, skladatel, houslista a pedagog, narozen 12. 6. 1903, Skuteč, zemřel 25. 5. 1984, Plzeň.

Hře na housle se učil od dětství ve svém rodišti, od roku 1917 na hudební škole Žerotín v Olomouci. Poté se dostal na pražskou konzervatoř (1920–26), kde studoval nejprve na varhanním oddělení u Bedřicha Antotnína Wiedermanna, od roku 1922 i skladbu u Jaroslava Křičky a dirigování u Otakara Ostrčila a Václava Talicha. Posléze studoval ještě soukromě hru na housle u Jindřicha Felda (1925–29), dirigování u Pavla Dědečka (1935–38) a Václava Talicha (1949–56) a skladbu u Vítězslava Nováka (1943–49). Po absolutoriu na konzervatoři působil krátce jako kapelník v Grand hotelu Šroubek v Praze, živil se také jako houslista jednak v Praze, ale i v zahraničí (1929–31), a to v Berlíně, Mnichově, Curychu a Sankt Gallenu. V roce 1936 byl přijat do Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK zprvu jako tympanista, později i jako houslista a dirigent. Roku 1938 nastoupil jako dirigent do rozhlasového orchestru v Ostravě, odkud byl přeložen do Brna (do 1951), kde však vykonával zejména práci hudebního referenta a režiséra a k dirigování se znovu dostal až po osvobození. Mezi lety 1951–63 působil jako šéfdirigent Plzeňského rozhlasového orchestru, kde řídil většinu rozhlasových symfonických i veřejných koncertů. Coby dirigent hostoval často i mimo Plzeň. Na koncertní pódium i do rozhlasu uvedl řadu novinek od českých autorů (Hanuš, Seidl, Dobiáš, Kubín, Martinů, Pauer, Chlubna, Sommer, Havelka a další). Českou hudbu propagoval i na zahraničních koncertech. Roku 1964 stál při vzniku Plzeňského orchestrálního sdružení, jehož byl prvním uměleckým vedoucím a dirigentem. Mezi lety 1965–76 byl také šéfem Symfonického orchestru konzervatoře v Plzni, na níž působil i jako pedagog. Na gramofonových deskách vyšly jeho nahrávky skladeb českých emigrantů (například Kramářův Hobojový koncert).
Byl pilným a svědomitým dirigentem; v roce 1968 získal vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1975 titul Zasloužilý umělec. Kromě dirigování se věnoval i skladatelské práci. Zprvu tvořil díla především lehčího tanečního žánru pro potřeby rozhlasu, později pod vlivem studia u Vítězslava Nováka obrátil svou tvorbu více směrem k vážné hudbě. Vynikl zejména v koncertních a komorních skladbách; za svou kompozici Tři skladby pro pět akordeonů a bicí získal první cenu roku 1971 v německém Trossingenu. Jeho pochod Strážci míru byl oceněn v soutěži Ministerstva obrany (1951). Tvořil na bázi rozšířené tonality, v některých skladbách použil i dvanáctitónový systém, stále však pro něj byla prvořadá sdělnost a melodičnost díla. V jeho úpravě vyšly také některé lidové písně, jejichž studiu se věnoval v období druhé světové války.