Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Steško, Fedir

Tisk


Charakteristika: Muzikolog a hudební pedaog

Datum narození/zahájení aktivity:4.9.1877
Datum úmrtí/ukončení aktivity:31.12.1944
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Steško, Fedir Mykolajevyč, muzikolog a hudební pedagog, narozen 4. 9. 1877, Kamjanka (Černihovská oblast, Ukrajina), zemřel 31. 12. 1944, Praha.


Základní vzdělání absolvoval v církevní škole při Sofijském chrámu v Kyjevě. V době školní docházky zpíval ve sboru kyjevského chrámu svatého Michala. V letech 1892–98 studoval v Kyjevě v duchovním semináři. Své hudební vzdělání si paralelně rozšiřoval v Blumenfeldově soukromé hudební škole, v níž mj. prošel pedagogickým vlivem Mykoly Lysenka. Po absolvování semináře nastoupil jako učitel farní školy ve městě Tarašči (Kyjevská oblast), kde k jeho povinnostem patřilo i vedení školního sboru. V roce 1899 nastoupil do vojenské školy v Kyjevě a o dva roky později sloužil v armádě na Dálném východě, kde rovněž vedl pěvecké sbory. Roku 1908 nastoupil do Alexandrovské vojensko-právnické akademie v Sankt Peterburgu; zde vznikla jeho kandidátská práce Autorské právo na hudební díla. V roce 1911 byl převelen do Oděsy, kde o rok později složil státní zkoušku na právnické fakultě Novoruské univerzity. Poté byl opět převelen na Dálný východ a od roku 1914 sloužil u vojenského soudu ve Vladivostoku. V tomto městě se aktivně zapojil do spolkové činnosti místní ukrajinské diaspory, kdy především organizoval koncerty ukrajinské hudby. Po říjnové revoluci v roce 1917 byl propuštěn z armády a do roku 1920 se živil jako učitel na několika vladivostockých středních školách. Poté odjel s českými legionáři do Prahy a v zápětí se vrátil na Ukrajinu. Krátce se usadil v Kamenci-Podolském, kde učil na gymnáziu a na konzervatoři. Při ústupu armády Ukrajinské lidové republiky se dostal do polského Tarnowa, kde učil zpěv na ukrajinském emigrantském gymnáziu a vedl ukrajinský sbor.

Roku 1922 se usadil v Praze. Na doporučení Zdeňka Nejedlého se stal lektorem hudby na Filosofické fakultě Ukrajinské svobodné univerzity. Zapsal se ke studiu na Karlovu univerzitu, kde v letech 1922–26 navštěvoval přednášky z hudební vědy u Zdeňka Nejedlého, estetiky u Otakara Zicha a filosofie u Františka Krejčího. V roce 1923 nastoupil na nově založenou Ukrajinskou vysokou školu pedagogickou Mychajla Drahomanova v Praze, kde působil jako lektor hudební vědy. Steškose zde stal iniciátorem vzniku samostatného hudebně-pedagogického oddělení (resp. fakulty), kde zpočátku pracoval jako tajemník, později jako docent a od roku 1926 coby děkan; tuto funkci vykonával až do zrušení ústavu v roce 1933. V Praze se hojně podílel na spolkové činnosti ukrajinské diaspory a jejího hudebního života, v letech 1922–25 reflektoval hudební dění na stránkách pražského ukrajinského časopisu Nova Ukrajina, později psal rozsáhlé studie a tvořil hesla o ukrajinských muzikantech do brněnského Pazdírkova hudebního slovníku naučného. Roku 1936 byl promován na Karlově univerzitě doktorem filosofie na základě disertace Čeští hudebníci v ukrajinské církevní hudbě. Práci, kterou recenzoval Zdeněk Nejedlý a Josef Hutter, vydala pražská Akademie věd a umění.

Po ukončení činnosti Ukrajinské vysoké školy pedagogické začal od roku 1934 pracovat ve Slovanském ústavu, kde editoval edice památek staré slovanské církevní hudby a inicioval vznik ukrajinského oddělení Archivu slovanské hudby.

Jeho muzikologické literární dílo je z větší části psáno ukrajinsky a zahrnuje především pionýrské studie o ukrajinské církevní hudbě 17. a 18. století a česko-ukrajinských hudebních kontaktech této doby. Reflektoval však také např. dílo Zdeňka Fibicha, sběratelskou činnost Jana Práče, kontakty Bély Bartóka s Ukrajinou či některé aspekty činnosti Mykoly Lysenka.


Dílo

Dílo literární:

 

Pavlo Senycja – žytťa i tvorčisť (Nova Ukrajina, 1923, č. 10, s. 122–127).

Zdenko Fibich (Nova Ukrajina, 1925, č. 4–6, s. 141–143).

Džerela do istoriji počatkovoji doby cerkovnoho spivu na Ukrajini (in: Praci Ukrajinskoho Vysokoho Pedahohičnoho Institutu im. Mychajla Drahomanova, Praha 1929, díl 1., s. 425–440).

Perši ukrajinski notodruky (in: Knyholjub, Praha 1929, kniha 3–4, s. 13–31).

Jan Prač – odyn iz peršych zbyračiv ta harmonizatoriv ukrajinských narodnych melodij (in: Praci Ukrajinskoho Vysokoho Pedahohičnoho Institutu im. Mychajla Drahomanova, Praha 1932, díl 2., s. 368–387).

Ukrajina. Istorija Muzyky. I. Perša doba (in: Ukrajinska Zahalna Encyklopedija, Kolomyja 1933–35, s. 497–501).

Čeští hudebníci v ukrajinské církevní hudbě. Z dějin haličsko-ukrajinské církevní hudby (Praha 1935).

Z istoriji ukrajinskoji muzyky XVIII stolitťa (Ukrajinska muzyka, 1, 1937, č. 2, s. 17–20, č. 3 s. 29–31, č. 5–6, s. 68–71, č. 8, s. 101–105; 2, 1938, č. 1, s. 2–5, č. 2, s. 21–27, č. 4, s. 57–62).

Mykola Lysenko i ukrajinske hromaďanstvo (Ukrajinska muzyka, 1, 1937, č. 9–10, s. 149–156).

Do istoriji cerkovnoji muzyky (Dilo, 10. 10. 1937).

Bortňanskyj ta Čajkovskyj. Do istoriji vydanňa „Povnoji zbirky“ cerkovno-muzyčnych tvoriv Dmytra Bortňanskoho (Ukrajinska muzyka, 2, 1938, č. 7–8, s. 133–135, č. 9–10, s. 149–153, č. 11–12, s. 181–192).

Berezovskyj i Mocart. Z istoriji ukrajinskoji muzyky XVIII stolitťa (in: Naukovyj zbirnyk Ukrajinskoho Vilnoho Universitetu v Prazi, Praha 1942, díl 3., s. 357–374).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.


II. Ostatní

Bednaržova, Teťana: Fedir Steško. Ukrajinskyj včenyj-pedahoh, muzykoloh-teoretik (Ternopil-Praha 2000).

Martynenko, Oksana: Muzyčna dijalnisť ukrajinskoji emihraciji u mižvojennij Čechoslovaččini (disertační práce, Nacionalna muzyčna akademija Ukrajiny im. Petra Iljiča Čajkovskoho, Kyjiv 2001).

Kalina, Petr Ch.: Taťjana Bednářová – Fedir Steško (Opus musicum 34, 2002, č. 2, s. 31–34).

Archivalie

Centrální státní archiv vyšších orgánů moci a vlády Ukrajiny, Kyjev.


Petr Ch. Kalina

Datum poslední změny: 9.10.2012