Český hudební slovník osob a institucí

Steško, Fedir

Steško, Fedir Mykolajevyč, muzikolog a hudební pedagog, narozen 4. 9. 1877, Kamjanka (Černihovská oblast, Ukrajina), zemřel 31. 12. 1944, Praha.

Základní vzdělání absolvoval v církevní škole při Sofijském chrámu v Kyjevě. V době školní docházky zpíval ve sboru kyjevského chrámu svatého Michala. V letech 1892–98 studoval v Kyjevě v duchovním semináři. Své hudební vzdělání si paralelně rozšiřoval v Blumenfeldově soukromé hudební škole, v níž mj. prošel pedagogickým vlivem Mykoly Lysenka. Po absolvování semináře nastoupil jako učitel farní školy ve městě Tarašči (Kyjevská oblast), kde k jeho povinnostem patřilo i vedení školního sboru. V roce 1899 nastoupil do vojenské školy v Kyjevě a o dva roky později sloužil v armádě na Dálném východě, kde rovněž vedl pěvecké sbory. Roku 1908 nastoupil do Alexandrovské vojensko-právnické akademie v Sankt Peterburgu; zde vznikla jeho kandidátská práce Autorské právo na hudební díla. V roce 1911 byl převelen do Oděsy, kde o rok později složil státní zkoušku na právnické fakultě Novoruské univerzity. Poté byl opět převelen na Dálný východ a od roku 1914 sloužil u vojenského soudu ve Vladivostoku. V tomto městě se aktivně zapojil do spolkové činnosti místní ukrajinské diaspory, kdy především organizoval koncerty ukrajinské hudby. Po říjnové revoluci v roce 1917 byl propuštěn z armády a do roku 1920 se živil jako učitel na několika vladivostockých středních školách. Poté odjel s českými legionáři do Prahy a v zápětí se vrátil na Ukrajinu. Krátce se usadil v Kamenci-Podolském, kde učil na gymnáziu a na konzervatoři. Při ústupu armády Ukrajinské lidové republiky se dostal do polského Tarnowa, kde učil zpěv na ukrajinském emigrantském gymnáziu a vedl ukrajinský sbor.

Roku 1922 se usadil v Praze. Na doporučení Zdeňka Nejedlého se stal lektorem hudby na Filosofické fakultě Ukrajinské svobodné univerzity. Zapsal se ke studiu na Karlovu univerzitu, kde v letech 1922–26 navštěvoval přednášky z hudební vědy u Zdeňka Nejedlého, estetiky u Otakara Zicha a filosofie u Františka Krejčího. V roce 1923 nastoupil na nově založenou Ukrajinskou vysokou školu pedagogickou Mychajla Drahomanova v Praze, kde působil jako lektor hudební vědy. Steškose zde stal iniciátorem vzniku samostatného hudebně-pedagogického oddělení (resp. fakulty), kde zpočátku pracoval jako tajemník, později jako docent a od roku 1926 coby děkan; tuto funkci vykonával až do zrušení ústavu v roce 1933. V Praze se hojně podílel na spolkové činnosti ukrajinské diaspory a jejího hudebního života, v letech 1922–25 reflektoval hudební dění na stránkách pražského ukrajinského časopisu Nova Ukrajina, později psal rozsáhlé studie a tvořil hesla o ukrajinských muzikantech do brněnského Pazdírkova hudebního slovníku naučného. Roku 1936 byl promován na Karlově univerzitě doktorem filosofie na základě disertace Čeští hudebníci v ukrajinské církevní hudbě. Práci, kterou recenzoval Zdeněk Nejedlý a Josef Hutter, vydala pražská Akademie věd a umění.

Po ukončení činnosti Ukrajinské vysoké školy pedagogické začal od roku 1934 pracovat ve Slovanském ústavu, kde editoval edice památek staré slovanské církevní hudby a inicioval vznik ukrajinského oddělení Archivu slovanské hudby.

Jeho muzikologické literární dílo je z větší části psáno ukrajinsky a zahrnuje především pionýrské studie o ukrajinské církevní hudbě 17. a 18. století a česko-ukrajinských hudebních kontaktech této doby. Reflektoval však také např. dílo Zdeňka Fibicha, sběratelskou činnost Jana Práče, kontakty Bély Bartóka s Ukrajinou či některé aspekty činnosti Mykoly Lysenka.